Když mu bylo lehce přes dvacet, byl Tomáš Sedláček ekonomickým poradcem Václava Havla. V roce 2006 ho Yale Economic Review zvolil jedním z pěti nejdůležitějších ekonomických myslitelů. Momentálně se o jeho knize Ekonomie dobra a zla diskutuje na mezinárodní scéně.

Člověku se chce slavit. Konečně nějaký odborník vysvětluje, že skutečná ekonomie není žádnou poddajnou služebnicí velkokapitálu, nýbrž hluboce morální vědou. Konečně nějaký ekonom atakuje ony arogantní kolegy, kteří věří na toho bizarního “homo oeconomicus” a matematizovatelnost všech vědeckých procesů, ale v krizi se vybarví jako věštitelé z kávové sedliny.

Konečně někdo zasvěcený ukazuje, že růst na dluh není žádným růstem, nýbrž bláznovstvím, a hájí “existenciální” — to znamená: celistvě lidské — pojetí ekonomie.

Ekonomie dobra a zla Tomáše Sedláčka je na jedné straně kulturními dějinami ekonomického myšlení, které zahrnují celou západoevropskou historii od Eposu o Gilgamešovi přes řeckou antiku, Tomáše Akvinského a Adama Smithe k dnešním nositelům Nobelovy ceny za ekonomii, na druhé straně je obecnou kritikou aktuální ekonomie.

“Radostně jsme utekli od morálních principů, na kterých by ale ekonomie měla stát,” charakterizuje Sedláček vývojovou tendenci. Svázán přemýšlením nad hranicemi vědy a vysvětlovacím potenciálem náboženství a mýtů, požaduje od blahobytné společnosti více pokory, umírněnosti a spokojenosti. Celkově vzato chce Sedláček s “alternativní ekonomickými školami udělat krok vpřed” a připravit cestu zodpovědné normativní “metaekonomii”.

Jásot nad knihou je tím tišší, čím důsledněji ji čtete. A teprve, čím vyšší nároky máte na metodiku takovýchto rozsáhlých revizí. Tím, že Sedláček ekonomické aspekty např. v Eposu o Gilgamešovi nebo ve Starém zákoně rychle překládá do dnešního jazyka, redukuje tyto texty na podobenství, aniž jakkoliv osvětluje reálné ekonomické postupy starodávných společností.

Vágními odkazy z dějin myšlení vyrovnává všechny propasti mezi epochami, zvláště od středověku k novověku. Rovněž nevysvětluje, jak ekonomii všedního dne ovlivňuje obžalovaná fixovanost na čísla. Politická doporučení, analýzy finanční krize, návrhy na institucionální reformy hospodářského systému nebo univerzitního vzdělání: všechno chybí. Zato Sedláček miluje dobře znějící proklamace: “Příliš mnoho moudrosti jsme vyměnili za přesnost, příliš lidskosti za matematizaci.”

Sedláček, kterého Yale Economic Review zvolil jedním z pěti nejdůležitějších ekonomických myslitelů, bojuje se zlou redukcionistickou ekonomií zisku originálním způsobem s dobrými ekonomickými argumenty a nepoužívá marxistický slovník. Chvályhodná je jeho troufalost chtít na 400 stranách disciplinovat celou vědeckou disciplínu a srozumitelnost jeho argumentace. Širokému publiku nabízí Sedláček materiál k diskusi, cenu za hluboké pojednání o vědeckých a kulturních dějinách si ale nezaslouží.

Sedláčkova doktorská práce, která z Ekonomie dobra a zla vychází, byla pražskou Karlovou univerzitou odmítnuta. Není divu!

Na Deutschlandradio Kultur odvysílal Arno Orzessek

Tomáš Sedláček: Ekonomie dobra a zla
Z amerického vydání do němčiny přeložila Ingrid Proß-Gill
Vydal: Hanser Verlag, Mnichov 2012
447 stran; 24,90 €

h/t: Petr Bartoň