Jak jsem sliboval, přinášim shrnutí dvoutýdenního tripu. Sice trochu se zpožděnim, ale lepší pozdě nežli později, no ni? (Taky jsem tomu nemoh uvěřit, ale pravidla.cz mě přesvědčily.)

Nevěděl jsem, kam se tady v Číně všude chci podívat, ale určitě jsem věděl, že se chci podívat do Šanghaje. A týdenní pobyt mě přesvědčil, že jsem dobře udělal. Šanghaj mi hodně připomínal Londýn, jenom bez bordelářskejch muslimů, ale zato se žluťákama.

Nechápu, jak někdo může tvrdit, že v Šanghaji je nuda, protože tam nic neni. Vždyť je to největší město na světě, proboha. Nezbývá než parafrázovat známý výrok Samuela Johnsona o Londýně:

Kdo je unavený Šanghají, je unavený životem, protože v Šanghaji je všechno, co život nabízí.

Přestože každý radí cestovat po Číně vlakem, já radím naopak vlakem necestovat. Jak by to asi napsal Radek Hulán: Je rok 2010, proč bych se měl mačkat ve špinavym vlaku jak nějaká závistivá socka nebo uhrovatej pičmulínek, když můžu hezky sedět v čistym letadle, kde všechen personál umí anglicky (na rozdíl od vlaku)? Ceny za letenky nejsou zas o tolik vyšší, aby se o tom muselo nějak moc přemejšlet. Aspoň podle mě.

Jedna Číňanka mi říkala, že po semestru jede domů vlakem tři (!!!) dny. Přitom letenka do Ürümqi, což je hlavní město její provincie, stojí 1800 yuanů (asi pět tisíc korun). Neni to málo, ale ušetří vám to dva a půl dne života. Na kolik peněz si ceníte jednoho celýho dne?

Vychován Českými drahami chovám k vlakům veliký odpor a zaplatil bych takměř cokoliv, abych nemusel ve vlaku strávit ani jeden den, natož tři. A to prej navíc většinou nesežene místo na spaní, takže musí celou cestu sedět. No řekněte sami — jsem snad závistivá socka, abych podstupoval něco takovýho? 🙂

Celej tejden v Šanghaji jsem si parádně užil, v druhý půlce jsem bydlel u mladejch manželů, co se na čínskej Novej rok jezdí potápět do Malajsie. Paní domácí je rodačka z Harbinu, kde je taková zima, že řeknete shui, a máte led u huby.

Ze Šanghaje jsem viděl v zásadě všechno, co jsem vidět chtěl, kromě parku divoký zvěře, kterej byl daleko a díky mojí lenosti na něj nějak nezbyl čas. Ale moh jsem tam jít místo Expa, no.

Na tomhle místě bych chtěl vysvětlit způsob mýho cestování. Některý lidi nakoupí průvodce, zuřivě si všechno podtrhaj všema barvama barvenýho spektra, půlku stránek si založej záložkama, když jim dojdou záložky, tak si to založej kolečkem salámu a na místo přijedou chytřejší než Wikipedie. Pak jenom lítaj z místa na místo, foťák připevněnej na šňůře na krku, ponožky v sandálech a rohlík s máslem zabalenej v ubruskou… u všeho udělaj jednu klišovitou fotku a jednu fotku typu “já & památka”. Jsou to otroci svýho vlastního plánu a když se něco pokazí (např. chvíli prší), celej plán se jim zhroutí a jsou nasraný.

Já to dělám úplně jinak. Na cesty se skoro vůbec nepřipravuju. Přijedu do města a čekám, co mě praští do nosu. Vyplatilo se mi to v Londýně i Mnichově a teď už i v čínskejch městech.

