Tohle je jedno táborové nástupové moudro.
Pujdeme k ohni, tam bude oheň.
Občas šlápneš do Bruselu
Tohle je jedno táborové nástupové moudro.
Pujdeme k ohni, tam bude oheň.
Někteří žáci sami sebe označují za humanisti nebo za matematici. S tímto dělením já zásadně nesouhlasím. Co bych potom byl já? Co by byl pan prezident? Mno, ale o tom tu teď nechci mluvit. Mám zhruba rok na to, abych si vybral, na jaké obory budu dělat přijímací zkoušky. Tak jsem se tím protloukl, zatím tedy pouze názvy oborů. Nevím o nich nic bližšího, a proto jich je tolik a proto jsou duplicitní. Prozatím jsem do výběru nezařadil zahraniční školy s pražskou pobočkou. Continue reading “Houston, we got a problem!”
S prvním lednem již tradičně přichází bilancování toho, co bylo, a rozvažování toho, co bude. Nejinak tomu bude na tomto blogu i letos. Minulý rok jsem zhruba z poloviny strávil v Německu. Byla to úžasná zkušenost, nabyl jsem spoustu nových vědomostí a měl jsem i poměrně dost času na přemýšlení. Jinak proběhl minulý rok bez větších excesů. Návrat na gymnázium proběhl (probíhá?) téměř přesně tak, jak jsem předpověděl. Continue reading “Einen guten Rutsch!”
14:44:16 caitli: ahoj běž na tuhle adresu je to hustý.. http://lovecalc.vypal.net/zjisteni54678
14:44:50 já: to je starý jak moje boty po prababičce Continue reading “Nou cement”
Vždy buď ve válce se svými neřestmi, v míru se svými sousedy a nechť tě každý nový rok pozná jako lepšího člověka. Benjamin Franklin
Cesta na úřad v evropských zemích je zřejmě to největší dobrodružství, jaké jedinec ve svém životě zažije. I takový chrabrý hoch jako Indiana Jones by dozajista měl co dělat, aby na úřadě nepřišel k újmě. Představme si např. cestu na úřad pro řidičák.
Člověk hrdinně vstoupí do centra zdejší byrokracie a naproti dveřím sedí jakýsi stařík a tváří se jako vrátný. Neváhaje se ho tedy ptám, kde že se tu dělaj řidičáky. Němě mi ukazuje pravou paží doleva. Ptám se kam potom. Dostává se mi stejné odpovědi. Pravá paže ukazuje vlevo a ústa se ani nehnou. Tak díky, dědulo, máš to u mě. Continue reading “Dej blbci funkci a vymyslí lejstro”
Na Štěpána bez Štěpánka!
Tímto článkem konečně rozčísneme snad až moc stojaté vody tohoto blogu. Řeč bude o tématu z nejvýbušnějších — o smyslu a nesmyslu třídního fondu. Ono je tedy docela těžké mluvit o jeho smyslu, protože žádný smysl nemá. To říkám hned v úvodu, abych snad v někom neživil planou naději. Řekněme si tedy důvody, proč je třídní fond zcela nesmyslným, po generace se opakujícím výmyslem.
Říkají, že nemusím platit všechno najednou. To je sice chytrá myšlenka, na které stojí např. leasing, ale je tak komunistická, až se mi z toho dělá zle. Dnes, 17 let po revoluci bychom již snad mohli pochopit, že zodpovědnost má mít každý za sebe a že řada lidí netouží být pouze tupými ovcemi, které udělají, co jim kdo nakuká. Tedy pokud si někdo myslí, že v lednu ve čtvrťáku nebude schopen zajistit částku v plné výši, nechť si spoří. Sám. Doma. Do prasátka. Nebo pod polštář. Ti orientovanější ze studentů na vlastním bankovním účtu. A každý bude za svoje peníze mít zodpovědnost. Zároveň je nutno podotknout, že banka ve mně vzbuzuje mnohem vyšší pocit bezpečí, že mé úspory nebudou vytunelovány. Máte mě za blázna? Asi jste neslyšeli o případu mých spolužáků ze 4.D. Continue reading “Strasti a slasti třídního fondu”
Vánoční tipy na dárky: Svým nepřátelům odpuštění. Oponentům toleranci. Příteli srdce. Zákazníkovi službu. Všem dobročinnost. Každému dítěti dobrý příklad. Sobě respekt.
Oren Arnold
Na první svátek vánoční jsem slyšel zvony hrát ty známé koledy, divoce a sladce opakovat slovo o míru na zemi a přát dobrou vůli lidem.
Henry Wadsworth Longfellow (nejpopulárnější americký básník 19. st., 1807-1882)
Svým nepřátelům odpuštění. Oponentům toleranci. Příteli srdce. Zákazníkovi službu. Všem dobročinnost. Každému dítěti dobrý příklad. Sobě respekt. Oren Arnold