V minulých zápiscích jsme byli v Hong Kongu a v Macau. Z Hong Kongu jsem se nočním letadlem přesunul do Singapuru. Let trvá docela dlouho, čtyři hodiny a letěl jsem s australskou low-cost aerolinkou Jetstar, která umožňuje přiobjednat si za rozumný peníze jídlo. Do Singapuru jsem dorazil o půlnoci. Singapur je ve stejnym časovym pásmu jako Peking a Hong Kong, i když v podstatě skoro všechny země na jih a na sever jsou v časovym pásmu o hodinu menším. Tedy kromě Číny a Malajsie (a Barmy, která má ještě o půl hodiny míň, aby byli zajímavý).
Singapur je bývalá britská kolonie, původně jenom taková rybářská vesnice. Nezávislý byl od roku 1959 (i když pořád v Commonwealthu), pak se na tři roky spojil s Malajsií a od roku 1965 je samostanou republikou, kterou od Malajsie dělí Johorský průliv. (Johor je řeka a stát v Malajsii.) Možná si říkáte, co to má sakra společnýho s Čínou, když jsem to zařadil do seriálu Čína mimo Čínu. 74 % obyvatel Singapuru jsou etničtí Číňani a mandarínská čínština je jedním ze čtyř úředních jazyků.
Dnes je Singapur známý jako stát s velkou ekonomickou svobodou, avšak jinak celkem despotickou vládou. Ale existuje toho mnohem více, co je na Singapuru zajímavého. Např.:
- nulová cla, jež umožnila Singapuru ekonomicky tak úžasně vyrůst
- ekonomická vyspělost, která nutí hipstry stěhovat se do Malajsie
- zřejmě nejlepší zdravotnický systém na světě
- nejlepší jídlo na světě
- mix malajské, čínské, indické a evropské kultury
- trest smrti za držení drog
- nulová tolerance vůči Jehovistům
- nulová tolerance vůči žvýkačkám
- durian
- bazén na střeše hotelu Marina Bay Sands
O těch žvejkačkách jsem to věděl. Ale že vás nepustí přes hranice, když vezete Strážnou věž, to jsem se dozvěděl až v letadle. Kromě toho taky nesmíte dovážet cigára a porno a ani drogy v krvi. S drogama je vůbec sranda. Podle Wikitravel:
Singapore has very strict drug laws, and drug trafficking carries a mandatory death penalty — which is applied to everyone, including foreigners. Even if you technically haven’t entered Singapore and are merely transiting (eg changing flights without the need to clear passport control and customs) while in possession of drugs, you would still be hanged by the neck until dead on the next Friday after your sentencing (unless sentenced or your appeal against sentence refused on a Tuesday, Wednesday or Thursday or if you are a foreigner when your consulate is given at least 7 days notice).
No, tak aspoň štěstí, že když jste cizinec, neoběsí vás hned tenhle pátek, ale až ten příští. Zdroje ze Singapuru mi nicméně říkají, že za rozumné množství marihuany už vás dneska nepověsí. #měkkosrdcatost
Ani do Singapuru Čech nepotřebuje víza, jenom potřebuje vystát neskutečně dlouhou frontu na letišti. Tam mě vyzvedla brigádnice chlapíka, co mi pronajal Airbnb a odvezla mě do bytu. Ta mi vyprávěla o tom, jaký všechny singapurský jídla musim vyzkoušet, protože prej Singapuřani jsou na svoje jídlo nejpyšnější a nejvíc se jim po domácím jídle stejská, když jedou do světa. Inu, mix čínský, indický a malajský kuchyně, to prostě musí šmakovat. Bohužel jsem neměl singapurské platidlo, takže mě brigádnice ještě ochotně odvezla k bakonmatu. Bylo mi divný, že tam se mnou tak v pohodě jezdí za tak nízkou cenu 40 singapurskejch dolarů (zhruba 30 USD), což mi připadalo na půlnoční jízdu z letiště jako výborná cena. Až pozdějc jsem zjistil, že Uber jezdí za půlku. :D
