Čtete pokračování článku Přihláška na výměnný pobyt podána.

Hned na úvod musim opravit jednu chybu z toho minulýho článku. V článku byl špatnej odkaz na wikistránku univerzity v Šan-tungu. Správnej odkaz je tenhle.

Zatímco minulý článek se zabýval fází vytvoření a podání přihlášky, tento článek bude o přijímacím řízení.

Za průměr 1,93 jsem nakonec dostal 37 bodů. :-/ Takže dohromady v angličtině 77 bodů a v němčině taky 77 bodů (ne, nemusí to bejt stejně).

Den před písemnym testem z všeobecnýho přehledu jsem našel tabulku, na jakou školu bylo potřeba tolik bodů. Jo, přesně tu tabulku, o který mi na OZS řekli, že je tak tajná, že tajnější věc na světě neexistuje. To mě celkem nasralo. Protože jsem zjistil, že třeba do Kansasu bych se dostal s přehledem. 👿

No nic. Ráno před testem jsem na Wikipedii zjišťoval informace typu v kolika zemích se platí eurem nebo jak se jmenuje premiér Španělska.

Ještě těsně před testem jsem si chtěl zjistit výši HDP Česka a USA, protože jsem věděl, že to potřebuju zjistit na poslední chvíli, abych si to zapamatoval. Jenže ve škole jsem se setkal s problémem. Nebyly volný skříňky. Nakonec jsem si vzal skříňku, kterou nikdo nechtěl, protože prej nefunguje. Já jsem jí ale vytrickoval, a normálně jí zprovoznil 😎 .

Ještě štěstí, že jsem si to HDP Ameriky zjistil, v testu se to hodilo.

Test byl zajímavý. Otázky jako Kdo to je Daria Klimentová?, Jaké je HDP Nového Zélandu? nebo Co to je Slovanská epopej? mě nepříjemně zaskočily. 🙂

Vedl jsem si ale celkem dobře. Spočítal jsem, že z 50 otázek jsem nevěděl nebo jsem si nebyl jist u 12. Dál se ukázalo, že jsem měl špatně minimálně dvě otázky, u kterých jsem si jist naopak byl. :mrgreen: Byly to otázky: Kolik členů má OECD? a Kde bude příští olympiáda? Počet členů jsem napsal správně a vůbec jsem nad tím neváhal. Ale dva moji sousedi měli jinou odpověď, takže jsem se nechal zviklat. :-/ Příští olympiádu jsem nekompromisně umístil do Soči… a večer u televize jsem zjistil, že v Soči bude až ta zimní. 🙂

Mojí záchranou v jedné otázce byla moje neznalost anglického slova confectioner. Třetina otázek byla v angličtině a tato otázka se ptala, kdo je největší confectioner na světě. Možnosti byly: Mars, Hersheys, Cadbury a Nestlé. Říkal jsem si, že confectioner asi bude něco s hadrama, takže Hersheys nebo Cadbury. Nakonec jsem tipnul Cadbury, což bylo správně. Ale kdybych věděl, že slovo confectioner znamená cukrář, bez váhání bych za největšího cukráře na světě označil Nestlé. 🙂

No. Z testu jsem nakonec dostal 42 bodů z 50, s čímž jsem byl naprosto spoky. Proti Slovákům, kteří nemají tušení, kdo nebo co to je Čáslavská, Kopicová, Kratochvílová atd. jsem získal kolem 17 bodů. Proti průměrným Čechům zhruba 5-7 bodů. Samozřejmě jsem na některé i ztratil.

V angličtině i němčině jsem tak měl 119 bodů a zbylo mi než čekat na hranice pro postup do ústního kola.

V pátek OZS oznámilo, že hranice pro postup v angličtině je 107 bodů a v němčině 105 bodů. Takže postup v obou jazycích, pohovor v úterý odpoledne v době, kdy mám zrovna jedinej předmět, kterej mám tenhle semestr zapsanej.

Potřeboval jsem se na ten pohovor připravit, ale v pátek jsem koukal na olympiádu, pak jsem usnul a sotva jsem se v sobotu vzbudil — ani jsem si nestih udělat kafe — volaly mě Blondýna s Brunetou na oběd a na První jarní odpoledne®. Sotva jsem se vrátil, zase byla olympiáda. V neděli Cimrman a zase olympiáda, v pondělí práce a pak běžeckej trénink.

