Dostal jsem na Twitteru dotaz, jakou nejlepší argumentaci pro “Remain”, tedy pro setrvání Británie v EU, jsem četl. Dlouze jsem zamyslel. Nějakou nejlepší (nejmíň šílenou) bych asi našel, ale žádnou dobrou argumentaci jsem neviděl. Připadá mi to tak jasná věc, jako kdyby se mě někdo zeptal: “A jaký dobrý argument pro sebevraždu jsi četl?”

Pokusím se zde napsat, o čem by mě museli remaineři přesvědčit, abych jim dal zapravdu.

1. Obchod s EU
Podle eurofilních remainerů znamená odchod Británie z EU, že by mezi EU a Británií vznikla celní bariéra. Těžko předpovídat budoucnost, nicméně:

1.1 Bezcelní obchod s EU mají všechny evropské státy kromě Běloruska, dále státy jako Mexiko, Korea, Izrael nebo dokonce Palestina. Vážně chce někdo tvrdit, že zrovna největší exportní trh, který EU má a který má s EU plně harmonizované právo, by EU motivovala k odvetným clům? Proč by to proboha dělala? Německý automobilový průmysl exportuje do Británie auta za 560 miliard Kč ročně.

1.2 OK, Němci budou přehlasováni, nebo se Merkelová vykašle na největší německou lobby. Teoreticky se to může stát. Může se to stát, přestože WTO (jehož členem je EU i Británie) zavedení cel tam, kde doteď nebyla, zakazuje.

Co s tím? Cla jsou dnes i v EU velmi nízká – i když třeba zrovna auta jsou trestána deseti procenty. Nicméně faktem je, že ochranářství se přesunulo z cel na netarifní překážky.

1.3 A netarifní překážky nehrají v této analýze roli, protože pro britské výrobce existují již dnes.

Pravděpodobnost, že by EU vztyčila cla proti Velké Británii vidím na ne více než 10 %. Zavedení cel by jistě znamenalo nějaký náklad. Otázka je jak velký. Zahraniční obchod ČR vyletěl v prvním roce členství o 20 %. Je nesmysl, že by v případě obchodní velmoci a tak důležitého trhu, jako je Velká Británie, poklesl o těchto 20 % (17 % z nového základu) zpět, ale dejme tomu.

Pokud těchto 17 % náklad vynásobíme deseti procenty (pravděpodobnost), dostaneme 1,7% pokles zahraničního obchodu. Je třeba si taktéž uvědomit, že ne celých těchto 1,7 % není nákladem, ať už se na to díváme jakkoliv. Ostatně nikdo ani netvrdí, že jsme si v prvním roce v EU polepšili o pětinu.

Jsem absolutně mystifikován, jak může někdo pokládat obchod s EU za důvod setrvání Británie v EU. Buď musí věřit, že cla jsou ohromná (což nejsou), nebo musí věřit tomu, že pravděpodobnost zavedení cel se blíží 100 %, což by znamenalo, že (1) členské státy EU budou jednat proti svému zájmu, (2) britští diplomaté jsou naprostí moroni, kteří si neumí vyjednat ani podobné podmínky, jako má třeba Albánie.

Vysvětlete mi jako pětiletému dítěti, jakou úvahou jste došli k tomu, že obchod Británie – EU utrpí velkou ztrátu.

2. Obchod mimo EU
Těžko si umím představit, že by někdo s vážnou tváří tvrdil, že Británie si může vystoupením z EU pohoršit v obchodování s třetími zeměmi. Británie je obchodní velmoc, a nation of shopkeepers, jak říkal de Gaulle. Jejími přirozenými obchodními partnery jsou nejrychleji rostoucí regiony světa – USA, Kanada, Austrálie, Hong Kong, Singapur, Indie. Země, kde se mluví anglicky a kde mají často totožný právní systém.

Představitelé Kanady a Austrálie už se nechali slyšet, že podepsání dohody o volném obchodu s Británií by byla pouhá formalita. Např. Švýcarsko má dohody o volném obchodu se zeměmi, jejichž HDP je 1,5krát vyšší než zóna volného obchodu EU + země, se kterými má dohodu. Chile má dohody o volném obchodu v téměř trojnásobném objemu.