V Airbnb bez oken jsem spal jako dudek a probudil se až někdy v poledne. První mojí misí bylo získat datovou SIMku. Došel jsem do nákupáku, jenže tady chtěli pro koupi SIMky pas. Cestou zpátky jsem se teda stavil na prvnim jídle. Z Wikitravel jsem si pamatoval, že když si objednáte prostý kopi, dostanete sice něco, co kdysi bylo kafe, ale je v tom tuna cukru a mlíka. Musíte k tomu teda přidat další hesla “bez mlíka” a “bez cukru”. Pamatoval jsem si, že jedno z toho bylo kopi-O, a protože jsem neměl tu datovou SIMku, to druhý jsem nemoh zjistit. Průzkum pojem ukázal, že kopi-O je bez mlíka, ale sladký jak cecek. Pro kafe, aby ho moh pít normální bílej sáhib, jest třeba objednávati kopi-O kosong. A k tomu jsem si dal výbornou mňamku (ono to teda nevypadá nějak úžasně, ale fakt to bylo výborný a stálo to nějakej vyloženě směšnej peníz):
Pak jsem si úspěšně pořídil tu datovou SIMku a odebral se do botanický zahrady. Botanickou zahradu asi nemá moc smysl popisovat, takže radši postnu nějaký ty pěkný kytky:
Kromě vší ostatní nádhery, sochy Chopina a kusu původního pralesa je v této Botanické zahradě taky orchidejová zahrada, kde po vás pojmenujou novou odrůdu orchideje, co zrovna vyšlechtili. Teda asi jenom pokud jste nějakej vašnosta. Takže tam má orchidej princezna Diana, Margaret Thatcherová, Alois z Lichtenštejnska nebo manželé Klausovi. Moje selfíčko s orchidejovym Klausem:
V tý botanický zahradě byste mohli strávit několik dní a stejně byste to furt neprošli. Z ní jsem přes obligátní zastávku u centrální banky zamířil do středobodu celého Singapuru, k hotelu Marina Bay Sands, který znáte ze všech fotek. Je tam ten hustej bazén na střeše, akorát je to trochu drahý, takže jsem si ho odpustil.
Ta kytka vpravo je ArtScience muzeum, proto jsem se pokusil o uměleckou fotku:
Hned za hotelem jsou Gardens By The Bay, kde taktéž krása střídá nádheru, ale to jsem nějak minul, nebo v mym průvodci na tři dny nepsali, že tam mám jít. Takže tam budu muset zajít až na nějaký příští návštěvě. Jak jsem přešel ten DNA most na horní fotce vlevo, řek jsem si, že si v tom vedru dám zmrzku. Nenapadlo mě nic jinýho, než zkusit zmrzku durianovou. Byl to hnus, přátelé, nekupujte si to.
Durian je místní bájné ovoce, které neuvěřitelně páchne. Kvůli zápachu je zakázáno mít ho v metru nebo ve veřejných budovách. Většině lidí taky (aspoň za začátku?) vůbec nechutná, ale místní se po něm můžou utlouct. Ale možná je to jenom nějakej jejich fór, jak nachytat turisty?
Pak jsem si prošel místa historického Singapuru, kde máte sochy zakladatelů, starou poštu, co je dneska hotel, nebo třeba most, kam nesmí auta a koně.
Symbol Singapuru Merlion, napůl lev a napůl ryba.
Na tomto místě přistál 28. ledna roku 1819 Sir Thomas Stamford Raffles (ten bílej chlap na fotce) poprvé v Singapuru. A jak říká popisek na této soše: “genialitou a citlivostí změnil osud Singapuru z obskurní rybářské vesnice na velký přístav a moderní metropoli”. Chlap teda musel žít docela dlouho, když tohle všechno zvlád.
Myslel jsem, že zvládnu celej Singapur v jednom zápisku, ale protože už je to moc dlouhý, budu to muset rozdělit do dvou. Rozloučim se s váma článkem Bryana Caplana, který zpochybňuje obecně přijímanou tezi, že Singapur je diktatura. Caplan přesvědčivě argumentuje, že Singapur je demokracie, akorát v ní pořád vyhrává jedna strana – jako třeba v Chicagu. Dokonce ho za to citovala singapurská vláda. :) Níže v článku najdete závažnou kritiku: povinná vojna, trest smrti za drogy, státní vlastnictví podniků, nesmyslný zákon o nactiutrhání, cenzura. To všechno by měl Singapur odstranit.
Den jsem zakončil předraženym alkoholem. Přemluvilo mě, když mi chytač na ulici nabídnul, že budu mít poloviční ceny. Když jsem si objednával, servírka mi to odsouhlasila s tim, že ale budu muset zaplatit daň. Pochopil jsem to tak, že daň budu muset zaplatit celou. Když mi pak přinesli za jedno pivo a jednu Bloody Mary účet, na kterej bych si musel vzít hypotéku, namítal jsem, že jsem měl platit jenom půlku. Nakonec jsem teda platil nejenom půlku ceny pití, ale i půlku těch daní. Tak aspoň něco. :)
Zejtra zakončíme výlet po Číně mimo Čínu výletem do pralesa a čajovny. Stay with us.