Jak to vlastně vypadá, když Petr Mach přijede do Bruselu? Čtěte tuto reportage a dozvíte se.

Jak možná víte a možná ne, shodou okolností byl předseda muflonů Petr Mach zvolen jako europosel do Brusele. Shodou ještě divnějších okolností jsem opustil pozici kecala v CSC a stal se euroasistentem nově zvoleného europoslance.

Petr Mach jakožto předseda strany nechce v Bruselu trávit víc času, než je nezbytně nutné. Na rozdíl od předsedy AfD Bernda Luckeho, který prý do Bruselu přestěhoval sebe i s celou rodinou.

První týden v měsíci zasedají výbory. Petr Mach je členem výboru pro ústavní záležitosti. Den s europoslancem tedy začíná ráno v devět zasedáním výboru. V labyrintu, jakým je budova evropského parlamentu se snažím najít místnost, kde má výbor svoje zasedání. Po chvilce bloudění, během něhož jsem potkal Pavla Teličku, jak spěchá na zasedání svého dopravního a turistického výboru, jsem našel správnou místnost a usadil se.

Najednou přišla nějaká osoba a říká: “Vous êtes?” Než jsem stačil vymyslet, co mám říkat francouzsky, dozvěděl jsem se, že v devět zasedají jenom koordinátoři, kteří připravují agendu pro vlastní zasedání, které začíná až v deset. Mezitím už dorazil pan europoslanec a na chodbě společně čekáme na desátou.

Ústavnímu výboru se nelíbí rozpočet, a tak posílá rozpočtovému výboru svoje námitky. Jednou z těchto námitek je, že se musí víc utrácet na propagandu. Slovo si berou slovutné osobnosti: Jo Lenin a Red Ing. Viviane. Oba mluví německy. Pak si slovo bere Petr Mach:

S členy výboru to samozřejmě ani nehnulo. Stejně tak všechny rozumné pozměňováky poslance Messerschmidta (tak se fakt jmenuje) byly shozeny ze stolu.

Nakonec si bere slovo komunistka Barbara Spinelliová a v dobré tradici komunistických projevů mlátí dobrou čtvrthodinu prázdnou slámu. Už jsem se obával, že chce trhnout rekord Fidela Castra. Spinelliová je dcera Altiera Spinelliho, italského komunisty a zakladatele EU. Taktéž osoby, po níž je pojmenována budova, ve které má Petr Mach (i já) kancelář. (BTW, to není žádný laciný humor, Spinelli byl skutečně členem italské Komunistické strany.)

Po jednání výboru poprvé ukazujeme předsedovi jeho bruselskou kancelář. Zjišťujeme, že mu nefunguje tiskárna, což obnáší telefonát na místní service desk. Jakožto bývalý servicedeskový profesionál znám jejich práci z obou stran a musím říct, že přestože jsou milí, tak na kvalitu service desku, co poskytuje CSC, nemají ani zdaleka.

Potom musíme vyřídit asi milión lejster, některá z nich se týkají europoslance, některá asistentů a u některých to asi neví ani bruselský bůh srandy. Tato lejstra, která člověk v Bruselu odevzdá, se pak vezmou a pošlou do Lucemburku. Cestou se obvykle ztratí, jak mi řekla jedna eurokratka. Nechápu, jak se někdo může pohybovat po těchto institucích a nestát se euroskeptikem.

Oběd si dáváme v eurokantýně. Dal jsem si pizzu, byla to pěkná šlichta. Když přiletěl Petr Mach další týden na jednání poslaneckého klubu (v eurospeaku se mu oficiálně říká politická skupina nebo neoficiálně germanismem frakce), zkusili jsme jinou euromenzu a tam už byla kvalita jídla přece jenom o trochu lepší. Ale to jsem si dal eurostejk.

Probíráme organizaci europoslancových aktivit a e-mailů. Pro představu: Petru Machovi přijde do jeho euroschránky asi tak 40–50 e-mailů denně, z čehož zajímavé jsou tak maximálně dva. Ostatní je spam, který rozesílají spameři všemi europoslancům. Buď shánějí nájemníka do svého bytu, nebo žádají o podporu rezoluce o stavu brouků ve Východním Timuru, nebo upozorňují, že Donald Tusk je reptilián atd. atd. Zatím jsme si s Mirkem Jahodou ještě nestihli koupit do kanceláře rychlovarnou konvici, takže to vyřizování mailů mi nejde moc od ruky. 🙂

Po obědě jdeme pogratulovat AfD (Alternativa pro Německo) k jejich předvčerejšímu volebnímu úspěchu, kdy získali v saských zemských volbách téměř deset procent. Nejdřív potkáváme člena předsednictva Marcuse Pretzella. V přátelském pohovoru se ukazuje, že to je člověk podle našeho gusta. Později odpoledne se nám povede pogratulovat i samotnému předsedovi Berndu Luckemu, z čehož pak vyhotovuji zápis pro svobodni.cz.

K mailovému spamu se přidává i fyzický spam. Denně dostává každý europoslanec asi deset spamových dopisů, často brožurek nebo do konce knih, které obratem většina europoslanců hází do koše. A tato instituce po nás chce, abychom se chovali zeleně a neprodukovali příliš mnoho odpadu…

Večer se ještě setkáváme s hlavním sekretářem našeho poslaneckého klubu EFDD Pierrem a taky s účetní, abychom si vyjasnili pravidla čerpání prostředků na semináře, které chystáme. Při další návštěvě Petra Macha v Bruselu se setkáváme s Richardem Sulíkem a jdeme právě na zasedání poslaneckého klubu, kde se mj. schvaluje jeho nové logo.

Před odletem necháváme Petra Macha podepsat dotaz, který pokládáme Evropské komisi. Každý měsíc jich každý europoslanec může různým institucím položit až pět.

Petr Mach odlítá domů a my si pomalu balíme saky paky a jdeme též. Člověku se cestou z kanceláře honí hlavou otázka, jestli nám tahle bruselská anabáze k něčemu bude. Věříme, že ano, protože se snažíme eurposlanci Machovi zajistit co největší prostor pro projevy a snažíme se, aby hlas liberalismu zazněl v ČR co nejhlasitěji. Ostatně, jak říká Vilda Shakespeare: “V lidských záležitostech existuje příliv a odliv. Chytíme-li se přílivu, vede ke štěstí.”

PS: Příští týden promluví Petr Mach na plénu ve Štrasburku hned dvakrát.