Ave Becker Imperator…

V minulém díle jsem psal obecně o nejobtížnějším předmětu na naší škole, v dnešním díle popíšu, jak jsem se s ním vypořádal já sám.

Na přednášky jsem nechodil. Kdybych tam chodil, stejně bych polovinu času nedával pozor a pokud bych zrovna pozor dával, stejně bych si nedělal zápisky. A tak bych se musel připravovat úplně stejně, akorát mě to nestálo ty tři hodiny týdně navíc, které jsem namísto toho věnoval obírání lidí o peníze.

Učebnici jsem chtěl přečíst do Vánoc, dokonce jsem ji začal číst už v posledních dvou týdnech semestru. Nakonec se mi povedlo knihu přečíst těsně po Vánocích. Zde je důležité poznamenat, že mi nešlo jenom o to, abych knihu přečetl, ale snažil jsem se toho co nejvíc zapamatovat, avšak všechen text jsem četl v první fázi pouze jednou.

Pak jsem si na borci opatřil nejlepší matroš, ten jsem si vytiskl a začal se ho učit.

Zde musím udělat malou odbočku a vysvětlení. Všeborec (alias borec) je web, kam mají přístup studenti VŠE a kde kromě seznamky a diskusí (což jsou občas sice zábavné věci, ale jinak jsou spíš k ničemu) je sekce zvaná FreeMatroš, která obsahuje materiály nezbytné k absolovování spousty předmětů. Studenti tam dávají výpisky z přednášek, zadání testů (někdy i správné odpovědi), taháky atp. Brněnští fans prý mají něco podobného a jmenuje se to — nebudeme se smát — poskytovna.

Matroše bylo zhruba 200 stránek, z toho 120 byly přednášky, které jsem sice vyhulil za jeden jediný den, ale trvalo mi to celou šichtu — osm hodin! Začal jsem ten den už velmi brzo, totiž v poledne, pokaračoval jsem celé odpoledne i přes Mrazíka, a dočetl jsem v deset.

A pak už jsem si jenom dokola pročítal matroš k jednotlivým ekonomickým školám. Zde už jsem začal projevovat tendence k tomu, že některé otázky jsem z opakování vyřazoval, protože jsem věděl, že to musím nějak zracionalizovat, a tak jsem vynechal to, co jsem si myslel, že umím na obstojné úrovni. Což tedy byli klasikové, Marx, rakouská škola a chicagská škola.

Naopak Léona Walrase, který stvořil podle mého nejpitomější koncept v celé historii ekonomie, totiž celkovou rovnováhu, jsem si nechával až jako třešínku nakonec. (Pokud mi někdo bude chtít v komentářích vysvětlit, že naopak pitomec jsem já, tak si poslužte 🙂 )

Když už jsem si začínal myslet, že předmět celkem ovládám, přečetl jsem si zkušenosti mých kolegů. A zjistil jsem, že to sice možná umim líp než cokoliv ve svym životě, ale čtyřka mě nemine. Což mi nedodalo zrovna energii do dalšího studia, když jsem s pravděpodobností přesahující 60 % předpokládal, že si to zopáknu v květnu.

Ale nezbývalo než to zkusit. Nakonec jsem dospěl k tomu, že jsem o naprosté většině myslitelných témat dokázal zasvěceně (byť krátce) pohovořit. Problémy mi dělal akorát J. B. Clark s dalším docela podivným konceptem (přiznávám, že jsem to nepochopil) a pak jsem už jsem se nestihl přesně naučit, která teorie úroku patří k jaké škole (poniváč jsou celkem podobné a plete se mi to).

