Vzbudil jsem se ráno u Hughesů, který asi mířili do kostela (přece jenom neděle ráno) a venku lilo jak z konve. Vůbec se mi tam nechtělo, ale poslali mě do Muzea dějin přírody, že prej je to tam cool.

Muzeum ovšem otevíralo až v 10, ale já tam byl už někdy před půl desátou. Tak jsem se trochu procházel kolem, došel jsem i do Central Parku. Na nohou sandále, na sobě pončo, vypadal jsem skoro jak nějakej buddhistickej cvok. Akorát moje pončo nebylo batikovaný a bylo z PVC, aby mi nezmokla kůže.

Konečně jsem se dostal do Toho Pravýho New Yorku™, kde žijou bílý lidi, kde je čisto a okolí vypadá přívětivě. Ale že jsem to hledal dlouho.

Doporučenej studentskej vstup do muzea je 12 dolarů, ale můžete platit, kolik chcete. Tak jsem zaplatil dva dolary. 🙂 To zaprvé proto, že jsem závistivá socka a pičmulínek (© Radek Hulán) a taky proto, že jsem tam vůbec nechtěl, ale neměl jsem kam jinam v tom chcanci jít.

Muzeum je zajímavý a dalo by se v něm strávit několik dní. Já tam pobyl asi tři hodiny. Myslel jsem, že tam bude nějakej food court, kde si budou smět rodinky rozbalit chleba s řízkem, ale nic takovýho, jenom nějakej bufáč, kde se vlastní jídlo nesmělo jíst. Takže mi nezbylo než sníst svojí veku se šunkou na ukrytém místě…

Když jsem vylez z muzea, vypadalo to, že déšť ustal, tak jsem se šel kousek projít. I napadlo mě vyzkoušet, co tady stojí kafe ve Starbucks. Střední americano (to si dávám vždycky) stojí tři dolary, takže je levnější než v Čechách. Ve Starbuckus navíc zadarmo wifina a zásuvky. Tak jsem si vyhledal, jak se dostanu ke Ground Zero a jel jsem.

Na Ground Zero neni vůbec nic zajímavýho k vidění. Ale celý kompletní okolí, to je něco. Snad v každý ulici by se dala strávit spousta času, na každym kroku se najde historicky nebo architektonicky zajímavej barák, člověk se nevychází z údivu. Po Ground Zero jsem šel do Wall Streetu.

Myšlenkami chodíš po Wall Streetu a dolar cinká o dolar…

Myslel jsem, že ve Wall Street je to banka na banku a pojišťovna na pojišťovnu, ale ono to tak vůbec neni. Je tam snad jenom Deutsche Bank a Bank of America. Ale i tak se tam daj strávit hodiny, co barák, to perla. Sídlí tam třeba Tiffany & spol.. A samozřejmě tady sídlí NYSE, tzn. newyorská burza.

A taky je tam socha Jirky Washingtoně, kterou postavili za peníze z dobrovolný sbírky (je to napsáno na podstavci). A pak že to nejde. Nakopat socialisty do zadku. Mimochodem k sochám politiků doporučuju tenhle článek z Hayekovy kavárny.

Pak jsem si sednul a koukám do mapy, kam pujdu teď. A najednou vidim, že hned vedle Wall Streetu se nachází newyorská pobočka americký centrální banky, tedy Fedu. To bych si neodpustil, kdybych tam nešel. Sice si myslim, že stát nemá a nesmí tisknout peníze, ale nejsem zas tak zapřísáhlej odpůrce Fedu jako hoši z mises.cz, pro který je Fed přímo ztělesněním ďábla. K mýmu zklamání ale na Fedu taky nic zajímavýho nebylo, teda kromě nápisu, že je to kulturní pamětihodnost, kterej jsem si samozřejmě vyfotil. Takže hoši, až ten barák budete bourat, pamatujte, že je to kulturní pamětihodnost!

A dal jsem se na cestu zpátky. Ukázalo se, že vyznat se v newyorskym metru je těžší, než jsem myslel. Je tu asi milión linek a tak jako v Berlíně jich jezdí po jedný koleji několik různejch, takže vás každá doveze na jiný místo. Navíc některý linky maj expresní a lokální mód. Expresní mód vynechává některý stanice, bohužel se mi nepodařilo přijít na to, jak se pozná, který to jsou. Kvůli tomu jsem ostatně ráno přejel to muzeum a musel jsem se vracet.

Večer jsem si domluvil zase bydlení v hostelu, kde jsem byl předtim a Hughesovi mi sdělili, že hodlaj odcházet z domu v 7:30. To mi jako promiňte, ale vstávat takhle brzo na státní svátek je snad proti slušnýmu vychování.