Biermädchen

Hlavní město piva

Ve středu jsem se při šichtě dozvěděl, že v pátek se nemaká. Tak jsem vymyslel, že pojedu do Mnichova. Vlakem. Jenže ve čtvrtek mě u čištění plastů napadly tři geniální myšlenky. První byla odjet do Mnichova na kole. Druhá byla udělat na podzim akci bleskový kule (podrobnosti se dozvíte zavčasu) a třetí byla koupit další doménu (též se dozvíte).

Ve čtvrtek v noci jsem se zoufale snažil zarezervovat nějakej hostel na páteční a sobotní noc. Ukázalo se, že takhle na poslední chvíli to moc nejde :-/. Nakonec jsem si musel zarezervovat tenhle pokoj pro 40 lidí a říkal jsem si, že to bude úlet. (Ve skutečnosti to ovšem s těmi čtyřiceti bylo trochu jinak.)

pátek

Ráno jsem vypil kávu, snědl dva krajíce chleba s marmeládou, naházel věci do báglu a vyrazil jsem. Nejdřív do Timecraftu pro prachy. Dali mi bez ptaní stovku, přitom já chtěl dvě!

A pak už jsem si to štrádoval na Mnichov.

Debilní! Debilní značení cyklostezek!! Já si snad za vejplatu koupim džíp(íesku). V nechutnym vedru, s nechutnym nákladem na zádech a s nechutnou nervozitou z toho, že to nestihnu a mojí postel prodaj někomu jinýmu (a já nebudu mít kde spát) jsem se hnal do Mnichova. Z oficiální cesty jsem sjel snad miliónkrát, ale pak jsem se na ní vždycky napojil. Jo a ještě byl protivítr, krucifix.

V Ottendorfu (jmenuje se to jinak, ale je to něco s Ottem, nějakej Öttingen, nebo tak nějak — jo, tak nakonec je to Ottobrunn) jsem všeho už měl plný zuby a chtěl jsem nasednout na S-Bahn. Jenže tam už měli všichni Feierabend (v pátek ve dvě) a já neměl ani tušení co si koupit. Nedalo se svítit, musel jsem pokračovat na kole.

Debilní! Debilní značení!! Najednou přestaly bejt cedulky Mnichov, a místo toho tam bylo Tutzing, Haar a další sprostý názvy. Jak mám asi do háje vědět, kde je nějakej Tutzing? To tam nemůžou dát cedulku Stadtmitte, nebo tak něco? Kurwa! Tak jsem musel přece jenom nasednout na S-Bahn. V tomhle městě (Neubiberg) naštěstí už byla nějaká milá paní, co mi všecko poradila. A tak jsem S-Bahnem dojel až na hlavní nádraží do Mnichova. Že prej je upe nejvíc v centru, povídala.

Ale nemyslete si. Tohle neni S-Bahn jako v Berlíně, kde to jezdí jak namydlenej blesk. Tohle je spíš Slow-Bahn než Stadtschnellbahn. Navíc jsme skoro celou dobu jeli v tunelu, jak kdyby to bylo metro. Příště se půjdu projet S-Bahnem do Berlína, tam ví, jak na to. 🙂

Na nádraží jsem si koupil mapu za tři ojra a zjistil jsem, že muj hostel je pár kroků ocaď. Udělalo se mi zle, když jsem těch pár kroků šel. Samý muslimové a další podobný pronárody. Naštěstí uvnitř hotelu už to vypadalo líp. Tak jsem se ubytoval, kolo zamknul na dvoře a šel jsem obhlídnout situaci.

Nejdřív sprcha — funguje. Pak internet — fungoval, už nefunguje. A pak město, viď. Šel jsem za nosem přímo k Frauenkirche. Cestou jsem potkal McDonalda. Některý McDonaldi v Německu maj i oddíl McCafé. Tak jsem si v ňom dal velký presso a dort.

No ty vole! Toho kafe bylo míň, než kolik je absintha v jednom paňákovi. Jsem se šel ujistit, jestli to je fakt velký presso. Prej fakt. To mě umrtvilo. Takže presso u McDonalda v Německu už nikdy nebrat. Dort byl vynikající.

V městě

Procházim se takhle městem a učim se fotit se svým novym foťákem (několik věcí mě na něm štve, ale jinak je dobrej). A najednou z ničeho nic začal absolutní slejvák. Stejnej jako ten večer před tim, než jsem odjel do Němec.

Musel jsem zalézt do hospody Pschorr. Dal jsem si radlera a polívku s játrovým knedlíkem (fakt byl jeden). Číšník byl debil a měli tam draho.

Těch muslimů je tu všude jak nasráno. A vůbec se neumí chovat. Jsou mnohem horší než cigáni. Nenávidim je.