Takže když jsem se v pondělí v deset večer dostal k tomu, abych na internetech sháněl informace, chtělo se mi strašně spát. Ale zařek jsem se, že to přerazim poctivou prací, a tak jsem si našel wikistránky univerzit, vytiskl je, a pak jsem se snažil najít stránky příslušných kateder ekonomie nebo něčeho podobného a vytisknout si předměty. To se víceméně povedlo taky.

Před spaním jsem zvládl přečíst ty wikistránky a zbytek se rozhodl nastudovat až ráno.

Ráno jsem si tedy projel předměty a označil si ty, které by mě mohly zajímat. To jsem nedělal z čirého šprťáctví, jak se asi domníváte, ale z toho jednoduchého důvodu, že jsem byl dvěma pravidelnými členy komisí upozorněn, že se na to ptají.

Vyzbrojen informacemi jsem vyrazil na pohovor.

Prošel jsem celou školu a nenašel jsem tam jediný místo, kde se dá koupit žvejka nebo ťikťak. Tak jsem si pak musel vysomrovat. 🙂

Nejvíc problémů mi dělala příprava na otázku, proč bych zahraničním studentům doporučil VŠE. Ta otázka mi dělala takový problémy, že jsem nakonec nic nevymyslel. Naštěstí jsem jí nedostal.

V mojí komisi byla jedna doktorandka z naší fakulty, jedna doktorandka z FMV a jedna paní z OZS — ta, která mi zakázala Singapur a shodou okolností byla i v mojí cimře při písemnym testu. 🙂

Pohovor začal v angličtině. Proč jste si tam dal Hong Kong? Tuhle otázku jsem sice čekal, ale z nějakýho nepochopitelnýho důvodu jsem si odpověď promejšlel v němčině, takže jsem ze sebe ze začátku vysoukal takovou větu jak z první třídy, navíc jsem pro zemi použil slovo land namísto country, což samozřejmě vycházelo z německého Land.

Pak jsem se ale rozmluvil a přestože se mě na to vůbec neptaly, vnutil jsem jim, že jsem se už koukal na ty předměty a že jsou tam předměty, který mě jako člověka, co píše bakalářku na katedře institucionální ekonomie, docela zajímaj.

To samý u Šan-tungu, kde jsem jim navíc sdělil, že mě zaujal předmět katedry práva, jenž se zove Marxism’s Chinalization. To mělo u ctěné komis docela úspěch. 🙂 Pak se mě ptaly na bakalářku a co už jsem na ní přečet, tak jsem perlil se jmény nobelistů Becker a Oströmová, pak jsem ještě řek Klein, Epstein a Chalupníček, ale na žádný jiný jméno už jsem si nemoh vzpomenout. K čemuž jsem se ostatně bezelstně přiznal. 🙂

Pak mi vytáhly ze životopisu LeTour.cz, kde jsem je pobavil tím, že hlavní sezóna toho webu jsou tři tejdny v červenci a mimo sezónu je celej zbytek roku a srovnal jsem počet návštěvníků v obou obdobích.

…a plynule jsme přešli do němčiny.

Když jde učitel němčiny na pohovor v němčině, nemůže to dopadnout dobře. :mrgreen: Mám dojem, že aspoň dvakrát jsem zmotal pořádek slov, což je způsobený tim, že německy vlastně vůbec nemluvim. Ani při svojí výuce. Ale jinak jsme si pěkně popovídali o mym studiu v Amberku a o mojí čtyřce z hudebky. 🙂

Celkově vzato jsem byl zklamanej tim, že pohovor tak brzo skončil, protože to byl celkem příjemnej pokec a byl jsem překvapenej, jak dobře mi oba ty jazyky šly. Čekal jsem, že u toho budu rodit ježky, protože oba jazyky mnohem víc poslouchám, než jimi mluvím sám.

Zbytek je v rukou boha a OZS…

Největší šance mám asi právě na Šan-tung, ale pořád si myslim, že jsou moje šance dostat se kamkoliv celkem nevalný. Vždycky, když o tom přemejšlim, tak si nejsem jistej, jestli fakt chci odjet, ale tam na pohovoru bych udělal cokoliv, co by mi zajistilo, že bych jel kamkoliv. 🙂

Zcela neočekávaně jsem totiž zjistil, že některý věci by mi asi chyběly. A taky se zjistilo, že jedna z výhod u jedný školy už neplatí. 🙂 Detaily až jindy, teď už by toho na vás bylo moc.

No, nebudu to řešit předčasně.

Stay tuned!