Jak jistě bystrý čtenář tohoto blogu ví, v lednu jsem napsal první dva díly tohoto seriálu. Ten první byl obecně o tomto předmětu a ten druhý byl konkrétně o mojí účasti. Rozepsal jsem i třetí díl, ale zatím jsem ho nedokázal dovést do konce, takže třetím dílem už navždy bude tento. :)
Od doby, co jsem psal ten druhý díl, uplynul nějaký ten čas. Z Beckera jsem nakonec dostal dvojku, což mě potěšilo, protože jsem doufal, že od náročného profesora dostanu aspoň trojku. Pak se ukázalo, že na naší fakultě existují i předměty, jejichž absolvování je těžší než Dějiny ekonomického myšlení, totiž zejména Evropská unie a její politiky s mírou vyhazování mezi 90-94 %.
Někde jsem se podřekl, že mě učení ekonomických teorií docela bavilo a že si myslím, že jsem mu celkem slušně porozuměl. Od toho byl už jenom krůček k tomu, abych pomoh těm, který to tolik nebaví.
Mám tříleté zkušenosti s výukou němčiny. S některými studenty je radost pracovat, nepochybuji o tom, že někteří z nich už dneska mluví německy líp než já. S některými je to dřina a neskutečný opruz. Mnohem líp se pracuje se studentama chytrejma a pilnejma (nebo tomu klidně říkejte jazykovej cit) než s těma línějšíma (a hloupějšíma?). Obecně je to práce, která mě většinou baví a je to za slušný peníze.
No a teď jsem se dostal k výuce ekonomie, dokonce její nejobtížnější části. Jednou bych docela rád ekonomii učil, ale v dohledné době určitě ne ekonomické doktríny, protože moje znalosti na to určitě nestačí. Na to abych mohl učit ekonomické doktríny bych potřeboval ovládat perfektně neoklasickou teorii a stejně tak i všechny ostatní — a já neumim ani tu neoklasiku. :oops: Ale i tak si myslim, že moje znalosti jsou i mezi absolventy tohoto předmětu na velmi slušné úrovni, takže můžu při učení trochu pomoct.
V neděli odpoledne ke mně dorazila studentka s tím, že v úterý večer píše test a trochu to umí. Nevěděl jsem, kde začít, tak jsem nařídil průlet (fakt rychle) historií ekonomického poznání. Při tomto rychlokursu se ukázalo, že studentka — velmi eufemisticky řečeno — má velké mezery, co se látky tohoto předmětu týče. Na to, že za 48 hodin píše test z nejobávanějšího předmětu… no, udělalo se mi docela ouzko. Naštěstí jde o studentku bystrou a pilnou, jinak bych tu práci samozřejmě vůbec nevzal.
Napil jsem se kafe, zamyslel se — a vymyslel strategii. :) Nemá smysl vysvětlovat všechno, to bysme nestihli, ani kdybysme oba byli na speedu. Navíc jsem tvrdošíjně odmítal speed brát. Takže okruh témat jsem výrazně omezil doufaje, že nepřijde nějakej big podraz jako třeba dvakrát ta samá otázka za semestr.
V pondělí zabrala výuka celou šichtu a začínal jsem mít pocit, že to fakt můžeme zvládnout. Samozřejmě, když se snažíte našrotovat si během několika hodin do makovice obsah 500stránkový knížky, tak se vám v tom dělá trochu zmatek, takže to chtělo pořád dokola opakovat, až dokaď se to pořádně neusadí. Začaly taky vysvítat témata, který studentka uměla výrazně líp než ostatní, takže na ně jsme zaměřili menší pozornost.
Za ty tři dny jsem ale vysvětlil rakouskou a keynesiánskou teorii hospodářskýho cyklu tolikrát, že už mi bylo špatně, jenom se řeklo slovo úrok. Ukázalo se, že i v mojí zjednodušený verzi obou teorií je docela složitý, aby to krok po kroku (protože jinak to nemá smysl) dokázal vysvětlit student, kterýho to tak moc nebere. Natož pak můj křížový výslech, kdy jsem toužil vědět proč to tak všechno je. :) Čokoláda prej pomáhá na nervy, a tak nebylo divu, že mi studentka snědla celou jednu tabulku…
Nadešel poslední den, kterej večer vyvrcholil testem. Studentku jsem připravil, jak nejlíp jsem to za cca 15 hodin výuky dokázal. Byl jsem evidentně nervóznější než ona, ale docela jsem věřil, že by to vyjít mohlo. Když ani po deseti minutách neutekla z testu, pochopil jsem, že dostala dobrou otázku.
A bylo to tak, test se psal na chicagskou školu, konktrétně George Stigler a Theodore Schultz. Ještě před testem bych si byl jistej dvojkou, ale po testu jsem propadl skepsi, když jsem se dozvěděl, že moje studentka vůbec nezmínila dvě základní věci, který jsem pořád zdůrazňoval.
Byl jsem z tohoto intenzivního kursu tak zmožen, že jsem skoro celej následující den prospal. :mrgreen:
Nakonec mi po tejdnu před osmou ráno přišla smska, že to na tu trojku nakonec stačilo. Velkej oddych a pocit dobře vykonaný práce, i když výborně vykonaná by samozřejmě byla lepší.
Žáci bývají lepší než jejich učitelé. Já jsem se učil deset dní, moje studentka to zvládla za tři. No ale řekněte sami — zvládnout Holmana za tři dny, kdo z vás to má? :)
PS: Příští semestr učim jedině po Skypu. ;)