Arno Orzessek: Recenze knihy Tomáše Sedláčka

Když mu bylo lehce přes dvacet, byl Tomáš Sedláček ekonomickým poradcem Václava Havla. V roce 2006 ho Yale Economic Review zvolil jedním z pěti nejdůležitějších ekonomických myslitelů. Momentálně se o jeho knize Ekonomie dobra a zla diskutuje na mezinárodní scéně.

Člověku se chce slavit. Konečně nějaký odborník vysvětluje, že skutečná ekonomie není žádnou poddajnou služebnicí velkokapitálu, nýbrž hluboce morální vědou. Konečně nějaký ekonom atakuje ony arogantní kolegy, kteří věří na toho bizarního “homo oeconomicus” a matematizovatelnost všech vědeckých procesů, ale v krizi se vybarví jako věštitelé z kávové sedliny.

Konečně někdo zasvěcený ukazuje, že růst na dluh není žádným růstem, nýbrž bláznovstvím, a hájí “existenciální” — to znamená: celistvě lidské — pojetí ekonomie.

Ekonomie dobra a zla Tomáše Sedláčka je na jedné straně kulturními dějinami ekonomického myšlení, které zahrnují celou západoevropskou historii od Eposu o Gilgamešovi přes řeckou antiku, Tomáše Akvinského a Adama Smithe k dnešním nositelům Nobelovy ceny za ekonomii, na druhé straně je obecnou kritikou aktuální ekonomie.

“Radostně jsme utekli od morálních principů, na kterých by ale ekonomie měla stát,” charakterizuje Sedláček vývojovou tendenci. Svázán přemýšlením nad hranicemi vědy a vysvětlovacím potenciálem náboženství a mýtů, požaduje od blahobytné společnosti více pokory, umírněnosti a spokojenosti. Celkově vzato chce Sedláček s “alternativní ekonomickými školami udělat krok vpřed” a připravit cestu zodpovědné normativní “metaekonomii”.

Jásot nad knihou je tím tišší, čím důsledněji ji čtete. A teprve, čím vyšší nároky máte na metodiku takovýchto rozsáhlých revizí. Tím, že Sedláček ekonomické aspekty např. v Eposu o Gilgamešovi nebo ve Starém zákoně rychle překládá do dnešního jazyka, redukuje tyto texty na podobenství, aniž jakkoliv osvětluje reálné ekonomické postupy starodávných společností.

Vágními odkazy z dějin myšlení vyrovnává všechny propasti mezi epochami, zvláště od středověku k novověku. Rovněž nevysvětluje, jak ekonomii všedního dne ovlivňuje obžalovaná fixovanost na čísla. Politická doporučení, analýzy finanční krize, návrhy na institucionální reformy hospodářského systému nebo univerzitního vzdělání: všechno chybí. Zato Sedláček miluje dobře znějící proklamace: “Příliš mnoho moudrosti jsme vyměnili za přesnost, příliš lidskosti za matematizaci.”

Sedláček, kterého Yale Economic Review zvolil jedním z pěti nejdůležitějších ekonomických myslitelů, bojuje se zlou redukcionistickou ekonomií zisku originálním způsobem s dobrými ekonomickými argumenty a nepoužívá marxistický slovník. Chvályhodná je jeho troufalost chtít na 400 stranách disciplinovat celou vědeckou disciplínu a srozumitelnost jeho argumentace. Širokému publiku nabízí Sedláček materiál k diskusi, cenu za hluboké pojednání o vědeckých a kulturních dějinách si ale nezaslouží.

Sedláčkova doktorská práce, která z Ekonomie dobra a zla vychází, byla pražskou Karlovou univerzitou odmítnuta. Není divu!

Na Deutschlandradio Kultur odvysílal Arno Orzessek

Tomáš Sedláček: Ekonomie dobra a zla
Z amerického vydání do němčiny přeložila Ingrid Proß-Gill
Vydal: Hanser Verlag, Mnichov 2012
447 stran; 24,90 €

h/t: Petr Bartoň

17 thoughts on “Arno Orzessek: Recenze knihy Tomáše Sedláčka”

  1. Když jsem začal číst, byl jsem nadšen tím, že se třeba něco dozvím o souvislostech starých civilizací a ekonomie, postupně moje nadšení sláblo a nakonec jsem odložil knihu asi v polovině a přestal číst. Co mi nejvíc vadilo: Sedláčkovo soustředění se na pojímání ekonomie jako porovnávání výlučně finančních výnosů a nákladů, jako by tohle nějaký normální ekonom takhle vnímal, a potom boj proti této nesmyslně zúžené ekonomii, která snad existuje jen v hlavě T.S. Všichni přece porovnáváme peněžní i nepeněžní výnosy a náklady a žádný ekonom to nepopírá…

