Před patnácti lety předpovídal Milton Friedman, laureát Nobelovy ceny za ekonomii a největší postava ekonomie druhé poloviny dvacátého století, že euro vydrží pět až patnáct let a že se eurozóna roztrhne při první krizi.
Letos “slavíme” patnáctý rok s eurem. V referendech euro odmítli Dánové a Švédi, Britská vláda si na referendum raději ani netroufla. Po záchranných balíčcích pro Řecko a Irsko a po loupeži vkladů na Kypru už euru nevěří nikdo, kromě eurohujerských politiků.
Hospodářský růst v zemích eurozóny se v lepším případě zastavil, v horším případě se dostal do negativních čísel. Studie ukazují, že čím více eurocentralizace země prožila, tím hůře se jí daří.
Krásné tradiční bankovky s Carlem Gaußem, Erwinem Schrödingerem nebo zdrcujícím kritikem Karla Marxe Eugenem von Böhm-Bawerkem nahradily nikam nevedoucí mosty a neexistující dveře.
Americký ekonom Alex Tabarrok řekl: “Nebyla tam žádná společná kultura. Nebyla tam žádná společná identita. Nebyly tu žádné společné ideje, které by mohlo ve svém designu euro vyjadřovat. Takže v estetice možná máme malého předchůdce, malou předpověď některých ekonomických problémů eura.”
Měně, které nikdy nevěřili spotřebitelé, dnes už nevěří ani finanční trhy. Nenechme si ji vnutit.
Ing. Martin Pánek, ekonom a kandidát do EP
—
Psáno pro volební noviny Svobodných
