V televizním pořadu Oprah Winfreyové se Lance Armstrong přiznal k dopingu. Znamená to něco? Pokud ano, tak co a pro koho? Zde je zamyšlení velkého fandy cyklistiky a Lance Armstronga obzvláště.

V roce 2008 jsem pro svůj tehdy nový web LeTour.cz napsal článek Na Tourmalet vás nevyveze tabletka. Dodnes si stojím za každým slovem z toho článku.

Dokud Armstronga obviňovali pouze “crazy bitch” Betsy Andreuová, Tyler Hamilton a Floyd Landis, zůstával jsem v klidu. Údajně odposlechnutá konverzace v nemocnici vyhlašovaná do světa zneuznanou manželkou aspirujícího cyklisty. Výpověď někoho, kdo měl třikrát pozitivní nález a kdo se nikdy nedokázal na Tour prosadit tak, jak mu předpovídali. Výpověď učiněného zmrda, který z fanoušků vymámil milión dolarů, aby se mohl očistit, ale následně se přiznal a začal kopat kolem sebe. Tato svědectví nemohl nikdo soudný brát v potaz.

Když se ale — z pro mě neznámých důvodů — začaly přiznávat hvězdy devadesátých let jedna za druhou, bylo jasné, že buď jsou uplacení, nebo tenkrát fakt dopovali všichni. (Ve světle pozdějších objevů platí nejspíš oboje zároveň.) A když dokonce začal zpívat George Hincapie, dost ve mně hrklo.

Asi to bylo jasné, ale jako Armstrongův fanda jsem si to připustit nechtěl. Kdokoliv by mohl říkat cokoliv — a nevěřil bych mu. Ale Big George, Lancův kamarád od 16 let, spolubydlící na pokoji při závodech. To nešlo moc dobře okecat.

Pořád ale platilo všechno, co Armstrong napsal letos v létě. Stovky dopingových testů, nic pozitivního. Žádný náhlý výkyv ve výkonech. Jak je tohle možné?

Armstrong podle svojí vlastní výpovědi užíval EPO, krevní transfuze a testosteron. Na EPO neexistovaly testy, a proto ho bral každý. Že Armstrong bere testosteron, se vědělo celou dobu oficiálně. V krevních transfuzích se nevyznám, ale podle všech výpovědí to taky nebylo nic neobvyklého.

Co z toho plyne?

Zaprvé, Armstrong porušoval pravidla. Zadruhé, podle dostupných informací neměl Armstrong neoprávněnou výhodu proti ostatním — pořád tedy platí, že závody vyhrál ten nejlepší. Zatřetí, nadále trvám na tom, že praktiky USADA a WADA jsou nechutné a protiústavní.

Proč říkám, že Amrstrongova vítězství na TdF v letech 1999–2005 jsou poctivá? Když se podíváme na top cyklisty té doby, snad všichni se k dopingu buď přiznali nebo měli pozitivní nález nebo byli chyceni v Operaci Puerto.

Je možné, že někde na 100. místě jel někdo, kdo nedopoval? Není to pravděpodobné, ale možné to asi je. Nicméně je důležité podotknout, že chlápek na 100. místě v pořadí vůbec neusiluje o celkové umístění a proti hvězdám by se nechytal, ani kdyby všichni jeli pouze na chleba s vodou. (Což dokazují léta 2009–2010, pokud můžeme brát vážně, že se po biopasech cyklistika změnila a špička jezdí čistá.)

Proč tedy všichni dopují, když jim to nijak nepomáhá? Je to ukázkový příklad vězňova dilematu (tak krásný, že to na něm snad budu vyučovat). Dominantní strategií je dopovat, takže všichni dopují. Tím pádem si nijak nepolepší a vystavují se riziku, že budou odhaleni a lynčováni.

Stejně tak nechutný a nesmyslný je nynější lynč médií, sponzorů a “fanoušků”.

Tvrdím, že skutečným fanouškům cyklistiky je to jedno. Viděli na vlastní oči, kdo ty Tour de France vyhrál, problematice rozumí a nynější hon na čarodějnice jim připadá přinejmenším směšný.

Návratnost investice pro sponzory byla obrovská. US Postal Service (taková americká Česká pošta) prý měla ROI kolem 320 procent. Modlím se každý večer za to, aby mě někdo takhle podvedl!

Média nejdřív stvořila andělského Lance Amrstronga, málem nového hrdinu do komiksu od Marvela, který svými superschopnostmi umí léčit rakovinu a k tomu jako bokovku v běžném životě vyhrává Tour de France, je vzorným otcem, randí s rockovými hvězdami, tyká si s prezidenty atd. atd. Najednou je vše zapomenuto a kdyby snad Armstrong bydlel v jiné zemi, zahájí americká média kampaň za okupaci této země.

To samozřejmě vychází z nálady vohnoutských gaučových fanoušků, kteří nikdy neseděli na kole a TdF viděli jenom večer ve zprávách. Přestože sami podváděli ve škole, kradou od zaměstnavatele a podvádějí svoje manželky, mají teď plnou hubu morálky a byli by nejradši, aby Lance Armstrong pevně visel. A i kdyby byli čistí jako lilium, mám pocit, že i bez jejich vzteklých výkřiků pyká Lance už víc než dost.

Že byl Armstrong arogantní fracek? No a? S Táňou Fischerovou by teda asi na fairtrade kávičku nezašel, ale jeho charakter mu umožnil rvát se o vítězství na TdF do posledního dechu. A proto ho zbožňujeme.

A rozhodně to není Darth Vader. Jeho nadace (díky němu!) vybrala půl miliardy dolarů, Armstrong sám věnoval šest miliónů, jezdí po světě a dává naději nejenom lidem s rakovinou, ale jeho příběh inspiruje zdravé i nemocné po celém světě.

Lance Armstrong pro mě zůstává fantastickým sportovcem, nejlepším cyklistou a neúnavným bojovníkem. Nejen za všechny zážitky, které mi jako divákovi Tour de France přichystal, mu velice děkuji a vždycky budu s radostí vzpomínat.

Chapeau!