  2. Petře,
    1.) Yale Economic Review není žádné UKáčko. Není tak tradiční jako dnes mizernej Harvard Crimson, ano. Ale charakterizovat časopis, kterej dělá rozhovory se Schillerem, Samuelsonem, etc. pro český publikum jako “předloni
    založený studenstký časopis” není fair. A, byť necharakteristicky, označit ho za “prestižní časopis” je zcela v pořádku.
    2.) Celej název toho seriálu byl “Young guns: Five hot minds in economics” a NEOBSAHOVAL portréty studentů místní univerzity – pokud se tedy profesor na Princetonu do češtiny nepřekládá jako ‘student Yale’ (
    http://www.princeton.edu/~markus/CV/5_hot_economists.htm ).

  3. K recenzi,
    Economics of Good and Evil (OUP) není žádným protirůstovým manifestem. Separace ekonomie a etiky je ve vývoji ekonomie zásadní a je potřeba, aby tomu ekonomové porozuměli aspoň z poloviny tak jako calculu. Stigler například pokládal Smithovu představu sebe-zájmu za identickou s neoklasickou představou užitek-maximalizujícího chování. To není udržitelný tvrzení, pokud si ty původní texty přečteš. Friedman zcela jistě neporozuměl úlohám etiky a ekonomie, jak odhaluje na tom, když v “Essays in Positive Economics” nesprávně cituje druhy ekonomie z “The Scope and Method of Political Economy” od otce Maynarda Keynese.

  4. #13,
    prvním komentářem říkám, že Petr Mach ve výše odkazovaném článku povídá nesmysly.

    Špatný překlad onoho “hot minds” je naopak v této recenzi používané “nejdůležitější [ekonomové]”. Druhý komentář proto, protože takových nevhodných přídavných jmen je v recenzi víc.

    A když už spolu mluvíme my dva, ze Sikorského projevu jasně vyplynulo, že myslel ‘nedělejte referendum’. A z
    toho, že jsi tomu neporozuměl ty, pak podle mého soudu vyplývá, jak hlubokou úctu opravdu máš ke svobodnému rozhodování občanů (byť takto vytržené to zní kontraintuitivně).

  5. Jo, ten první komentář jsem pochopil. 🙂

    Muj komentář se vztahoval k tomu druhému. A přád si nejsem jist: namítáte proti článku, nebo proti mému překladu?

    Tím Sikorským si nejsem jist. Použil jsem pravidlo vstřícné interpretace (http://en.wikipedia.org/wiki/Principle_of_charity). Pokud skutečně rozmlouval referendum, tak je to protidemokratický hulvát, což jsem nechtěl tvrdit, aniž bych si tím byl naprosto jist.

    Proč myslíte, že to vyplývá tak jednoznačně?

  6. Originál toho Arneho jsem nečetl, namítám tedy proti tomu, co je tady. Jednou z nejhorších vlastností metodologickejch sporů je, že se hádáme o nedostatkách oblíbenejch metod druhejch, místo toho abychom (je sice zkritizovali, ale pak) si z nich vzali něco pro nás nového. To se mi zdá charakteristický i pro řadu formulací v druhý půlce tohohle článku. V tý první jsou pak věty, který mi připadají jako sarkasmy, ale očividně tak nejsou zamýšlený.

    S tou razancí ohledně Sikorského jsem přestřelil, špatně jsem četl čísla. To jsi vysvětlil. Referendum je obecně bezpochyby prodemokratickej nástroj. Nevylučuje se však se státnictvím. Já se domnívám, že Radek opravdu naznačoval i na referendum, jinak by to nesázel v kapitálkách. Nejsme v situaci, kdy by ani těsná většina Britů podle pvm chtěla opustit EU. Mimo jiné proto není “hulvát”, “hloupý polský ministr” nebo “nedouk”. Je spousta nepracovitých akademiků, pro který si takový výrazy můžeš rezervovat. Tyhle vaše skoky mě také vedly k tomu, že jsem ten váš článek jen prolétl. Proto jen co si pamatuju:

    Co je charakteristický pro váš myšlenkovej proud je, že nerozlišujete mezi intelektuálně zajímavejma řešeníma a realistickýma řešeníma. Nálepkujete EU jako prolezlou “socialisty” a někdy se tváříte, jakoby domácí alternativou bylo laissez-faire. Tak to ale není a kdybyste se podíval na vývoj kapitalismu včetně tak zvaného “chillského zázraku”, možná byste došel k tomu, že by to ani nebylo žádoucí.