Takže jsem přijel do Šanghaje, až na místě jsem nalistoval příslušnou kapitolu v Lonely Planet a šel jsem se projít nevěda, kam jdu. To se takhle procházíte a najdete spoustu památek i jinak zajímavejch míst, ze kterejch jste překvapený, protože jste ani nevěděli, že existujou. Pak se s někym dáte do řeči (nebo se podíváte do nějakýho letáku), ten vám něco doporučí a postupně dostanete seznam míst, kam se asi chcete podívat. Ale když se nepodíváte, je vám to celkem jedno, protože jste nestrávili půl roku života sháněním informací a těšením se. Navíc při tomhle způsobu dost často mírně zabloudíte a objevíte zapadlý uličky, takže se podíváte pod pokličku Potěmkinovy vesnice. (A v tomhle ohledu dopad nejhůř Londýn, kterej dokáže bejt fakt totálně odpudivej, když přijdete na nesprávný místo.)

Čína má 34 provincií (je to trochu složitější) a nepočítaje Peking (Beijing), kde jsem byl jenom 10 metrů z letiště, jsem tak navštívil teprve druhou — Shandong a teď Šanghaj (Shanghai).

Celý pobyt v Šanghaji jsem zapsal do článků:

Ze Šanghaje jsem zamířil rychlovlakem do provincie Jiangsu a jejího hlavního města Nanjingu. Rychlovlak byl naštěstí čistej a cestovat na tak krátkou vzdálenost letadlem je zase blbost. Jak už jsem zmiňoval v článku, Nanjing se mi nelíbil.

Výlet do Nanjingu se moc nepovedl. Tak snad někdy příště. Příště už snad najdu tu hrobku, tywoe!

Pořád ještě jsem zůstal v provincii Jiangsu jsem se přemístil do Suzhou. Škoda špatnýho počasí, protože čínský Benátky zvaný Suzhou jsou fakt nádherný místo.

Marco Polo při své návštěvě zapsal (a tak zpopularizoval) staré čínské přísloví, že na nebesích je ráj, na zemi Su[zhou] a Hang[zhou]. True story.

Bohužel nebylo času nazbyt, a tak jsem hned další den razil právě do Hangzhou, hlavního města provincie Zhejiang, takže jsem tím pádem zcestoval už čtyři čínské provincie. Bohužel ten den byl v Suzhou i v Hangzhou slejvák jak prase, navíc moji couchhosti byli dost divný pavouci.

Ale když se vyčasilo, tak se ukázalo, že starý čínský přísloví má zase pravdu. Na mou duši, na psí (čau-čau) uši. Dokonce se mi tu v Hangzhou stalo asi třikrát, že mi auto dalo přednost. Věc v Číně jinak nevídaná.

V Hangzhou si za mrzký peníz půjčíte kolo (pravda, mrzké) a proháníte se na něm po celý den. Nejlepší investice. V Hangzhou jsem si dokonale vystačil s jedním jediným místem, totiž jezerem Xihu, protože je přímo epesní. Zápis je zde. Suzhou a Hangzhou vážně doporučuju na líbánky.

No a pak už jenom přespání v Šanghaji a návrat dom. Byl to epickej vejlet a stál mě asi sedm tisíc korun, z toho tři tisíce letenky. Poměrně rozsáhlá fotogalerie (zatim pořád bez popisků) je na rajčeti ».

No a co dál?

Teď zkusim nějakej menší výlet po Shandongu a v půlce prosince se vydám na velkej X-mas Trip:

  • 18. prosince letim do Kantonu (Guangzhou),
  • 23. přistanu na Hainanu,
  • 28. se přesouvám do Xiamenu, kde se 2. ledna zúčastnim maratónu
  • a den nato odletim zpátky do Jinanu.

A pak snad ještě stihnu na pár dní Peking.

Poslední poznámka: Objevil jsem blog Děvčete se stužkou. Je to Slovenka z Prahy na studijním pobytu v Čínské republice, což je oficiální název toho, co všichni znají pod názvem Taiwan.

Má hodně zajímavý postřehy a 90 % toho, co píše, platí i tady v Shandongu. Některý věci jsem pochopil až z jejího vysvětlení. 🙂

Z posledního jejího článku je věta:

Keby sa ma teraz niekto pokúsil odtiahnuť domov, tak sa budem brániť zubami, nechtami a všetkým, čím sa len dá.

A tak to je. Zbejvá mi zhruba posledních šest tejdnů v Jinanu, tak snad budou aspoň stát za to. 🙂