Psát deníkový články po půl roce je nejlepší.

Poté, co jsme s Dominikem absolvovali semináře v Americe, v Bulharsku a ve Slovinsku, rozhodli jsme se ukončit svoji seminářovou tour v Německu, konkrétně v Gummersbachu.

Gummersbach je taková německá prdel světa kdesi u Kolína, známá tim, že tam kdysi bejval úspěšnej házenkářskej tým (na to Němci fakt koukaj). No a taky se tam nachází sídlo Nadace Friedricha Naumanna.

To máte tak. Politický strany, který se dostanou v Německu do Bundestagu, si musej založit nadace, kam maj daňovej poplatník sype prachy jako zjednanej. Takže FDP má Nadaci Friedricha Naumanna. CDU má nadaci Konrada Adenauera, jehož ministr financí byl rozumný liberál a euroskeptik, ale nadace samotná teď sere atomový hřiby z toho, že by se její akce měl zúčastnit Petr Mach.

FDP jsou socani jak řemen, v europarlu zasedaj v tom vůbec nejeurosvazáčtějším poslaneckym klubu, kterýmu předsedá nejošklivější člověk na světě a taky největší eurohujer. Samotná nadace ale kupodivu financuje projekty, které podporují liberalismus a euroskepticismus. Takže financuje i seminář o liberalismu přímo ve svym centru v Gummersbachu.

FDP se v podzimních volbách těsně nedostala do Bundestagu, takže příval peněz se zastaví a nadace se zřejmě nachází jednou nohou v bankrotu, protože s vypadnutím z parlamentu nikdo nepočítal.

Na semináři jsme byli už tradičně jediný Češi, dál tam byli Poláci a různý jiný Východoevropani, Řekové, spousta Němců, dva Izraelci, Belgičani a Holanďani, Guatemalanka a určitě další národnosti, na který jsem zapomněl.

Jako hlavní lektoři tam byli Pierre, kterýho známe z loňska z Bulharska, Iain Murray z Competitive Enterprise Institutu a Stephen Davies z Institute of Economic Affairs. CEI je hodně dobrej think-tank, kterej sídlí nedaleko Cata. Byl jsem tam onehdá na Human Achievement Hour a byla to super pařba. IEA je britskej think-tank, kterej vzdělal Margaret Thatcherovou, takže taky nemálo hustá věc.

Na programu byly tradiční přednášky o ekonomii (Knowledge Problem atp.), přednášky z ekonomický historie, pití piva a válka s Polákama.

Iain Murray mluvil např. o tom, kolik nás stojí všechny ty zelený regule. Byly to tak neuvěřitelný částky, že jsem tomu zaprvý nechtěl věřit a že jsem to radši zapomněl, aby mě to neštvalo.

Zvláštností prezentace Iaina Murrayho, který je místopředsedou CEI a jako takový určitě potkává kdejaké vysoké šarže, je to, že mluví rozklepanym hlasem, zakoktává se a kouká do země, jako kdyby byl nemocnej. Přitom je to stoprocentně už starej řečnickej pes. Chvíli trvá, než si na to člověk zvykne.

Zato Stephen Davies, kterej měl hodně dobrý přednášky a postřehy k ekonomický historii, k technologiím a vůbec, je řečník, jakýho chcete na každý akci. Skvělej orientovanej v problematice, chytrej, zcestovalej, sečtělej a hodně zábavnej řečník. Na jeho přednášku snad ani neni možný se nesoustředit. Celkem často taky prořízne atmosféru nějakym jadrnym výrazem, často britskym. I na dotaz z publika klidně odpoví: “That’s bollocks!”

Velice doporučuju jeho videa na LearnLiberty, např. toto (fór s ponožkama taky nechápu):

Jednu přednášku měl taky takovej divnej namachrovanej belgickej floutek Lode Cossaer.

Bydlelo se na ubytovně tý nadace, takže to vypadalo jako (německá) vysokoškolská kolej. Konečně teda ne nějakej hvězdičkovej hotel jak na jinejch seminářích, protože to mi připadalo jako plejtávní a cejtil jsem se nesvuj. I předtim, než jsem vylil červený víno na koberec v Sheratonu.

Jídlo v místní kantýně bylo taky vynikající, že kdybych stejně jako minulý léto nebyl na dietě, tak bych snad přibral sto tisíc kilo. K tomu nalejvali v místnim baru celkem levný pivo, takže fyzička tady na tom semináři mohla vesele trpět. Aspoň jsem šel párkrát běhat. Z toho jednou s Luisou, která si hned sedla k Dominikovi a já jsem pak musel sedět jinde.

