Že na mě z televize (a z filmového plátna) mluví Slovenky a předstírají, že jsou Češky, to bych ještě nějak překousl. Ale že neumí česky ministryně vlády, to je na mě trochu silné kafe. Nejen, že má naprosto odporný přízvuk, ale zřejmě jí ještě nikdo neporadil, že se neříká uňiversita, miňistr atp. Fuj!
Přiznám se, že tohle jsem nevěděl. Dozvěděl jsem se to v pořadu Uvolněte se, prosím.
Leccos to vypovídá o SZ a leccos to vypovídá o Mirkovi Topolánkovi, který si nechal do vlády jmenovat samé perly (více zde).
V tomto článku se vyjádřím trochu šířeji k jedné ze svých divokých myšlenek, které jsem tu zmínil dříve a uspokojím tak hlad některých komentujících, kteří na to čekají jak na lízátko. Než se k tomu dostaneme, udělám malé entrée.
Od okamžiku, kdy se zjistilo, že jsem neplatič, se na světě seběhlo tolik událostí, který jsem nemoh napsat na svuj bložínek, že je musim napsat teďka všechny najednou. Vyhrňte si rukávy (globálně se otepluje a tenhle článek bude trvat dlouho, tak nechci, abyste měli úpal), pohodlně se usaďte, dejte si zmrzku (zase globální oteplování) a jdem na to.
V posledních dnech se na blozích odehrály roztodivné diskuse, které někdy přešly až do flamů. Chtěl bych na ně teď odkázat a uvést na pravou míru svoje stanovisko.