Let’s go, Caps!

Jak známo, NHL je nejlepší hokejová soutěž na světě. Jak též známo, hokej je nejdrsnější, nejzajímavější a nejkrásnější týmový sport. Z toho arci vyplývá, že NHL je to nejlepší, co se pod sportovním nebem nalézá.

A nejenom to, NHL má příchuť zakázaného slaďoučkého ovoce. To proto, že do ní odcházejí nejlepší synové českého národa, avšak pro běžného smrtelníka je skoro nemožné se na nějaký zápas dostavit osobně, protože se soutěž hraje od naší kotliny mnoho tisíc km a mnoho tisíc Kč daleko. Nedá se ani sledovat v TV, protože většina zápasů se hraje v době, kdy máme v Evropě hlubokou noc. Nemluvě o tom, že sehnat přenos v dostatečné obrazové a komentátorské kvalitě, je taktéž velmi obtížné.

Pozn.: Čtenáři mě upozorňují, že jsem sto let za opicema a že už to jde. h/t: Miloš Štěpař

Nejlepší, co může Evropan udělat, je hrát NHL na počítači (Playstationu, XBoxu atp.). Když jsem to ještě hrával, suverénně u mě vítězil ročník 2002 (i po mnoho dalších let). Nic ale nikdy nepřekoná intro NHL 99:

Z toho, co se k nám čas od času přes oceán dostane, ale víme několik věcí: Hokej v NHL je mnohem rychlejší a kvalitnější než v naší extralize. Servis pro fanoušky je lepší. A atmosféra při bojích o Stanley Cup je elektrizující.

Každý pravý hokejový fanda proto chce NHL vidět na vlastní oči a přesvědčit se o tom sám.

Když jsem se v roce 2011 konečně dostal do USA, bylo to v době, kdy se NHL nehraje, a tak jsem hokej nahradil baseballem. Přestože jsem nic nevěděl o baseballu, byl to velkolepej zážitek. Když jsem se teda dostal do USA na čtyři měsíce, bylo jasný, že konečně zajdu na vybájenou NHL.

Zákon schválnosti ovšem diktoval, že zrovna letos musela probíhat výluka, která hrozila zrušením celé sezóny. Naštěstí se nakonec dohodli a zkrácená sezóna se hraje. Bohužel se mi ale nemůže poštěstit vidět Jaromíra Jágra, protože poprvé v životě přestoupil do západní konference a nikam poblíž se nepodívá. To je fakt pech. Ale aspoň jsem ho letos viděl několikrát válet za Kladno.

—

Když se rozeběhla NHL, zjistil jsem, že nejlevnější lístky do nejhorších sektorů se prodávaj tak za 40-45 dolarů. A to nesmí jít o zápas s Penguins nebo tak, musí jít o něco nudnýho. To jsem ještě netušil, že k tomu je manipulační poplatek 10 dolarů a navíc to myslim bylo bez daně. Vyhovoval mi nedělní termín zápasu s Buffalem, navíc se mi podařilo sehnat lístek v jakýsi oficiální lístkový směnárně přímo na webu Capitals.

Nezkoumal jsem přesně, o co jde, ale představuju si to tak, že je to přeprodej lístků pod oficálním dohledem. Nevim, jaký jsou podmínky pro prodávajícího, ale pro mě to mělo dvě výhody: lístek byl trochu levnější a věděl jsem, že je určitě platnej.

Všehovšudy mě to stálo zhruba 50 dolarů, tj. asi tisíc korun. To je sice znatelně víc než 200 Kč do Sazka Arény, ale taky máte ten lístek během pěti minut vyřízenej. Sazce na začátku prodeje spadnou servery, takže musíte hodinu čekat, než se vám povede nějaký lístky zarezervovat — a tuhle rezervaci pak musíte do jednoho dne vyřídit na terminálu Sazky (tj. na benzince nebo v trafice), jinak vám rezervace propadne. Navíc v těchto zařízeních často neberou karty. Proč to nelze zakoupit normálním systémem, to ví asi jenom Aleš Hušák. Každopádně čas a nesnáze spojené s pořizováním lístků u Sazky snad cenu toho amerického lístku vyrovnávají.

V Bostonu, New Yorku i Washingtonu jsou hokejový arény dobře dostupný v podstatě v centru města. Aréna Capitals je asi pět minut chůze od Cata. Což je příjemný.

