Tohle je přesně jeden z těch článků, kvůli kterejm mám novinařinu rád. Bohužel proti tomu stojí naprostá většina novinářský práce, kterou držim v absolutnim opovržení.

V New Yorkeru vyšel článek s názvem Tlumočník, který je pekelně dlouhý — nějakých 21 stran. Ale co je důležité: pojednává o tématu, o kterém jsem dosud neměl ani ponětí, a pojednává o něm způsobem, který mě přiměl přečíst článek jedním hltem.

Jde o domorodý kmen někde v Brazílii, jenž se mezi sebou dorozumívá jazykem sestávajícím z osmi souhlásek a tří samohlásek. Kmen i jazyk se nazývají Pirahã. Žádný mluvčí toho jazyka neumí žádný jiný jazyk a žádnému normálním (i nenormálnímu) jazyku tenhle domorodý jazyk není podobný. Neni divu, že se ho naučilo jenom pár cizinců.

Stejně jako jejich jazyk je pak fasicnující chování toho kmene. Nechápou barvy, čísla (!), strany, mýty, budoucnost — ani si nedělají zásoby.

Neochvějnou oddanost empirické realitě nazval Everett principem okamžitosti zážitku. Ten podle něj vysvětluje jejich odolnost vůči křesťanství, protože kmen na historky o Ježíšovi vždy reagoval slovy: “Potkal jsi toho muže?”

O ničem podobnym jsem nikdy neslyšel. Takže pokud budete mít chvíli čas a téma vás zajímá, článek si určitě přečtěte. Je samozřejmě anglicky.

Celý článek zde ».