Aby z tohoto článku měl něco taky Běžný Čtenář™, oblažím vás aspoň jedním poznatkem z ekonomických doktrín. Vsadím žabky, že vás na gymplu (popř. na jiné pochybné škole) učili, že pracovní teorii hodnoty vymyslel Marx. Není to vůbec pravda. Marx ve skutečnosti ekonomii vůbec neuměl a nic v ní nevymyslel, všechno opsal od velké postavy klasické ekonomie Davida Ricarda, který zase jenom rozpracoval teorie Adama Smithe, tohoto velkého propagátora svobodné společnosti. Tak a máte to!

Během učení na tuhle zkoušku se ze mě málem stal jeskynní muž. Nevycházel jsem z bytu, nějaký sport byl absolutní tabu. Došlo to tak daleko, že — považte — jsem dokonce přestal číst Facebook a zapínat ICQ! 🙂

V den zkoušky jsem se ještě chtěl doučit díla, ale bylo mi na zvracení. Tak jsem to nechal plavat, a že to dojedu až ve škole. Jo, houby, tam jsem potkal spolužáky, se kterými jsme brainstormovali a názvy děl jsem se nedoučil…

Prohlásil jsem: Jestli jako téma bude škola veřejné volby, dám na modlení. Tohle téma jsem fakt chtěl, tam jsem se cítil jistý v kramflecích. Další vynikající téma by bylo Frédéric Bastiat, jehož eseje si už konečně přečtěte!, nebo F. A. Hayek, popř. kdokoliv z klasiků. Zato jsem ale v žádném případě nechtěl již zmiňovaného Clarka nebo mrože Walrase. To bych snad odezvdal prázdný papír.

Usadil jsem se, vyndal jsem tři propisky a čekal jsem na téma. Téma bylo: Gary Becker. Cože?! Gary Becker, Gary Becker, Gary Becker!!! Nejlepší téma!!!

Nejlepší téma bohužel tak úplně ne…

Ze všech témat, co jich tam je, jsem se jediného Beckera neučil vůbec. Měl jsem k tomu dva důvody. Zaprvé jsem Beckera dobře znal, protože jsem ho probíral ve dvou jiných předmětech, a zadruhé Becker už byl.

Dokonce asi dva dny před zkouškou jsem napsal o Beckerovi komentář na Jiné právo a nedávno jsem taky mluvil o názvu jedné jeho knihy, která se jmenuje Zločin a trest.

Čtenářům krátce vysvětlím, kdo to Gary Becker je. Je to člověk, který zkoumal rozličné jevy jako kriminalitu, manželství, náboženství, rasovou diskriminaci atp. ekonomickou analýzou. Sociologové a další mu za to nemůžou přijít na jméno, prý jim leze do zelí. Zajímavý člověk tenhle Becker. V 90. letech dostal za svůj výzkum nobelovku. Jeho období na Chicagské škole se nazývá imperiálním, Gary Becker pak samotným imperátorem.

Metodu a předmět Beckerovy analýzy jsem myslím popsal celkem dobře. I teorie. Horší už to bylo s přiřazením děl. Kromě Lidského kapitálu jsem napsal titul všech knih špatně, včetně toho Zločinu a trestu, to bych si dal facku! A navíc jsem Lidskému kapitálu přisoudil teorie, které tam nepatří. O-ou. To je teda pěkná bota.

Nicméně zůstávám mírným optimistou a tak na 70 % věřím v trojku. Docela mě děsí, že všichni říkají, jak to bylo jednoduché. A nezdá se mi, že by nechal projít většinu studentů, ať už to koneckonců opravuje kdokoliv.

Ale jestli propadnu na Beckerovi, tak to zaprvé bude strašná ostuda, protože (jak jsem říkal) jsem ho probíral ve dvou jiných předmětech, je to jeden z mála ekonomů, od kterého jsem četl přímo jeho dílo (a ne přežvýkaná skripta), a předmět jeho zkoumání mně osobně velmi zajímá — a bakalářskou práci bych měl psát na beckerovské téma –, a zadruhé budu strašně nasranej, protože lehčí téma už nikdy nedostanu. Uvidíme za pár týdnů.

…morituri te salutant.