    Odkaz na Bastiata nefungoval, tak nevím, na jaké přesně náklady jste odkazoval poznámkou “vývoz je náklad”. Nicméně věřím, že laissez-feriáni (stejně jako téměř všichni ostatní političtí ekonomové) stále oceňují, že zisky vítězů z mezinárodního obchodu mají tendenci převyšovat ztráty loserů.

  7. Ta Sedláčkova kniha je prostě sračka. Obdivuju každého, kdo o ní dokáže napsat cokoliv pozitivního. Jako třeba Arno Orzessek. Ironický ten text neni, takže jestli to tak vyznívá, špatně jsem to přeložil.

    Nikdo nestaví do opozice referendum a státnictví.

    Neříkal jsem, že je hulvát. Ale že by byl, pokud by Britům odpíral právo rozhodnout o tom, kdo vládne jejich zemi.

    Hloupý polský ministr i nedouk to je, jak je vysvětleno v odkazech v článku.

    Pro mě je mnohem lepší nepracovitý akademik než škodící ministr, a to i kdyby byl ten akademik blbej jak štoudev (třeba jako Dvořáková).

    EU jsou socialisti nejhrubšího zrna. O tom se vůbec nedá diskutovat. Netváříme se, že alternativou je laissez-faire, ale že alternativou je národní stát. Díky konkurenci jurisdikcí, kontrole médii (a dalším věcem) se tento národní stát s největší pravděposobností nestane socialistickou protidemokratickou obludou jako EU.

    O chilském zázraku toho vím dost, děkuji za doporučení. Žádoucí to je.

    Odkaz na Bastiata funguje (možná zrovna nějaká chyba na serveru, když jste si ten odkaz otevíral). Takže můžete číst.

    Nevím, co to je vítěz mezinárodního obchodu.

  8. Neřekl jste, že je hulvát, “pokud odpírá právo rozhodnout o tom, kdo vládne jejich zemi”. Řekl jste, že je hulvát, “pokud jim rozmlouval referendum”.

    #1 Bastiat už vstal. Ale nevím jak jste od potopených lodí skočil k Sikorskému řádkům.

    #2 “No a co?” EU nikoho NEnutí. – Tak jednoduché vyvrácení mýtu, jak jen může být. To byste snad v rámci toho “principu vstřícnosti” mohl ocenit.
    Atd.

    Pokud o Chille víte dost, pokládám za samozřejmé, že jste (narozdíl ode mě) už přečetl i jeden z posledních zajímavých příspěvků, Santisovu Latin America’s Political Economy of the Possible (MIT 2006)
    http://www.ft.com/cms/s/0/7c2a7a48-2030-11db-9913-0000779e2340.html#axzz1qL9FWsgp

  9. Ano a za tím si stojím. V takovém případě by byl hulvát.

    Pokud nevíte, jak jsem od potopených lodí skočil k Sikorskému, tak se obávám, že vám nemohu nijak pomoci. Oba texty jsou totiž o exportu.

    Nevím, na co reagujete v #2.

  10. Stat si “za tim” muzete. Ale pokud byste mezi ?odpiranim prava’ a ‘rozmlouvanim referenda’ nevidel nuanci, tezko byste mohl udrzet prohlaseni, ze ‘nestavim do opozice referendum a statnictvi’.

    Jisteze je Sikorskeho i vas odstavec “o exportu”. V ramci vstricnosti verim, ze vy jste svym odstavcem treba mohl mirit ke zdejsi pointe: http://centreforeuropeanreform.blogspot.co.at/2011/03/europes-damaging-obsession-with.html?spref=fb . To vsak nema mnoho spolecneho s panem Sikorskym, o kterem jste, soude podle nadpisu, psal.

    #2 byla reakce na druhy bod ve vasem clanku.

  11. Psal jsem o tom, že z ekonomického hlediska říká Sikorski nesmysly, jak ostatně každý pochopil.

  12. To ovsem zcela meni situaci! Netusil jsem, ze jste to psal z “ekonomickeho hlediska”.

  13. Zajímavé. Nemusím vědět nic o obsahu Sedláčkovy knihy. Stejně tak nemusím vědět nic o ekonomické teorii a praxi. Přesto si ze zde umístěných článků odnesu jednoznačně objektivní závěr, tedy že autor blogu z nějakého záhadného důvodu naprosto bytostně Sedláčka nesnáší. Blahopřeji k brilantnímu akademickému postoji! 😕 (Trochu serióznější vyjadřování a titulek blogu by snad dal názorům, jež autor prezentuje, alespoň trochu legitimity.)

  14. Tomáš Sedláček je mi ukradený. Nesnáším ale, když se k ekonomii vyjadřuje takový prostoduchý nedouk a ještě mu novináři dávají tolik prostoru.

Comments are closed.