Je 10. března, takže nás zase zaplaví spousta tibetskejch vlajek. Málokdo ale ví, jakej panoval v Tibetu režim před tim, než tam přišli komanči z Pekingu.
Nabízim proto úryveček z bezvadný knihy Čínský svět (s. 102) od Víta Vojty (zase dělám reklamu konkurenci). Třeba to někoho přiměje zamyslet se, že neni všechno tak jednoduchý, jak se snaží vylíčit Ondřej Liška Podšitá.
Čínská strana, i prostřednictvím tibetských pamětníků, argumentuje tradičním charakterem tibetské společnosti, silně feudálně stratifikované[219] ještě ve 20. století. Nuzné podmínky se podařilo odstranit otevřením a modernizací Tibetu, dnes žije obyčejný člověk lépe než aristokracie poloviny 20. století. Ve věci ničení klášterů za kulturní revoluce 1967-1976 se poukazuje na to, že ultralevá úchylka postihla plošně celou Čínu, protože k neštěstí ničení “památek feudalismu” docházelo po celé zemi.
[219] Užívá se i výraz otrokářská, protože nesvobodné obyvatelstvo trvale existovalo.
—
Doporučuji také články Dalai Lama: Savior, or Selfish Jerk? a hlavně Cesta k posvátným místům Tibetu od Filipa Tvrdého.