Tag: život

Myslím, že téhle pozvánce se ani nedá odolat. A my budem pokračovat v naší mimirekapitulaci déčáckého života. Continue reading “Přijďte již zítra na náš ples!”

Je středa a Déčáků vám je třeba. A protože všechno na ples je už dávno nachystáno, rozebereme dnes třetí ročník a tématem, které Déčáky celou dobu provází, pak budou fotografové.

Continue reading “Do plesu zbývají dva dnové!”

Dnes tedy pokračujeme v našem týdnu oslav a přinášíme další reportáže ze života déčáckého hmyzu. Začnu tím, co jsem už včera slíbil. V létě se bude natáčet dokument, jehož název bude ještě upřesněn. Bude se týkat celých čtyř let, které Déčáci v nejhorší káznici světa strávili. A máte se na co těšit, scenario budou psát největší esa gymnaziálního psaní, natáčet to budem na tři čipy, režírovat to budem důkladně a byli bychom vskutku rádi, kdyby pořadem kromě kravaťáků provázela i nějaká déčácká roštěnka. To bude ale ještě potřeba doladit. Hyn tedy na dnešní události. Continue reading “Do plesu zbývají už pouze 3 dni!”

Hééééééj! Tímto na blozích Shit happens! a Déčáci vyhlašuji týden déčáckého maturáku. Budem tu mít ohňostroje, chlast, catering, sprostá slova, dobrou náladu a prostě všechno co k takovejm správnejm oslavám patří.

Každej den tu taky bude jedna vychytaná fotka z déčáckého života. Pokusím se poukázat na zajímavé osobnosti, zajímavé události i zajímavé články. Bude to takový hodně zestručněný obsah dokumentu, o kterém si více povíme zítra. Nyní tedy k dnešním hrdinům. Continue reading “Již tento pátek!”

Užuž to vypadalo, že podobně jako déčácká ztracená basketbalová generace, budu i já ztracený talent. Na základní škole eso mezi angličtináři, naposled dokonce třetí v kraji. Na střední škole bez výsledku. Byl to divný pocit. Pocit, že člověk zanedbal nějakou etapu v učení jazyka. V prváku jsem soutěž z blíže neznámých důvodů probendil (bylo to odpoledne, nikoho jsem neznal a měl jsem pocit, že bych se musel učit témata). Continue reading “Nalezená generace”

Nemohl jsem té zprávě snad ani uvěřit. Zní to jako z Marsu.

Představte si, že jdete do sázkové kanceláře a vsadíte si na vítězství Jakuba Jandy na Turné čtyř můstků, pro přehlednost řekněme, že kurs je 4:1 na jeho vítězství. Vy si vsadíte stovku. A co čert nechtěl, Jakub Janda skutečně Turné čtyř můstků vyhrál. Jdete si tedy do sázkové kanceláře pro svých 400 korun. Ale nějakej vohnout za okýnkem vám vydá jenom dvě stovky. A slyš, milý občane, výmluvu vskutku nadpozemskou: Protože Jakub Janda sdílí první místo s Janne Ahonenem, vyplácíme pouze půlku výhry. Je to tak fér vůči zákazníkům i sázkové kanceláře.

Zachovaly se tak všechny české sázkové kanceláře kromě Sazky. Mám dojem, že případná žaloba by u soudu musela vyhrát. Je to totiž logika jak pojďme dom.

Na loňském MTB SSL závodě filozofoval jistý závodník s krycím jménem MiRa na téma, jaké kluky ty holky vlastně chtějí. Tedy jestli kluky jako buky či kluky jako sluky anebo kluky jako Ducy. A nebyli bysme na blogu Shit happens!, kdybysme na to své očko nezavostřili. Continue reading “Jaké že to chtějí?”

S prvním lednem již tradičně přichází bilancování toho, co bylo, a rozvažování toho, co bude. Nejinak tomu bude na tomto blogu i letos. Minulý rok jsem zhruba z poloviny strávil v Německu. Byla to úžasná zkušenost, nabyl jsem spoustu nových vědomostí a měl jsem i poměrně dost času na přemýšlení. Jinak proběhl minulý rok bez větších excesů. Návrat na gymnázium proběhl (probíhá?) téměř přesně tak, jak jsem předpověděl. Continue reading “Einen guten Rutsch!”

Tímto článkem konečně rozčísneme snad až moc stojaté vody tohoto blogu. Řeč bude o tématu z nejvýbušnějších — o smyslu a nesmyslu třídního fondu. Ono je tedy docela těžké mluvit o jeho smyslu, protože žádný smysl nemá. To říkám hned v úvodu, abych snad v někom neživil planou naději. Řekněme si tedy důvody, proč je třídní fond zcela nesmyslným, po generace se opakujícím výmyslem.

Říkají, že nemusím platit všechno najednou. To je sice chytrá myšlenka, na které stojí např. leasing, ale je tak komunistická, až se mi z toho dělá zle. Dnes, 17 let po revoluci bychom již snad mohli pochopit, že zodpovědnost má mít každý za sebe a že řada lidí netouží být pouze tupými ovcemi, které udělají, co jim kdo nakuká. Tedy pokud si někdo myslí, že v lednu ve čtvrťáku nebude schopen zajistit částku v plné výši, nechť si spoří. Sám. Doma. Do prasátka. Nebo pod polštář. Ti orientovanější ze studentů na vlastním bankovním účtu. A každý bude za svoje peníze mít zodpovědnost. Zároveň je nutno podotknout, že banka ve mně vzbuzuje mnohem vyšší pocit bezpečí, že mé úspory nebudou vytunelovány. Máte mě za blázna? Asi jste neslyšeli o případu mých spolužáků ze 4.D. Continue reading “Strasti a slasti třídního fondu”