Mám tak rád sázky a tahle situace k tomu přímo vybízela. Čtěte články Miroslava Macka.
Čtenář glos J. W. mi zaslal záviděníhodný mail:
Když si všechna naše “nezávislá” media otírala boty o prezidentovo rozhodnutí vyznamenat Petra Hájka a pan Jan Kraus ho pomlouval v rádiu jako lumpa ještě v době, kdy už bylo všechno jasné, využil jsem situace a vsadil jsem se se svojí jinak pravděpodobně nedosažitelnou kamarádkou o společnou večeři, že všechno je jinak. Výhra byla jistá, já sám znám tři Petry Hájky osobně a podle telefonního seznamu je jich jen v našem nevelkém městě osm. Teď jsem uzavřel s kamarádkou další sázku o to, že se nikdo prezidentovi neomluví, ani ti nejhorší pomlouvači. V sázce je společný víkend s velice, velice příjemnou a sladkou prémií. A výhra je také jistá. Pravděpodobnost omluvy v procentech je totiž přibližně stejná, jako počet českých královen krásy na počet žen v celé naší populaci.
PS: Zajímalo by mě, co má Kraus pořád proti Klausovi…
Klaus, Tošovský, Zeman, Špidla, Gross, Paroubek, Topolánek… Kdo chce, může si do seznamu premérů ještě dopsat tzv. noční premiéry Luxe a Kohouta (vtip). Náš stát existuje téměř 14 let, průměrná délka trvání úřadu premiéra je dva roky. V první republice se vlády střídaly stejně rychle. I v Itálii kdysi vlády padaly jak zralé hrušky. Jenže mně se to nelíbí. Rekordmanem je prozatím Václav Klaus, který byl premiérem přesně pět let (nepočítám jeho půlroční předsednictví české vlády tehdy ještě ve federaci). I to se mi zdá docela málo. Margaret Thatcher nebo Helmut Kohl se na té sesli ohřáli o trochu déle. 12, resp. 16 let. 
DGX už se několikrát jasně vymezil proti odpornému buzzwordu Web 2.0, aka hnusu fialovému. Web 2.0 nic není. To jenom pár pomatenců v čele s Patrickem Zandlem se zamilovalo do něčeho, co neexistuje. Webem 2.0 se nazývají moderní weby, které mj. staví na komunitě a také na tom, že jsou dělány JavaScriptem, takže se vám část stránky změní, aniž by se celá musela načítat. Takže můj blog je ve skutečnosti 2.0 ažaž :).
K 
Ráno jsme brzo vysmrděli a šli jsme na metro. Protože je Máchys takovej zevl a neumí si ani koupit lístek do metra kartou, musel si vyžebrat prachy. Takhle po ránu to metro ani moc často nejezdí, takže jsme na něj museli chvilku čekat. Na Green Line Coach Station jsme se Slovákama vyfasovali ten nejhorší autobus.
Dnes se nestalo vůbec nic zajímavého. Máchys, kterej se šel večer odreagovat, tvrdí, že vítězka Hardmana se posléze líbala s každym v baru. Dotázán, proč se s ní sám nelíbal, odpověděl Máchys, že je to děvka a to že se mu nelíbí. Nevim, nevim, děvky podle mě vypadaj jinak.
Koncem sedmdesátých let natočil Miloš Forman filmovou adaptaci muzikálu Vlasy. Nejen nad tímto muzikálem, který se zabývá květinovou generací americké mládeže, bych se chtěl nyní trochu zamyslet.