Category: notes

Interpelace Komise a dodržování jednacího řádu EP

Pravidlo 130 jednacího řádu Evropského parlamentu (dále jen JŘ) stanoví individuální právo každého europoslance pokládat písemné otázky zejména Evropské komisi a Radě Evropské unie. V české parlamentní hantýrce se tomu říká interpelace.

Komise a Rada mají šest týdnů na zodpovězení dotazu, což při dvoutýdenním zpracovování dotazu (než se to vůbec Komisi a Radě pošle) dává zhruba osm týdnů. Dotazů je ovšem tolik, že Rada a Komise odpovídat nestíhají. Jaké otázky zatím položil Petr Mach, můžete vidět na jeho europarlamentní stránce.

Nedávno jsem zjistil, že exsitují poslanci, kteří mají kolem tří set (!) položených otázek. To mě zaskočilo, protože jsem žil v domnění, že limit je pět otázek měsíčně. Continue reading “Interpelace Komise a dodržování jednacího řádu EP”

Nalevo od ODS už může být jenom zeď (s Maovým portrétem)

ODS jede.

A ještě tohle:

A to všechno za poslední půlrok. Kdy začne ODS obhajovat kolchozy?

Svobodná imigrační politika: Proti Schengenu, ale pro otevřené hranice

Jakou imigrační politiku by měli zastávat liberálové (libertariáni) a konzervativci? Tvrdím, že na základě hodnot, které jsou liberálům i konzervativcům vlastní, by se měli zasazovat o stejnou imigrační politiku, a to politiku otevřených hranic neboli politiku volné imigrace.

Těmi hodnotami jsou soukromé vlastnictví, spolupráce občanů a minimální stát. Konzervativci zdůrazňují i další hodnoty, které liberálové tolik neakcentují, ale souhlasí s nimi: láska k bližnímu, společenský řád a subsidiarita[1].

Každá z těchto hodnot, jakožto všechny v souhrnu, vedou k tomu, že stát z pohledu liberálů a konzervativců nesmí rozhodovat o tom, kdo přebývá na jeho území, pokud dodržuje zákony.

Svatým právem každého občana je vlastnit majetek, např. dům nebo byt. A stejně tak je jeho svatým právem rozhodnout se, koho na něj vpustí nebo nevpustí. Zda do svého bytu vpustí občana jménem Franta, Réza nebo třeba Phuong Thao, není záležitostí státu. Totéž samozřejmě platí pro převod vlastnického práva – tedy prodej domu nebo bytu.

Na základě jakého pravidla by bylo přípustné prodat dům Frantovi, ale Rézovi už ne? Proč má být majitel bytu znevýhodněn ve svých právech jenom proto, že jeho přítel nebo kupec má jiný pas? Continue reading “Svobodná imigrační politika: Proti Schengenu, ale pro otevřené hranice”

Jak funguje Evropský parlament

Ukázáno na průběhu lednového plenárního zasedání ve Štrasburku.

Na pondělním programu byly pouze jednominutové projevy poslanců na libovolné téma podle pravidla 163 jednacího řádu (dále jen JŘ). Pravidlo umožňuje trvání tohoto bloku v maximální délce 30 minut, což s přetahováním a předáváním slova nestačí ani na třicet řečníků. Mezi 751 poslanci není lehké se mezi těch několik vybraných dostat. Zkoušíme Petra Macha přihlásit na každém zasedání, ale poštěstilo se nám zatím jenom jednou.

Úterní ráno tradičně zahajuje pracovní snídaně českých europoslanců. Lednovými hosty byli státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza a velvyslanec ČR při EU Jakub Dürr. Poslanci se bavili o koncepci české politiky vůči EU. V pořádání těchto pracovních snídaní se poslanci střídají, v únoru byla řada na Petru Machovi. Continue reading “Jak funguje Evropský parlament”

Podnikatelé v neziskovkách

Psáno pro sborník Svobodných o neziskovém sektoru

Můj příspěvek vychází ze známého článku Not-for-profit Entrepreneurs[1] slavných ekonomů Edwarda L. Glaesera a Andreie Shleifera[2] z Harvardovy univerzity, který vyšel v časopise Journal of Public Economics 81 (2001).

Na začátku příspěvku do tohoto sborníku se sluší vydat stanovisko o zainteresovanosti. Působím v jedné neziskovce, v občanském sdružení Laissez Faire, které politici přejmenovali na spolek Laissez Faire – viz příspěvek Martina Javůrka v tomto sborníku. Půl roku jsem byl na stáži v Cato Institutu, neziskové vzdělávací organizaci, která je zároveň největší libertariánskou organizací na světě a jejíž rozpočet je zhruba 30 miliónů dolarů ročně. Dlouhou dobu svého života jsem byl členem Junáka.