Když přestalo pršet, udělal jsem ještě pár rozmazanejch fotek a šel do hostelu, kde jsem se asi hodinu marně snažil rozchodit wifi. Dělal jsem to tak důmyslně, že jsem si smazal profil pro wifi doma v Sokolově 😕

Nahoře u baru, kde má jít ten net, je příšerně nahlas muzika (ale příšerně!).

Abych udělal nějakou příjemnou tečku, tak: Cyklostezka je pěkná, Mangfall je taky pěkná. Hostel je čistší než Generator London (což se čekalo). Mnichov mi zatím připomíná Prahu nejvíc ze všech měst, co jsem kdy viděl (no, to možná není tak příjemná zpráva 🙂 ). (V sobotu už jsem si to mínění opravil, Mnichov je lepčí!)

Uvidíme, co přinese zejtřek. První pořádnej den v Mnichově. A musim někde najít net, když mě hostel zradil.

sobota

Na net jsem se po celej zbytek pobytu už vykašlal (a na notebook taky). Večer jsem nemoh usnout. Mohla za to hlavně tlupa asi pěti Španělek po sezóně, která se chovala spíš jak parta paviánů. Byl jsem línej vylézt z postele (protože bych se musel oblíct), tak jsem na ně volal “Leiser, bitte.” a “Quiet, please.”. Nic nepomohlo. Asi jsem měl volat “Silencio.” Ale možná to byly Italky.

Pak se k tomu přidali i nějaký Britové a já nemoh usnout. Španělky odešly a pak zas přišly a bylo to samý. Mně se ven moc nechtělo, protože asi do deseti pršelo (možná dýl). Nakonec jsem usnul a vzbudil se ráno na snídani.

K snídani bylo kafe, čaj a tousty s marmeládou. Musím říct, že přestože v Generatoru nedoplňovala tousty taková pěkná blondýna, snídaně tam byla výrazně lepší. Tam bylo snad sto druhů cornflaků, tousty, džus, čaj, asi i kafe a další spousta věcí. Nestih jsem to ani všechno vyzkoušet. A k snídani tam hrála BBC.

Teď jsem si vzpomněl, že při příchodu na pokoj jsem někoho pozdravil Hallo (to jako německy) a on mi odpověděl Hello (anglicky). Blbec. Vůbec se tady moc nezdravilo. Asi se Australani holt zdraví, tak proto se celej Generator zdravil.

Na snídani jsem viděl reklamu na prohlídku Dachau, která vyráží v 10:15 (nebo tak nějak) od Mariina sloupu. Za třináct ojro pro studenty, v čemž je započítána doprava. Říkal jsem si, že to je dobrej nápad a rozhod se tam jít. Všechno jsem našel, a když mě kasírovali v temném zákoutí (na náměstí se prej nesmí prodávat vstupenky), tak po mně chtěli 15. Tak povídám, že tam stálo 13. Nakonec se ukázalo, že to prej je jiná parta. Ale zajímavý, že vyráží ve stejnej čas ze stejnýho místa.

Když se mě ta holka v kroji ptala, v jaký řeči tu prohlídku chci, tak jsem bez váhání řek Deutsch. Jenže ouha, ono je to jenom anglicky a španělsky. Poniváč španělsky neumim ni slovo, byla pro mě angličtina jasná volba.

Dachau

Nakonec nás ve skupině bylo asi 35, z čehož minimálně 30 byli Američani. Američanů je v Mnichově úplná spousta. Snad víc než Němců. Nejlepší byly dvě Američanky, který vypadaly jako Japonky (nebo prostě asiatky). Byly z LA a cestovaly po Evropě. Byly legrační tim, jak byly normální. Když potkáte Japonku, tak dělá divný gesta, divně se chová a má příšernej přízvuk. Tyhle dvě byly prostě normální Američanky s japonský obličejem a vypadalo to hrozně vtipně.

Ještě se hrozně divily, že průvodce odhalil, že jsou z Kalifornie, přestože neřekly dude a podle svých slov neřekly nic, že by to šlo poznat.

Prohlídka Dachau, kam jsme jeli S-Bahnem, trvala asi tři hodiny a byla fakt zajímavá. Náš průvodce ze Severní Karolíny byl skvělej. A Reichstagu říkal rajkšták. Takže až budete v Mnichově, doporučuju výlet do Dachau!

Po prohlídce Dachau je možno jít se stejnou partou na Beer Challenge, kde jsou v ceně vstupného dvě piva, a jde o jakousi cestu po pivovarech zakončenou v Hofbräuhausu (v době Oktoberfestu končí samozřejmě na Oktoberfestu).

