Čína mimo Čínu: Na kakau v Macau

Jelikož v Hong Kongu už jsem byl v roce 2014, i když jenom na malou chvíli, rozhodl jsme se věnovat jeden den svojí návštěvy v roce 2016 sousednímu Macau. Macao (někdy, zejména v portugalštině, psáno Macau) je ostrůvek a poloostrůvek neoddělený od kontinentální Číny žádnou přírodní hranicí, obdobně jako Hong Kong, od kterého je nedaleko. Taktéž obdobně jako Hong Kong byl až donedávna pod správou evropské země. Zatímco Hong Kong byl v roce 1997 před Číně Velkou Británií, Macao bylo předáno v roce 1999 Portugalskem. A zatímco v Hong Kongu mluví slušná porce obyvatel anglicky, V Macau samozřejmě portugalsky nikdo nemluví, přestože je portugalština úředním jazykem a spousta nápisů na ulicích je v portugalštině.


Portugalci se roztahovali na Macau už od roku 1550 a v předávací smlouvě si vymínili, že Macao bude autonomní oblastí Číny minimálně do roku 2049. Macao byla poslední evropská kolonie v Asii a dnes je zemí s největší hustotou obyvatel. Stejně jako Hong Kong má vlastní měnu – macauskou patacu, i když se k placení často využívá hongkongský dolar. Má taky vlastní zákony a imigrační politiku, což znamená, že sem Čech může zavítat bez víza. Z Hong Kongu se sem jede něco přes hodinu trajektem. Takže pokud vám má vypršet 90denní bezvízovej pobyt v HK, stačí zajet na oběd do Macaa a máte novejch 90 dní. Bohužel nevim, jak často můžete takhle šaškovat, než si vás nějakej imigrační úředník všimne. Každopádně mně se na muj dvojí vstup do HK během dvou dnů vůbec neptali.

Macau je známé jako světové centrum gamblerství a kasín a také jako pračka špinavých peněz čínských komunistických oligarchů, ale tomu se prý čínská centrální vláda snaží v poslední době zamezit.

Pět tisíc let čínské kultury, pět set let portugalského vlivu, luxusní hotely s kasiny a čínská chudina – to vytváří zajímavý mix, který by neměl vynechat žádný cestovatel, jenž se nachází v okolí a má aspoň jeden den volného času. Duchu místa nebo spíš duchu doby taky odpovídá nikdy nekončící smog, který se nad Macao line z kontinentální Číny a který kazí jinak zajímavé vyhlídky.

Moje zastávka v Macau byla poměrně krátká. Dorazil jsem trajektem z HK v půl jedenáctý ráno, den jsem strávil pochůzkama po severní části Macaa (na ten ostrov dole jsem už neměl čas) a večer v půl šestý už jsem zase skákal na trajekt směrem HK. Dost mě mrzel ten zatracenej smog. Znamená to nejenom, že moje fotky jsou hnusný, ale že jsem nemoh vyzkoušet tuhle epickou věc: Nahoře na věži je ve vejšce 233 metrů nad zemí ochoz, po kterym můžete běhat a vyvádět nesmysly, protože jste uvázaný na špagát, abyste nespadli. On je sice širokej, ale bez toho špagátu bych tam nevlez. Teda ve skutečnosti se tam mohlo, jenže byla tak špatná viditelnost, že nešlo vidět vůbec nic, takže bych utratil dost prachů za to, že bych prakticky chodil po nějakym chodníku v mlze a asi bych si ani nepřipadal divně, protože to vypadalo, že možná nejde vidět ani dolu na zem. 😀 Ale až konečně Číňani přestanou znečišťovat ovzduší tak strašně moc, bude to jednou výbornej zážitek.

Takže na to jsem si musel nechat zajít chuť a vypravil jsem se po památkách po Portugalcích a jinejch místních zaujímavostech. Lekce španělštiny přišly vhod, např. se hodí slovo comida. Když máte hlad, hledejte tento nápis. Bohužel pro komunikace s domorodci vám budou lekce španělštiny k ničemu, i když se budete snažit šišlat, aby to znělo víc portugalsky. Na to se zas hoděj lekce čínštiny. Zajímavý je, že jakmile se dostanete do dosahu místních telefonních operátorů, přijde vám několik spamovejch SMSek s nabídkama místních hotelů. Thanks, no thanks.

Jest libo fejk antiku?

Macauská věž (ta s ochozem) a kasína:

Cestou městem jsem se dostal až do Domu mandarína, což je barák, ve kterym zevlil Zheng Guanying, což byl reformista z pozdní dynastie Qing (Čching), který zastával ekonomický nacionalismus, parlamentní demokracii a ženská práva. Škoda, že si nepřečetl čínského Adama Smithe nebo Qiu Juna a míň spisků Donalda Trumpa, mohl i v ekonomii zastávat správné názory. Vyznačuje se dvěma díly: Varovná slova v době prosperity a Cesty na jih, což je jeho zápisník z cest po Francouzské Indočíně. Pokud nevíte, jako já, co to je Francouzská Indočína, tak je to něco na území dnešního Vietnamu, Laosu a Kambodži. Bejvák měl ten mandarín zase pěknej, hlavně se mi líbil tuten strom:

Prosím neplést tohoto byrokrata Guanyinga s Guanyinem, což je východoasijský bódhisattva, který se vyznačuje svojí měkkosrdcatostí a který má sochu na pobřeží Macaa. Uznávám, že se to plete a že si měli dát jména, aby se od sebe líp odlišili, jako např. Bill Nye a Bill Nighy. Socha měkkosrdcatýho bodhisattvy, stojícího na ekumenickym centru:

A pokud pořád nevíte, co to je bódhisattva, tak nedáváte u mejch zápisků pozor a už vám nikdy nic neřeknu.

Zbytek návštěvy nastíním v několika málo fotkách:


Neztratili jste nějakej šroubek?

A tohleto je svatej Andrew Kim, krásný jméno. První katolickej kněz, co se narodil v Korey a korejskej svatej patron. V patnácti chodil do školy v Macau a po pár letech ho v Šanghaji na kněze vysvětil týpek s neméně krásnym jménem Jean-Joseph-Jean-Baptiste Ferréol. Korejcům se ale moc nelíbilo, že se jim doma rozlejzaj křesťani, a tak Andrewovi Kimovi usekli v jeho 25 letech hlavu. Jan Pavel II. ho v roce 1984 kanonizoval. #smutnýpříběh

Nakonec jsem si chtěl dát nějaký typický portugalsko-čínský jídlo, který se tu prej dá sehnat. Koukal jsem do všech možnejch restaruací, ale bohužel jsem na svojí trase nic takovýho neobjevil. Tak jsem si nakonec dal tohle, bylo to nějaký maso s vejcem na vrchu a chutnalo to mnohem líp, než to vypadalo.

A pak už nastal čas moji krátkou návštěvu Macaa ukončit a vrátit se na poslední noc do HK, o čemž píšu v minulém článku.