Článek Glaesera a Shleifera se zabývá tím, proč podnikatel založí neziskovku a nezaloží raději standardní “pro-ziskovou” firmu. Jak známo, neziskovka totiž nemůže rozdělovat zisk mezi svoje vlastníky. Může ale zisk rozpouštět do platů nebo do zaměstnaneckých výhod (benefitů) jako je např. kratší pracovní doba nebo menší pracovní nasazení, jídlo zdarma (stravenky), delší dovolená, lepší kanceláře, pracovní notebooky, telefony auta atp. nebo vylepšení kvality produktu firmy.
Klíčem k porozumění neziskovkám je nemožnost standardního rozdělování zisku, což oslabuje jejich motivaci maximalizovat zisk. Tento závazek se může hodit na trzích, kde by podnikatelé mohli těžit na úkor zákazníků, zaměstnanců nebo dárců, protože oslabená zisková motivace zmenšuje jejich zájem na zneužívání těchto příležitostí. Když se zákazníci, zaměstnanci nebo dárci cítí chráněni, představuje to konkurenční výhodu. Continue reading “Podnikatelé v neziskovkách”

Sloboda slova

Útok na redaktory Charlie Hebdo rozvířil debaty o svobodě slova. Jako obvykle, debata je víceméně nejapná a neinformovaná a volá po dalších státních zásazích. Chtěl bych k tomu podotknout pár věcí.

Ve Francii nic jako svoboda slova neexistuje. Samotný předchůdce časopisu jménem Hara-Kiri Hebdo byl několikrát zakázán, naposled když si udělal legraci z úmrtí Charlese de Gaulla. Aby zakázaz obešel, přejmenoval se na Charlie Hebdo. (zdroj) Svoboda slova, což? Continue reading “Sloboda slova”

Proč neodcházím ze Svobodných

Několik libertariánů oznámilo na Facebooku a na Twitteru, že ukončí svoje členství nebo příznivectví u Svobodných ke konci ledna, kdy jim vyprší členské/příznivecké příspěvky.

Komentoval jsem to už ve svém projevu na sněmu Svobodných (vyžaduje přihlášení):

“V poslední době jsem zaznamenal několik případů, kdy nám lidi přestávají důvěřovat nebo dokonce odcházejí ze strany, protože se jim nelíbí něco, co strana udělala. Ale podle mě to nedává logiku. Pokud chceme něco změnit na straně, tak bychom se naopak měli stát členy té strany anebo kandidovat do funkcí, protože pokud z té strany odejdeme nebo ji přestaneme volit, tak se určitě nezmění.

Pokud by existovala strana, se kterou souhlasím na sto procent, tak bych nemusel být člen – to přece nemá smysl. Mohl bych si ušetřit čas, peníze, všechno možné. Ale tím, že jsem člen strany, tak se můžu podílet na jejím chodu. Takže bych poprosil všechny a apeloval bych na ně, aby se stali členy nebo aby kandidovali do funkcí právě, pokud se jim něco nelíbí na Svobodných.”

Continue reading “Proč neodcházím ze Svobodných”

No, President Klaus did not pardon his friends

I was invited to a dinner with several classical liberals and conservatives in Brussels. We talked a great deal about politics in various countries and because it was my first appearance at this club, other invitees had quite a few questions regarding the Czech Republic and Czechoslovakia.

At one point, one of the attendees remarked something about President Klaus pardoning his friends. I quickly rejected this outlandish claim and set about explaining what President Klaus’s amnesty was actually about. In the course of my explaining, I realized that there is probably no sensible explanation of President Klaus’s amnesty in English. This is my attempt at clarifying for non-Czech audiences. Continue reading “No, President Klaus did not pardon his friends”

Většina Litevců nesouhlasí s vládním rozhodnutím o přijetí eura

Průzkum veřejného mínění, který zadala eurokritická aliance Europeans United for Democracy (EUD), ukazuje, že 49 % Litevců nesouhlasí s rozhodnutím své vlády přijmout euro, zatímco s rozhodnutím souhlasí pouze 26 % (5 % rozhodně souhlasí, 21 % spíše souhlasí).

Průzkum též ukázal, že 57 % Litevců si myslí, že přijmout euro bez referenda bylo špatně. Pouze 32 % odpovědělo, že to bylo správné rozhodnutí.

64 % respondentů si nebylo jistých, že “Litva získá všechny výhody přestupu z litasu na euro, které slibovala vláda a různí experti”.

Tyto výsledky zpochybňují výsledky průzkumů placených z EU, jako je Eurobarometr, které jsou dlouhé, komplexní a vychylují výsledky eurofilním směrem. Průzkum EUD byl proveden metodologicky stejně, jako to dělá Eurobarometr, ale nebyl součástí hodinového dotazování. Průzkum rozhodně ukazuje, že měsíc před zavedením eura pro něj v Litvě není žádná veřejná podpora.

EUD je eurokritická aliance se zvolenými politiky ve 12 zemích EU. V letech 2012, 2013 a 2014 vedla kampaň, aby informovala lotyšské a litevské občany před následky odevzdání suverenity v měnové politice.

Výsledky průzkumu »

(zdroj: tisková zpráva EUD, přeloženo)