Dnes, milé děti, vám řeknu pár teplých slov o nejtěžší zkoušce na naší škole. Předmět se jmenuje 5EN200 — Dějiny ekonomického myšlení, přednáší ho prof. Ing. Robert Holman, CSc., údajně ho zkouší tentýž a studijním materiálem je kniha Dějiny ekonomického myšlení, kterou napsal — hádejte — prof. Holman. Předmětu se tak mezi studenty říká prostě a jednoduše Holman.

U všech Skotů! Jak může bejt dějepis nejtěžší zkouška na ekonomce? Jednoduše, o dějiny tady totiž ani tolik nejde, název má patrně zmást nepřítele. Spíše v předmětu jde o ekonomické doktríny jako takové.

Realita se má totiž tak, že to, co studují zestručněně asi téměř všichni vysokoškoláci u nás, a méně zestručněně potom studenti ekonomických fakult, je učebnicová ekonomie. Co to je učebnicová ekonomie? To je v současné době něco, co se jmenuje neoklasická ekonomie, akorát stručněji. Osobně si myslím, že neoklasická ekonomie je vnitřně rozporná doktrína, kterou její učebnicová verze ještě více znesmyslňuje.

Ale buďme rádi za neoklasickou učebnicovou ekonomii, ještě nedávno byla učebnicovou ekonomií keynesiánská doktrína, která je padlá na hlavu ještě mnohem více. Pro základní pochopení je učebnicová ekonomie dostatečná. Ale student ekonomické teorie by měl vědět, jak se k těm teoriím došlo, jak byly objevovány, kdo s nimi nesouhlasí a proč.

A to je právě úkol tohoto předmětu. Seznámit studenty s tím, jak se v dějinách utvářely názory na ekonomii, její metodu i předmět jejího zkoumání. Z povinných předmětů na naší fakultě je to jeden z těch nejzajímavějších a jeho obsah mě docela baví.

To bylo pár slov k uvedení do tématu, nyní k vyučujícímu. Prof. Holman je člen bankovní rady České národní banky (to jsou ti týpci, co tisknou peníze), dále je šéfem katedry ekonomie, garant spousty předmětů a autor skvělých ekonomických učebnic. Podle jiného profesora naší fakulty a zároveň prezidenta republiky Václava Klause, který je taktéž velmi znalý v ekonomických doktrínách, je prof. Holman největším expertem na ekonomické doktríny v České republice. V učebnici pro tento kurs končí každá z jejích dvaceti kapitol seznamem zdrojů, který pokaždé čítá desítky kousků, např. kapitola o keynesiánství má 109 — slovy: sto devět — zdrojů.

Teď přejdu k systému zkoušení a vysvětlím, proč že vlastně je ten předmět tak obtížný.

Během semestru se po studentovi nic nechce. Všechno závisí až na závěrečné zkoušce. A ta je drsná, vážení přátelé. Kniha má 500 stránek a nemusíte si z ní pamatovat každé slovo, to ne. Ale na složení zkoušky se asi doporučuje vědět aspoň nějakou informaci o každém odstavci (a teď si nedělám srandu).

Zkouška u prof. Holmana totiž vypadá tak, že dostanete papír, na který máte napsat prý esej o tématu, které profesor vymyslí. Co je navíc ho nezajímá, takže zapomeňte na okecávačky. A když na něco zapomenete, nebo se nevejde, vaše smůla. Musíte umět popsat a vysvětlit metodu a teorie všech ekonomických škol, o kterých se v knize (+ na přednáškách jako bonus) mluví.

A tak se vám stane, že dostanete např. téma Srovnání Adama Smithe a Davida Ricarda, Chicagská škola se zaměřením na Franka Knighta, Knut Wicksell, Kvantitativní teorie peněz nebo třeba Předmět a metoda ekonomie po roce 1945. Co v tu chvíli musíte udělat, je jasné. Přestat zírat na zadání jak tele na nový vrata, rozmyslet strukturu eseje a 60 minut psát ne více než čtyři strany A4.

Přičemž, abych vám to osvětlil: V učebnici ta témata takto popsána samozřejmě nejsou (kromě Knuta). Učebnice je řazena přísně podle autorů, takže vy v tu chvíli, když přijdete na esej, musíte urychleně provést syntézu vašich znalostí a bez přípravy vypotit esej.

Zákeřnost tohoto předmětu spočívá zejména:

  • v tom, že nikdo neví, kdo vlastně eseje ve skutečnosti opravuje
  • v tom, že nikdo ani de facto nezná rozsah látky, kterou se má naučit
  • v tom, že nikdo nezná styl ani strukturu, jak tu tzv. esej vlastně má psát, nedodržení je však penalizováno
  • ale hlavně v tom, že se naprosto nedá odhadnout, co všechno prof. Holman vlastně považuje za bezpodmínečně nutné, aby se v eseji objevilo a téma může být vskutku naprosto cokoliv
  • a taky v tom, že každý semestr více než polovina studentů propadne, což v našem skvělém systému znamená opakování předmětu příští semestr, což u předmětu na konci studia vede u spousty studentů k prodlužování studia vinou jediného předmětu

Těžko ten předmět k něčemu přirovnat. V přírodních vědách nic takového není a ve společenských pavědách se nevyznám (kromě ekonomie). Takže vy se musíte naučit teorie chytré i úplně blbé co nejlépe to jde, a pak doufáte, že vás osvítí duch svatý a vzpomenete si na to, na co si vzpomenout máte.

Chtěl jsem to původně napsat do jednoho článku, ale radši jsem to rozdělil. Teď, když jste překonali celej tenhle nezáživnej úvod, se dostaneme k tomu, jak jsem se s touhle zkouškou pokusil poprat já…

(Druhej díl snad dodám večír.)