V Bostonu mi zbejvaly dva dny. Chtěl jsem jít na zápas Červenejch soxů, ale nechtěl jsem jít sám. Bohužel, hostel, kde jsem bydlel nebyl zrovna nakloněnej sociálním zábavám, kde by člověk poznal zajímavý lidi, se kterejma by třeba moh jít na Red Sox.

Mimochodem, to je největší rozdíl v hostelech (pro mě). Je mi jedno, jestli moje prostěradlo je bílý a koberec ladí s postelí, ale jsou hostely, kde je radost bejt a ani chvíli se tam nenudíte a jsou hostely, kde je nuda jak cyp.

Nejlepší hostely, kde jsem byl: Generator v Londýně, Riverside v Guangzhou, Apple Hostel ve Philadelphii, Adventure Hostel JFK v New Yorku. Epický zážitky. 🙂

Ale abych se vrátil k tématu. Janine souhlasila, že pujde se mnou, pokud se stihne vrátit ze svýho vejletu už nevim kam. Ale vlak zpátky jí jel až v 8 večer, což bylo moc pozdě. Tak mi nezbylo, než abych si koupil lístek sám. A rozhod jsem se, že pujdu až poslední večer.

Takže jsem se vypravil do města zkontrolovat poslední hlavní zajímavý místa, který mě minuly. Většinu času jsem strávil v přístavu. Uvažoval jsem o tom, že bych šel do akvária, ale vstupný 40 doláčů mě odradilo, abych se přiznal.

Pak jsem se vydal na místo zvaný Prudential. V pokoji na hostelu se mnou bydlela hrozně sympatická zrzavá Angličanka (a její milenec mlčoch), která mi vyprávěla o tom, jak v Prudential Center maj Cheesecake Factory. OMG, tam musim jít! Tak jsem šel. 🙂

Nejdřív jsem teda chtěl vylézt nahoru a podívat se na Boston trochu z vejšky, vstup stál pro studenty 11 dolarů, což by šlo. Jenže venku bylo zataženo a dokonce začalo pršet, takže by to byly vyhozený peníze. Radši jsem teda šel do tý Továrny na tvarohový dorty™. Pokud nevíte, odkaď to znáte — tak v tomhle podniku v Pasadeně pracuje Penny z Big Bang Theory. 😉

Vybral jsem si ten nejdražší dort, co tam měli. Jeden kousek mě podle bankovního výpisu stál 145 korun. Ale to bylo žrádlo, lidi. Mlask, mlask!

A protože venku bylo hnusně, a to mě neba, jel jsem zpátky na hostel. Tam jsem zakoupil vstupenku na zápas za 22 dolarů a 20 centů. A taky jsem si zakoupil lístky na cestu na Martha’s Vineyard a zpět.

Ráno jsem si vytisk všechny lístky a připravoval se na poslední volnej den ve městě. Zahlíd jsem nějaký holky, co se chystaj jít na metro, tak jsem se k nim přifařil. Ukázalo se, že jsou to Irky, co pracujou v New Yorku a že chtěj jít taky na Red Sox. Chvíli jsem pobyl s nima a domluvili jsme se, že mi kdyžtak daj vědět. Na Red Sox nakonec nešly, takže jsem se tam musel vypravit sám.

Těsně před zápasem sprchlo a bohužel nebyly dnešní teplota zrovna obrovská. Co čert nechtěl, zápas se protáh na čtyři hodiny. Vzhledem k tomu, že začínal po sedmý hodině, byla ke konci na stadióně celkem zima.

Snažil jsem se pochopit pravidla. Doufal jsem, že pokecám s někym, kdo bude sedět kolem mě, ale to byly samý netykavky. Včetně čtyř Holanďanů, co si sedli přímo přede mě. No nic, ve čtvrtym inningu (tak se jmenujou části baseballovýho zápasu) jsem ty pravidla skoro pochopil… ale až do konce zápasu už jsem neudělal žádnej pokrok.

Diváci postupně proudili na stadión a atmosféra se zlepšovala. Červený soxy vyhrály, takže to na atmosféře ještě přidalo. Dělali jsme mexistický vlny, pinkali balónama, mávali do kamer atd. atd. Ze svýho místa jsem viděl dobře, ale docela z velký dálky. Obrovský obrazovky sice ukazujou opakovaný záběry, ale ne zápas live, což teda bylo celkem zklamání. Místo živýho přenosu tam ukazujou o každym hráčovi asi milión statistik.

Hot dogy stály pět dolarů, ostatní věci obdobně, takže jsem si nic nekoupil a trpěl jsem hlady. 🙂 Zachránilo mě 7-Eleven na cestě zpátky. Protože jsem měl tejdenní permici na metro, nemusel jsem stát s ostatníma Soxama ve frontě na turniket a ochranka mě pustila dveřma. 😎

Byl to hodně dobrej zážitek (i když jsem očekával trochu lepší atmošku). Škoda, že jsem musel jít sám. Rozhodně byl ale muj užitek vyšší než muj užitek z alternativního použití těch 22 dolarů, takže jsem ty peníze utratil rosumně. 😉

Abych zhodnotil svuj první baseballovej zápas v životě. Rozhodně pořád platí, že hokej i fotbal jsou mnohem akčnější a zábavnější. A potvrdila se moje domněnka, že americký sporty majprostě jinej styl. Jdete tam s kámošema, žerete hotdog a popcorn, kecáte, a chvílema se díváte na zápas. U nás sledujeme hokej a fotbal bedlivě, každej pohyb a děsně u toho řveme, protože my kurwa fandíme!

Ráno už jsem se musel jenom sbalit a odjet na autobus. Hostelem posledních několik dní pochodovala holka v hrozně krátkejch kraťasech. Vyklubala se z ní hrozně sympatická Francouzka, co zná CouchSurfing. S Irkama jsem se domluvil, že mě ubytujou v New Yorku po semináři…