Včera jsem v té chandře zapomněl na jinou lingvistickou libůstku. Pavel Bém slezl Mount Everest. Cože? Snad ho zlezl. Nejdřív naň vylezl, potom z něj shlédl dolů, zároveň zhlédl okolní osmitisícovky a pak z něj slezl.
Snad se nenašel jediný novinář, který by nenapsal, že Bém tu horu slezl, a mně z toho slézaly vlasy. Když to samotný Bém řekl v TV, že horu slezl, zvolal jsem pouze: Svatá prostoto!
Abysme si v tom udělali pořádek. Slézá se z hory, zlézá (zdolává) se hora, vylézá se na horu. Obdobně shlíží se z hory (z okna), zhlíží se pořad, ale člověk se v něčem může také zhlédnout, ne vzhlédnout. Vzhlédnout se může leda k bohu.
Tohle slovo zlezl bylo ve včerejší příloze zřejmě jediné správně.
„Představte si to! On si postaví cukrárnu a neprodává v ní pivo!! Viděli jste to někdy?!!! Tak to tam hned musíme přijít a říct mu, že to by teda takhle nešlo. Prostě si tam sednem a já řeknu, že si dám Gambáč, ty budeš ten uhlazenej, co bude chtít Heinekena a ty, Franto, ty si jako brněnské patriot musíš objednat Zubra.“
Tak nám Toník odešel. A kterej? Já znám dva… Tony Blair rezignoval na post ministerského předsedy Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Už tam byl dost dlouho, no ni? A co si z jeho éry budeme pamatovat? Především jeho neochvějné spojenectví s USA v boji za svobodu, za což byl označovan jako Bushův pudl, ale za což mu patří největší uznání a dík. 
Začíná Wimbledon. Dámy dostanou poprvé stejné odměny jako pánové. Dámy to vesměs komentují, že to tak už mělo být dávno, že to dá přece rozum, že holky a kluci si maj bejt rovný. Pánové to naopak komentují slovy, že to tak vůbec nemá být, že to dá přece rozum, že kluci jsou na kurtu mnohem dýl než holky. 
V sobotu 9. června se v Praze-