I kdyby se obchod s EU ubíral tím nejhorším směrem, tj. plná aplikace společného celního sazebníku, tak já prostě nevidím, jak by bylo možné, aby si Británie tuto ztrátu nevykompenzovala v ostatním světě.

Opět mi vysvětlete jako pětiletému dítěti, co by se muselo stát, aby si Británie v tomto ohledu významně nepolepšila. Nebo dokonce pohoršila?

3. Regulace, dotace
EU je výspa socialismu. Přestože je naivní očekávat, že se Británie stane novým libertariánským rájem nebo aspoň druhým Švýcarskem, je nesmyslné tvrdit, že regulace obchodu a dalších věcí naroste. Británie přestane aplikovat 80 % komunitárního acquis (20 % se týká obchodu). Docela dobrý argument pro menší regulovanost.

Jaká je pravděpodobnost, že zvítězí Jeremy Corbyn (40 %?) a že z Británie udělá novou Venezuelu (10 % z těchto 40 %?). Takže tu máme 4% pravděpodobnost zhoršení regulace, 36% pravděpodobnost přibližné stagnace a 60% pravdpoěodobnost mírné deregulace.

A mějme přitom na paměti, že ekonomie nás učí, že v konkurenčním prostředí mohou subjekty činit krátkodobě špatná rozhodnutí, ale v dlouhém období vede konkurence k efektivnějším výsledkům. Kde existuje konkurence právních řádů, tam se v dlouhém období lépe žije.

Opět se ptám, jaký je příběh toho, že Británie sama sebe pošle do regulačních pekel.

4. Imigrace
Ano, imigrace je pro Británii prospěšná. Ano, po Brexitu je velká pravděpodobnost, že Britové imigraci omezí. Řekl bych, že to bude aspoň 80% pravděpodobnost zhoršení, 10% pravděpodobnost pro stagnaci a 10% pravděpodobnost pro zlepšení.

Dokáže tento jeden argument převrátit všechno ostatní? Jako plus by se naopak dalo počítat, že obyvatelstvo bude spokojenější, protože imigrační politika bude více odrážet jeho názory, a bude se tedy méně radikalizovat.

5. Bezpečnost
V tomto tématu se příliš neorienetuji, nedokážu tedy realisticky zhodnotit rizika. Je nicméně jistota, že Británie zůstane členem NATO a Interpolu, pravděpodobně i Europolu. Skutečně je realistické očekávat, že členské státy se budou snažit Británii potrestat tím, že ji vystaví bezpečnostním rizikům? Zní to velmi nepřesvědčivě.

6. Finanční náklady členství
Členský poplatek klesne zhruba na polovinu. Británie nebude muset kapitalizovat ECB a účastnit se záchranných balíčků. Nedělá to pro britské hospodářství závratné částky, nicméně pravděpodobnost, že by je musela Británie platit, je 0 %, takže jde o čistý zisk.

7. Reforma EU
Britové mluví o liberalizaci EU přes čtyřicet let. Margaret Thatcherová a Tony Blair, dva z největších evropských státníků za poslední půlstoletí a velice silní premiéři s obrovskou domácí podporou, slibovali reformu EU. Ani oni nedokázali zliberalizovat EU ani o jedinou píď (19,7 cm podle směrnice o metrickém systému).

Struktura EU brání liberalizaci. Europoslanci nemohou navrhovat rušení škodlivých směrnic. Stejně tak to nemohou dělat ministři v Radě EU ani prezidenti a premiéři v Evropské radě. Desetitisíce úředníků v Evropské komisi jsou závislé na tom, aby všechny euroúřady a všechna europravidla dál pokračovala.

Jaká je pravděpodobnost aspoň mírného zlepšení? Je to aspoň 10 % v nejbližších dvaceti letech? Nevsadil bych si. S minimálně 90% pravděpodbností se tak situace v EU bude nadále zhoršovat. A to ani nemluvím o euru.

Takže mi řeknětě, co jsem přehlédl. Will the real Remain argument please stand up?