Pokání a EUsoc

PokáníNe že by to snad mělo něco společného. Naopak jsou to dvě úplně jiné věci, o kterých chci napsat. Avšak jsou to témata tak krátká, že je spojím v jeden článek.

Nejdřív Pokání.

Tomu říkám film!  Franta Fuka mu dal stovku a tak jako u Hvězdného prachu, i tady musím bezvýhradně souhlasit. A to mi ještě z loňska několik stovek zbývá (z hlavy mě napadají Transformers, Ratatouille; Once dostalo jenom 80 %).

Těžko k Fuxoftovu komentáři cokoliv dodávat. Ten film u mě má jeden malý černý puntík. Totiž ten, že Keira neni na plátně 100 % času ;) . A ne, není to červená knihovna! Continue reading “Pokání a EUsoc”

Středník — co to je?

StředníkMiloš Čermák na svém blogu denně přináší zajímavá témata a pohledy. Dnes tedy o středníku.

Najít si ve svých textech středník je nemožné. Když si nechám na blogu vyhledat středník, najde mi to mrkající smajlíky a HTML značky. Prolétl jsem očima několik posledních článků a středník nenašel žádný.

Středník zpravidla nepoužívám. Je to hnus. Někdy mívám nutkání napsat ho, ale radši se pak rozhodnu jinak; nejčastěji asi pro tečku. Středník nejčastěji používám v sešitech. V matematice pro oddělení souřadnic, prvků množin, složek vektorů atd. Ve všech sešitech pro oddělování věcí, v nichž už se píšou čárky. Typickým příkladem jsou desetinná čísla nebo výčet typu: muž, který má zelenou botu; žena, která má červenou botu; chlapec, který nemá botu žádnou. Kdybych tam psal jenom čárky, bylo by to nepřehledné.

Jako stylistický prvek středník nepoužívám; mám jiné úchylky. Hlavně pomlčku a strašně nemám rád, když si jí někdo (99 % lidí) plete se spojovníkem. Není lepšího příkladu než Pomlčková válka, ve které šlo o spojovník.

Za tímto článek nedělám tečku, ale středník.

Let’s have them kiss

Glen, co má díru v kytaře, a Markéta odněkud z Moravy vyhráli Oscara za nejlepší filmovou píseň. Čeští (aka blbí) novináři se z toho můžou pominout, jak kdyby to bylo Nagano. Mně je teda úplně fuk, jestli je Markéta Češka, Irka, Američanka nebo Côte-d’Ivoiřanka. Ano, fandil jsem jim.

A to z jednoho prostého důvodu. Ta písnička se mi prostě líbí. Tečka. Zrovna tak jsem totiž fandil Glenu Hansardovi, přestože to není Čech. Tohle prosté české hovádko nikdá nepochopí.

Před několika lety se v Lize mistrů potkala Sparta s Manchesterem. Komu myslíte, že jsem fandil? Samozřejmě že Manchesteru. Zavrhnout svůj tým jenom proto, že proti němu nastoupila partička namachrovaných amatérů z Čech? To jde?

Ta písnička se mi líbí jednak díky textu, jednak díky zpěvu a jednak díky tomu, jak je čistá (neelektrizovaná). Stejně se mi asi ale víc líbí Lies. Continue reading “Let’s have them kiss”

Vtip roku

Je podzim roku 2006, Paroubek na každém kroku rozhlašuje, kolik už má přeběhlíků a že ho “Klaus na Hradě” musí jmenovat premiérem. “Bez nás si ani ruce neumejou,” zazní další jeho perla.

Je zima roku 2008. Paroubek prohlašuje, že zrada je jenom otázkou peněz.

Cementář k volbě

Jo, já vim, že jste to všichni pozorně sledovali celou dobu. Ale já vám k tomu stejně chci něco říct (dupe nožičkou).

První volba, pátek 8. února
Nestalo se vůbec nic překvapivého. Že jsou sosani, komanči, zelený khmérové a Mejstřík se Zlatuškou absolutní sráči, jsme věděli stejně, jako jsme věděli, že Gajdůšková nebo Šojdrová mají IQ nějaký hodně blbý ryby.

Stejně tak jsme dávno věděli, že Vlček nikdy nečetl jednací řád Poslanecké sněmovny. Kdyby mu neradila zleva Němcová a zprava Sobotka, bylo by to ještě mnohem horší. V kritických chvílích zasáhl “Vojta” Falmer. A na jeho slovo, na to Vlček dá. Continue reading “Cementář k volbě”

Ještě jsem si vzpomněl

Be My ValentineDíky včerejšímu článku od White Doga jsem si vzpomněl na Valentýna v Německu. Tuhle vzpomínku jsem z hlavy už vytěsnil tak dobře, že ani nemůžu s jistotou říct, že jsem ji spojil se správným místem. K umístění jsem dospěl vylučovací metodou.

Tak tedy v Amberku pobíhali, tuším den předem, nějací aktivisté, kterým se zaplatila nějaká částka v ojrech a oni si za to napsali na papírek jméno a třídu. Posléze tito aktivisté obcházeli jednotlivé třídy s hejnem růží a růži předali každému, koho měli na lístečku. Některé dívky dostali růží několik, někdo dostal i růži z recese (aspoň tak jsem si to vyložil). Já nedostal nic :cool: .

Vtip byl v tom, že nikdo neměl ani ponětí, od koho ta růže je. Takže si pak mohl lámat celý život hlavu nad tím, kdo mu tu květenu poslal. Proto jsem rád, že jsem nic nedostal; dumal bych nad tím dodnes…