New York, den čtvrtý

Spim si takhle Hughesovic futonu, když najednou uprostřed noci mě probudí jejich chození do koupelny. Nevěnoval jsem tomu pozornost. Ale když v 5:36 synchronně proskákali mym pokojem v čerevenejch trenkách a bílejch tričkách, zavázali si kecky a šli běhat, tak jsem myslel, že to snad musí bejt vtip. (A to jsem si myslel, že vstávat v 7 je známka nevychovanosti. :) )

V šest hodin jsem vzdal poslední pokusy o usnutí. Takže pěknej Den nezávislosti!

Sbalil jsem si saky paky a vyrazil na obchůzku. Dneska jsem měl na plánu Times Square a Empire State Building. Jenom ten těžkej bágl mě celkem sral, ale co se dalo dělat. Times Square je něco neuvěřitelnýho. Obrovský reklamy v neuvěřitelnym počtu. Proti Times Square působí londýnskej Piccadilly Circus jako hodně špatnej vtip. :)

Na jednom místě na Times Square probíhalo srocení lidí s foťákama, tak jsem tam šel taky a pochopil jsem, že tam jsou dva reportéři ABC, který asi každej zná, ale já ne. Asi to šlo do ranního vysílání, ještě bylo před devátou.

Nikdy jsem nevěděl, co myslej Pet Shop Boys tim, když zpívaj: “Where 7th Avenue meets Broadway…”. No, tak na tom místě je Times Square. A protože jsem se nacházel na 42. ulici a Empire State je na 34., tzn. hned za rohem, bylo jasný, že pujdu pěšky.

Cestou mě ale zlákala spousta dalších věcí jako třeba Chrysler Building nebo Library Walk.

Vstupný na Empire State Building je 22 dolarů. To jsem si odpustil. Nikdy jsem nad tim nepřemejšlel, proč se ten barák tak jmenuje. Ale když jsem viděl, že SPZka každýho auta v NY nese nápis Empire State a ta Džejzího písnička o New Yorku se jmenuje Empire State of Mind, pojal jsem podezření, že to nebude náhoda. Podle Wikipedie se jedná o prastarou přezdívku New Yorku, kterou vymyslel neznámý génius.

Před Empire State Buildingem jsem zašel do fastfoodu Wendy’s — známý v ČR zejména jako dějiště střílecí scény filmu Volný pád (Falling Down) — a tam jsem si dal triple-burgera, hranolky a colu, což koštovalo něco málo pod deset babek.

Když už tady jsem, tak si to tu trochu prošlápnu, řek jsem si. A šel jsem se projít po Pátý a Sedmý Avenue. Neměl jsem ani nejmenší tušení, co všechno tady najdu. Třeba Madison Square Garden ? domov New York Rangers a nějakých dalších bezvýznamných sportovních týmů ;) . Nebo Madison Square, což kupodivu neni ani zdaleka na stejnym místě. Je tam Flatiron Building, kterej vypadá přesně stejně jako Kakaová burza u Wall Streetu. A je tam pěknej park. A to je pro změnu tam, kde Fifth Avenue meets Broadway.

Znám slova jak volnost
Tak sladká, vyslovit jen!
Na srdce volnost mi brnká
Každý, každý den.

Znám slova jak svoboda
Plakám, jak je slyším.
Věděl bys proč, kdybys jen
Věděl, co já vím.
// Přebásnil Dominik Stroukal, 5. srpna 2013

Podle zpravodajství bylo ten den 88 stupňů Fahrenheita, což je nějakejch 31 stupňů Celsia. No nevim, mně to připadalo spíš jako těch 88 Celsiů, totálně ze mě lilo. Dorazil jsem zpátky do Brooklynu do hostelu, kde mi Dave řek, že pro mě nemá postel. Tak že mě prej ubytuje na zemi a dá mi slevu. :)

Večer jsme se šli podívat na ohňostroje k Hudsonu. A ty byly hned u Madison Square Garden, takže jsem se hezky projel metrem tam a zpátky. Bylo tam celkem dost lidí, všechno řídili polecajti. A nefungovalo nám mobilní spojení.

Mělo to začít v devět, ale asi nějakj zádrhel nebo co, začalo to v půl desátý. Měl jsem připravenej stativ a čekal jsem jak na Godota. Jeli s náma ještě dvě Belgičanky a dvě Němky, z nichž jedna byla celkem lesbická (ve smyslu babochlap) a samozřejmě Amanda.

Ohňostroje trvaly celkem dlouho, snad půl hodiny a byly dost dobrý, ale chyběla tomu muzika. Ani na začátku, ani na konci nezahráli americkou hymnu. Tak kde to jsme? Ignis Brunensis jsem nikdá neviděl, takže nemůžu soudit, jestli je lepší než Ignis Newyorksis.

Po ohňostrojích jsme šli zas zpátky do metra a teprve teď jsem viděl, kolik lidí sem přišlo. To byly přímo neskutečný několikatisícový davy. Bohužel to nešlo vyfotit, neb bylo tma.

Metro bylo totálně natřískaný, takže nás policajti pustili zadara. Ještě jsem si teď vzpomněl, že jsem vám nepověděl, že metro v New Yorku je totální hnus. Vypadá to, že stanice (a někdy mám pocit, že i vlaky) pamatujou ještě dobu, kdy newyorský metro bylo soukromý.

Jak bylo to metro natřískaný, tak se v něm samozřejmě nedalo sedět. To byl celkem vodvaz po tom celym dni.

Přišel jsem na hostel a oči už jsem měl jak taková ta divná opice, lehnul jsem na zem a i přes řvoucí televizi jsem usnul jak špalek.