Ve středu jsme jeli na odpoledne do Kolína, kde jsem si prohlíd kostel, chvilku se prošel po městě, našel Švejkovu hospodu a pak hledal pivo v přijatelný ceně. To jsem našel záhy a zažil jsem neuvěřitelnej rozhovor s obsluhou:

— Pivo XY
— Kolik?
— Pulitr.
— Půl litru?
— Jo.
— Tak jaký množství?
— Půl litru

Nevim, co přesně bylo příčinou zmatení. Říkal jsem si, že snad se moje němčina nezhoršila natolik, aby mi nešlo rozumět. Ale vzhledem k tomu, že v Kolíně maj za běžný množství piva dvě nebo tři deci, třeba byl ten číšník zmatenej hned od začátku. Pak jsem si říkal, že slovo “pulitr” je třeba bavorský (a ono fakt!), ale že by mi ho měl snad rozumět i Kolíňák. Ale ten člověk se omlouval, že je cizinec a že moc nerozumí dialektům. Tak třeba cizinci tyhle bavorismy neznaj. Anebo mi fakt nerozuměl, čert ví.

Začalo mi tady v Kolíně nicméně bejt pěkně blbě a celej večer jsem pak prospal. Druhej den mi nebylo o moc líp, ale přes den jsem se z toho tak nějak vyléčil. Obával jsem se nicméně, že budu muset nasednout na zpáteční jízdu a jet do Čech nemocnice.

Z celýho semináře to nejzajímavější pro mě ale byli dva účastníci z Izraele. Holka Aviya a chlapec, na jehož jméno si nemůžu vzpomenout. Byli to nejzábavnější společníci a snažil jsem se toho od nich dozvědět co nejvíc, aniž bych je zároveň nějak otravoval.

Řekli nám toho spoustu o Izraeli, bisli a bamba o šábesu, Tóře, Ježíšovi atp. atp. Navíc byli hrozně vtipný a komunikativní. A Aviya byla profesionální hračkou na klavír ještě před rokem, tak nám poslední večer zahrála pár kousků. Ale půlku skladatelů nesnáši, protože to byli antisemiti.

Nejzajímavější věci jsem se dozvěděl, 1) když mluvili o kibucech. Zjistil jsem, že byly státem dotovaný. Až nakonec státu došla trpělivost, dotovat je přestal, a tim pádem skoro všechny kibucy zbankrototovaly a na životě se už držej prej v zásadě jenom ty kibucy, který držej nějakej softwarovej patent nebo tak.

2) Když mluvili o vojně (povinná i pro ženský) a o tom, že jim Američani prodali za lidovou cenu 1 USD/ks samopaly zcela nevhodný pro boj v poušti, takže se neustále musej čistit.

3) Když mluvili o tom, že Izrael je hodně socialistickej stát a že monopol na svatby tam má ortodoxní církev, která neožení/neprovdá nikoho, kdo neprokáže, že je žid. Aviyina sestra kvůli tomu prej musela dohledávat příbuzný někde z roku 1920. Když jsem to slyšel, málem jsem vyhrknul, že to je rasová čistota jak za Hitlera, ale naštěstí jsem si v poslednim okamžiku uvědomil, že to by nebyl asi úplně nejvhodnější komentář.

4) Když mluvili o tom, že židi od Arabů nakoupili prakticky veškerý pozemky, na kterejch stál poválečnej Izrael, ještě před válkou. Z týhle informace jsem byl v naprostym šoku, protože jsem jí nikdy předtim neslyšel. Někdy v tý chvíli se dostavil Steve Davies a všechno potvrdil. (Údajně tam byly k těm pozemkům různý práva — ekvivalentně k vlastnictví, držbě, právu k užívání atp., takže to neni úplně jednoznačný, ale pořád platí, že jsem o tom nikdy neslyšel a připaád mi to jako zásadní informace.)

Vtipnej moment taky přišel ve chvíli, kdy Steve Davies povídal: “Přiletěl jsem do Izraele,” a teď řek úplně zbytečnou informaci, která s tim příběhem nijak nesouvisela: “a na letišti mě vyzvednul jeden chlap, Daniel Doron…” a Aviya na to: “No, to je muj táta.” 😀

Daniel Doron je jinak předsedou izraelskýho liberálního think-tanku Izraelské centrum pro společenský a hospodářský pokrok.

A Aviya nás hodně lákala do Izraele, hlavně do Tel Avivu, to je prej dobrý město. V Jeruzalémě je prej nuda. Letenky nejsou nějak extra drahý. Fakt bych celkem rád jel.

Věděli jste, že Natalie Portmanová je Izraelka, btw? 😉

Za zmínku taky stojí, že tam byl jeden hodně debilní Polák, kterej se tam pokoušel balit holky jak na běžícím pásu a ty ho jedna po druhý vyfuckovaly. Casanovovsky se taky pokusil začít líbat krásku semináře z Guatemaly (jak jinak než od Franciska Marroquína), která z toho zřejmě bude mít noční můry.

Poslední den se taky stal zázrak a Dominik šel poprvé v historii lidstva spát dřív než já. Vysvětlit jsem si to neuměl.

Dál už si ze semináře nic zaznamenáníhodnýho po tak dlouhý době nepamatuju. Dominik mě kdyžtak doplní. Dobrou noc, děti.