Člověk by neřek, jak moc může změna majitele změnit tvář obchodu (převážně) s potravinami. Zatímco ta stará Delvita, to byl příšernej krám (docela sux), kam jsem chodil pouze ve stavu krajní nouze, tak ta nová Billa je docela dobrej krám, kam asi začnu chodit nakupovat — což jsem doteď páchal spíše na druhém konci Prahy.
Dokonce majitel asi vyhodil prodavače a prodavačky místo nich najal jiné, protože jsem tam staré tváře ještě neviděl a naopak tam vidím samé tváře, které jsem tam neviděl předtím. Mám dojem, že jsou i o kousek rychlejší, ale zde je možná přání otcem myšlenky.
Moje srdce si tento krám získal definitivně tím, že v nabídce mají — wait for it — knedlíčky.
Z boje o nejhorší krám tak tento vypadává.
Běžec utáhne tkaničku na pravé botě a vyráží. “Hromský svět!” zakleje, když se za ním zabouchly dveře. Jako vždy zapomněl na odpadky. Nezbylo mu, než dveře otevřít, vzít odpadkový koš, dveře zavřít a doufat, že je to všechno. Před domem svými chlívy obšťastnil popelnici a dal se na cestu.
Má být zavedeno školné 30 tisíc ročně. Většina lidí z toho má hrůzu. A já říkám, že to je moc málo a přichází to moc pozdě. Nějaké školné už dávno mělo být zavedeno. 30 tisíc se mi zdá akorát, pokud by tato částka měla být placena ihned. Pro variantu s odloženým školným (platíte, až když máte odpovídající plat) se mi naopak zdá směšně malá.
Ne že by to snad mělo něco společného. Naopak jsou to dvě úplně jiné věci, o kterých chci napsat. Avšak jsou to témata tak krátká, že je spojím v jeden článek.