Na to jsem se jim vyprd. Vzal jsem mapu a zjišťoval kam jet. Nakonec jsem vymyslel tři místa. Englischer Garten, Olympiapark a Nymphenburg. Nejdříve jsem se vydal do anglický zahrady. Jenže centrum města bylo úplně ucpaný turistama, tak jsem odjel do nějaký boční uličky a naprosto jsem se vychýlil z trasy, což jsem zjistil, až když mi bylo divný, že Isar neměl být tak daleko. Pohlédl jsem do mapy, zjistil jsem, že jsem daleko od anglický zahrady, ale nedaleko od řeky Isar, kterej anglickou zahradou protejká.

Tak jsem si řekl, že budu mít pěknou projížďku podél Isaru. Houby s voctem! V Mnichově zrovna probíhal nějakej Brückenfest a musel jsem se motat mezi lidma a pak jsem radši odbočil do vedlejší uličky.

Anglická zahrada je fakt pěkná. A fakt anglická. Přijde mi jako kdyby to byl okopírovanej Hyde Park (a taky asi je). Bohužel se tam nedalo koupat. Bylo docela horko, takže bych ocenil, kdyby to šlo.

BMW

Poté jsem se vydal do Olympiaparku, kde je Olympiaberg. Hergot, to je tak prudkej kopec s tak úzkou a točitou stezkou, že jsem málem spadnul z kola, když jsem tu jednu zatáčku nevybral 🙂 . Ale je tam nádherně, což dokumentují moje fotky v galerii. Přišla tam taky nějaká parta cvoků (patrně nějaká křesťanská sekta) a zpívala tam na louce.

Pak jsem se vydal na Nymphenburg. Cesta vedla podél nějakýho potoka, takže jsem se nemoh ztratit jako obvykle. Hrad nymf, kterej je ve skutečnosti zámek, je taky nádhernej. Hlavně ta příroda kolem. Škoda, že už jsem neměl moc chuti a času na obrovskej zámeckej park. Jo, taky jsem měl hlad.

Celkem v pohodě jsem dojel do hostelu, osprchoval se a pelášil do Hofräuhausu. Na plakátku slibovali piva v tuplácích, chlápky v Lederhosen a holky v krojích, co roznášej ty tupláky na tácech. Co vám budu povídat, ani jedno není pravda. Tak jsem si dal tmavej Weizen a Leberkäse s bramborovym salátem a polívku. Zaplatil jsem asi 11 ojr.

Cestou zpátky ve tmě jsem se zase (!) nějak ztratil. Nějak mě zmátlo, že jsem Frauenkirche viděl úplně jinde, než jsem čekal. Asi jsem měl halucinace nebo co. Ale aspoň jsem na jednom přechodu zažil vtipnou situaci. Německý přechody vypadaj jinak než naše. Žádná zebra. Jenom přerušovaná čára na každé straně a jinak černá silnice. A vedle toho byl červenej pruh pro cyklostezku. Asi dvacet turistů šlo po cyklostezce a na správnym přechodu (kterej je asi třikrát širší) jsme byli asi tři 😆

Nymphenburg

Nevím, jak to v Hofbräuhausu udělali, ale měl jsem z toho jednoho piva docela naváto (to by mohlo vysvětlovat ty halucinace). Naposled pamatuju, že mě jedno pivo takhle opilo na školnim vejletě ve druháku po děsně dlouhym vejletu v parnu. Ta únava asi dělá svoje. V baru v hostelu mě ještě čekal welcome drink zdarma. Pro mě to tedy byl spíš goodbye drink. Moh jsem si na to dát buď malý pivo, nebo jakýhokoliv panáka. Dal jsem si malý pivo a šel jsem spát.

A připomněl jsem si základní pravidlo pobývání v hostelu. Do postele musí člověk přijít úplně vyřízenej. Tak vyřízenej, že nebude vnímat ani řev Španělek a okamžitě usne spánkem (s Pánkem) spravdlivých.

(Tento zápis mimochodem píšu ve vlaku, který projíždí Ingolstadtem. A v Ingolstadtu maj mešitu, blbci.)

neděle

V neděli jsem se nasnídal, naházel věci do báglu a po Rosenheimer Straße odjel do Rosenheimu. Tentokrát v naprosté pohodě a bez bloudění 😎 . Ještě jsem se stih vykoupat v Mangfallu.

Poučení z cest:

Pokud chcete navštívit Austrálii, jeďte do Londýna.
Pokud chcete navštívit Ameriku, jeďte do Mnichova.
Pokud chcete navštívit Japonsko, jeďte na Neuschwanstein nebo do Rothenburgu.

A doporučuji článek od Dava Barryho s názvem Poučení z cest.

Fotky »