Shift happens!

Recenze: Jak jsem potkala Brusel

I když jsem v Bruselu strávil pět a půl roku, moc jsem se toho o něm nedozvěděl. Mezi věčným cestováním do Štrasburku a zpátky do Prahy, uzavřeností v eurobublině, neschopností mluvit s domorodci jejich jazykem, popíjením belgických piv a trčením v metru kvůli technickým poruchám mi nezbylo příliš času na poznání tohoto mého druhého domova.

Naštěstí nejsou všichni takové netykavky jako my eurokrati. Novinářka Kateřina Farná nasbírala během svého pobytu v Bruselu úžasné zkušenosti a příběhy a ty sepsala do knihy Jak jsem potkala Brusel, kterou vydal náš obchodní partner Grada.

Smutné odcházení Václava Klause

Těžko byste hledali většího klausovce, než jsem já. Považuju Václava Klause za instrumentálního hráče hned v několika zásadních otázkách politicko-ekonomické transformace 90. let, politického génia a mimořádně sečtělého intelektuála.

Ve třech životech Václava Klause – předpolitickém, politickém a post-politickém – považuju ten politický za velmi úspěšný a ten post-politický za kolosální sérii vlastních gólů.

Kde přispět na pomoc migrantům a uprchlíkům

Vsadil jsem se s různými lidmi o výsledek amerických prezidentských voleb. Peněžní výhry jsem se rozhodl odkázat nějaké organizaci, která pomáhá migrantům a/nebo uprchlíkům.

Protože tohle není sféra, ve které se vyznám, zeptal jsem se odborníka od fochu, jak se říká, kamarádky Thuy a ta mi doporučila několik organizací. Přijde mi škoda, aby její snaha zůstala jenom v uvnitř naší konverzace v Messengeru, takže poskytuji seznam takto veřejně pro inspiraci vás dalších.

Nezapomeňte, že se blíží Vánoce, kdy máme otevřít nejenom svá srdce, ale i peněženky.

Čtyři roky Trumpa stačí, drahoušku

Před čtyřmi lety jsem napsal dvojici článků. Osmého listopadu Krátké stanovisko k US volbám 2016 a pak devátého dopoledne The Donald prezidentem. Hledáme silver linings. Jak se mi to povedlo?

Když jsem osmého večer psal ten článek, žil jsem v blaženém přesvědčení, že není možné, aby dost lidí volilo někoho, jako je Donald Trump. Neuměl jsem si to představit. Měl jsem absolutně ničím nepodložený pocit, že Hillary Clintonová může vyhrát Texas, protože volba Donalda Trumpa je něco, čeho se nemůže dopustit žádný seriózní člověk. Volební noc a povolební ráno mě naplnily nekonečným vyděšením.

Hostem podcastu Homo Politicus

Byl jsem hostem podcastu Homo Politicus, který moderují David Pokorný a Marek Šoška. Bavili jsme se o europarlamentu, žehlení košil, Liberálním institutu a Brnu.

K poslechu je podcast např. zde: https://soundcloud.com/user-119926254-907416095

Davidovi a Markovi děkuju za pozvání a doufám, že mě nepozvali naposledy. :)

Jak jsme brexitovali

Odcházení z Evropského parlamentu, ve stručnosti vypíchnuté okamžiky. Ke konci to graduje.

V roce 2018 jsem si při pohledu na parlamentní kalendář 2019 jsem si všiml neradostné zprávy, že nebudeme mít tzv. zelené týdny, tedy týdny, kdy mají být poslanci ve svých obvodech, což znamená, že v Evropském parlamentu není ani noha a je tak de facto volno. Nutno poznamenat, že v té době jsem si ještě myslel, že moje působení v Evropském parlamentu skončí 31. března – v den brexitu.

Libinst na kongresu ODS, o současnosti a budoucnosti libertariánů

Liberální institut byl pozván na kongres ODS, kde se mohl reprezentovat stánkem v předsálí. Této příležitosti mluvit přímo se členy největší české pravicové strany jsme samozřejmě rádi využili.

Na kongres jsme přivezli spousty knih Liberálního institutu a informační brožuru a v celkovém počtu 2 ks jsme stáli u stánku (na levnou krásu).

Dolejte řediteli: Můj rok v Liberálním institutu

Není lepšího důkazu o časové náročnosti vedení malého think-tanku než to, že článek o prvním roce píšu až po roce a půl. Článek bude volnou asociací myšlenek o Liberálním institutu, liberalismu, české politice apod.

Pád Petra Macha

Krátký zápis o tom, jak Petr Mach spadl z pozice nadějného seriózního liberálního politika do pozice politické mrtvoly bez budoucnosti a bez respektu. Jenom za poslední týden se mě totiž na můj popis situace zeptalo asi deset lidí, z toho pět přímo na jedné eurobesídce. Mám o Svobodných rozepsané delší pojednání, takže dnes jenom stručně.

Čína mimo Čínu: Singapur II.

Minulé povídání jsme zakončili na předraženém singapurském drinku. V dnešním, posledním díle si budeme vyprávět o singapurském pralese a čajovém rituálu.

“Ráno” jsem se opět probudil pěkně pozdě. Došel jsem si na opět výbornou snídani a naplánoval si cestu po Southern Ridges, tedy Jižních hřebenech. Je to devítikilometrová procházka po zeleni, kterou plánovači zakázali zastavět dalšíma budovama. Značnou část cesty se jde po různejch mostech a visutejch chodnících s krásnejma výhledama, kde se potkávaj vejškový budovy s junglí.

Snídaně

Continue reading “Čína mimo Čínu: Singapur II.”