Suvenýry jsou drahý v Praze i tady. S tim nic nenaděláte. Osobní prohlídka je v Praze důkladnější a proto je to taky větší opruz. Ochozy mi tady ve Washingtonu přišly dost strmý, takže i když jsem seděl prakticky u stropu, viděl jsem na led perfektně.

—

Na začátku zápasu se samozřejmě zpívá americká hymna, zdejší diváci zdůrazňujou slova “rudá záře” — předpokládám, že kvůli klubovejm barvám, ne kvůli všem těm komunistům v Kongresu a Bílym domě. Během komerčních pauz se kupuje předražený jídlo, vzdává se holt veteránům a kostka nad ledem se snaží všelijak zabavit diváky. Myslim ale, že jsem neviděl Kiss Cam, která když zabere nějakej pár, tak ten se musí políbit. Že by to bylo pro Washington moc politicky nekorektní?

Seděl jsem vedle fanoušků Washingtonu, ale hned za náma byla skupinka fanoušků Buffala. Na každé jejich zvolání “Let’s go, Buffalo!” odpověděla holka, co seděla vedle mě: “We eat buffalo!” a několikrát mi vyprávěla, jak minulou sezónu udělala před zápasem s Buffalem bizoní masový kuličky. Možná by to mohla IKEA zkusit místo koňskejch.

Buffalo zná samozřejmě každej Čech díky národnímu hrdinovi Dominiku Haškovi. Jeho v bráně nahradil Ryan Miller, jehož fotku jsem měl dlouhá léta jako tapetu ve Windows. Za Capitals chytá jinej odchovanec český hokejový školy, Michal Neuvirth. Nejzajímavější ale byl samozřejmě Alexander Ovečkin, naprosto skvělej hokejista a často taky naprosto nechutnej řezník.

V momentě, kdy dal Ovečkin v zápase svůj první gól v sezóně, celá hala vybuchla nadšením. Fanoušci ho tady milujou. Jeho dres na sobě měla snad půlka haly.

To byl jeden ze světlejších momentů. Nevim, jak je to v jinejch městech (hokejovější města na severu a v Kanadě na tom určitě budou líp), ale ve Washingtonu to bylo takový typický americký. Na sportovní utkání se nejde fandit, ale kecat s kámošema. A zatimco v televizi obrovskej kus práce odvádí komentátoři, přímo v hale jste odkázaný jedině na atmosféru, co vytvoří ostatní. I kdyby se dole na ledě odehrával ten nejlepší hokej všech dob, bude to v tichý hale neskutečná nuda.

(Tak mimochodem poznáte dobrýho moderátora od špatnýho. S dobrym moderátorem se nenudíte ani u nezajímavejch zápsů/etap, zato se špatnym se nudíte i u finále mistrovství světa. Zkuste si někdy srovnat cyklistiku s českym moderátorem vs. s britskym — to je jak sledovat úplně jinej sport.)

Chvíli mi v tom tichu trvalo, než jsem si všim, že se vůbec hraje. Na to člověk prostě z Čech neni zvyklej. U nás jedou bubny a klubový songy celej zápas. Kromě hokejistů bysme sem měli vyslat i bubeníky, ať se Američani kromě hokeje naučí i fandění. Občas se hala aspoň trochu probrala, takže se to sledovat dalo. Atmosféra nebyla ani zdaleka tak skvělá, jak jsem si vysnil, ale tý mojí představě živený skoro dvaceti rokama snění o NHL se asi žádná realita rovnat nemohla. :)

Je ale nutný podotknout, že šlo o samotnej začátek sezóny a že ke konci základní části se to určitě zlepšuje, o play-off nemluvě. Pak člověk může vidět takový skvělosti jako Towel Power a jiný super šílenosti.

Posledních deset minut ale byla atmosféra úžasná. Celá hala fandila proti Buffalu, který dotahovalo. Fandilo se přesně tak, jak se má. Těsný vítězství “naši” uhájili, vyhráli poprvé v sezóně, takže byl Washington spokojenej.

—

Splnil jsem si odvěkej sen, takže jsem spokojenej byl i já. I když to tak možná z toho článku nevyznívá, byl jsem fakt rád, že jem šel. Ale příště bych prosil víc fandění a víc Jaromíra Jágra!

PS: Víte o tom, že věta “Buffalo buffalo Buffalo buffalo buffalo buffalo Buffalo buffalo” je gramatická a smysluplá anglická věta? Nevěříte? Věřte.