Měl jsem to štěstí, že jsem se narodil v jedné z nejbohatších částí světa. V našich končinách se mají i ti nejchudobnější líp než středověcí králové. Bohužel většina světa je stále velmi chudá. Máloco mi proto dělá takovou radost jako to, když vidím, že nějaká část světa bohatne. A pokud mluvíme o té části světa, kde bydlí 1,4 miliardy lidí a za posledních 20 let zbohatla 6,5krát — slovy: šestapůlkrát —, pak je ta radost o to větší.

Tenhle graf mi prostě dělá fakt velkou radost (ta americká linka teda mnohem menší, ale k tomu se třeba vyjádřím jindy):

Někteří škarohlídi mají ale tendenci myslet si, že nerovnost v čínské ekonomice je tak velká, že bohatne pouze horních deset miliónů a spodní miliarda trpí.

Je pravda, že brát průměr za tak obrovskou zemi jako je Čína, nedává často příliš velký smysl. Mně to nemusíte vysvětlovat, sám jsem to v Laissez Faire kritizoval.

Podívejme se tedy na data za jednotlivé provincie.

Musím se přiznat, že jsem sám byl překvapen, že Šanghaj není provincií, která zbohatla za uplynulých 20 let (1990-2009) nejvíce. Její růst byl “pouze” 638 %. (Samozřejmě se v celém článku bavíme o HDP na hlavu v paritě kupní síly.)

Nejvíce zbohatlo Vnitřní Mongolsko, a to téměř o 1500 %. Vidíte dobře: Za posledních 20 let se příjem průměrného obyvatele této severní provincie skoro zšestnáctinásobil!

Za stejnou dobu zbohatla nejchudší provincie Guizhou o 739 % (víc než Šanghaj) a nejmenší růst zaznamenala druhá nejchudší provincie Yunnan a to 603 %. Tedy i v těch nejchudších částech Číny se za posledních 20 let v průměru bohatlo 7-8krát; nemluvě o tom, jaký zázrak přírody v Yunnanu mají.

Samozřejmě můžete zase říct, že i v těchto provinciích bohatnou nejbohatší tisíckrát a nejchudší vůbec.

Podívejme se proto i na další data. S odvoláním na zdroj píše Wikipedia:

Dlouhý růst čínské ekonomiky podnítil historicky bezprecedentní redukci chudoby. Světová banka používá úroveň chudoby (poverty line) založenou na reálné spotřebě domácností (včetně spotřeby potravin a dalších statků vyráběných vlastními silami), která je 1 dolar na den v paritě kupní síly. Ve většině chudých zemí je tato hodnota dostatečná na to, aby každému zaručila příjem 1000 kalorií (4200 kJ) stravy denně plus další základní nezbytné statky. V roce 2007 tato úroveň odpovídá 2836 yuanům ročně. Podle dat získaných průzkumem mezi domáctnostmi bylo v roce 1981 pod touto hranicí chudoby 63 % populace. Tento podíl klesl do roku 2004 na 10 %, což znamená, že během této doby se z chudoby dostalo 500 miliónů lidí.

Taky bych chtěl upozornit na video, kde vypovídají čínští venkované o tom, jak se jim zlepšila životní úroveň za jejich života.

I nadále zůstává Čína velmi chudou. V průměru je stále výrazně chudší než třeba Mexiko, což znamená, že stovky miliónů Číňanů zůstávají v tak chudých podmínkách, které si ani neumíme představit. Je ale nesporné, že životní úroveň všech se zlepšuje famózní rychlostí. Bez svojí despotické vlády by mohla úroveň Číňanů růst ještě rychleji, ale buďme rádi, že časy dogmatických masových vrahů jsou tytam.