Článek není o pivu.
26. dubna se na sokolovském stadiónu uskutečnila Velká cena Sokolova v atletice. V jejím rámci mě zajímal pouze běžecký závod na 10 km. O své účasti na něm jsem se rozhodl asi dvě hodiny před startem. Podle toho taky vypadal můj výkon, protože od půlmaratónu jsem úplně přestal trénovat (mj. kvůli lehké nemoci).
Ale říkal jsem si, že bych stejně šel trénovat na PIM, tak proč nezkusit závodní desítku. Navíc večer byl závod s povinnou účastí, totiž pivní maratón.
Vzal jsem si tedy tréninkové botky (neb závodní jsou v Prase), civilní kraťasy (neb závodní jsou v Prase), LiveSTRONG vestu a vyrazil jsem. Postavil jsem se na start s jasným cílem. Atakovat 40 minut, což je tempo 4 min/km, jak jste si správně spočítali.
Bohužel tohle nebyl můj den. Podal jsem ne sice přímo ostudný, ale určitě přinejlepším průměrný výkon. Zkrátka už od začátku mi to nějak neběželo. Navíc mě strašně překvapilo, jak ztaktizovaný ten závod už od začátku byl. Inu, se závoděním na oválu nemám absolutně žádné zkušenosti. (Samozřejmě s výjimkou míle, kde se ale netaktizuje a pálí se to od začátku až do konce hlava nehlava :) )
Zezačátku jsem se držel silných borců, kteří bohužel za chvíli přidali, a já logicky odpadl, protože už do té doby jsem běžel na hraně, spíš trochu za ní. A tak se stalo, že jsem se octl na čele skupinky Pánek-Altschul-Krieger. To se mi samozřejmě nelíbilo. Nelíbilo se mi to o to víc, že docela foukalo, což jsem plně schytal v protivětru a po větru mi to nepomohlo, protože to chytli ti za mnou.
Když už mě to nebavilo, výrazně jsem zpomalil předpokládaje, že mě vystřídají. Tůdle nůdle. Zůstali za mnou jak zajíček v své jamce. To mě bavilo dalších několik kol a zpomalil jsem znova, na chvíli jsem skoro zastavil. Přišlo mi, jak kdyby to bylo na velodromu, protože ti dva za mnou nehli ani brvou a přede mě nešli.
K tomu je ještě nutno podotknout, že závodník Krieger nehorázně nahlas funí. A to tak, že mi to nehorázně pije krev. A zrovna já s ním běžim každej závod! :(
Zhruba pět kol před koncem jsem prokoučoval občerstvení. Nechal jsem se vyblokovat Pavlem Altschulem, který se natahoval po stejném kelímku jako já. Ztratil jsem kontakt se svými souputníky, kteří navíc asi trochu zrychlili a já byl v háji.
Odstup se pořád zvětšoval a já s tím nebyl s to cokoliv udělat. Dvě kola před koncem jsem začal zrychlovat a dobíhal jsem je. V posledním kole jsem nakonec Pavla Altschula přece jenom předběhl. Při pohledu na výsledkovou listinu (strany 3 a 4) jsem zjistil, že jsem jednoho závodníka předběhl o dvě desetiny sekundy. Nevím přesně, co si o tom mám myslet. Buď jsem si ho totiž nevšiml :lol: , anebo tento běžec neproběhl cílem v určeném koridoru :)
Tenhle závod byl jako bych běžel do kopce. Věděl jsem, že umím běhat rychleji, ale nešlo to. Nespokojenost :???:
Na Hervisu jsem průměrně běžel každou desítku (ne, fakt nejsou jenom dvě :) ) za 41:59. Troufám si tvrdit, že tu poslední (ta už jenom jedna je ;) ) jsem běžel výrazně rychleji. No a s přihlédnutím k tomuto faktu je čas 40:55 na hladké desítce celkem zklamání.
Bohužel jsem si to nevynahradil ani na pivním maratónu, ale o tom až příště.
