Stává se vám někdy, že někdo napíše článek přesně tak, jak byste ho napsali vy, kdybyste to uměli? Tak přesně takovej článek napsal Yichuan Wang. Je to prej bakalářskej student, což mě trochu deprimuje, ale co se dá dělat. 🙂

Článek se jmenuje Jak chudé čínské regiony zachrání tempo růstu čínského HDP a k přečtení je zde ». Yichuan v něm zmiňuje několik bodů, který říkám pořád dokola, ale mám pocit, že mě nikdo neposlouchá. Tak to snad teď bude lepší, když to říká Číňan a má k tomu Přehledné Grafy™.

Jak jde vidět z tohoto obrázku, vnitřní provincie bohatnou v posledním desetiletí rychleji než ty bohatší pobřežní provincie. Kdo zná Solowův model, nemůže být zaskočen. Jinými slovy:

Mezi lety 2001 a 2011 rostla čínská ekonomika průměrným ročním tempem 11,6 %, zatímco americká ekonomika rostla pouze tempem 1,8 %. Znamená to, že čínský systém je “lepší” pro růst? Ani ne. Primárním důvodem tohoto rozdílu je, že Čína je pořád tolik chudá. Jak řekl bývalý hlavní ekonom Světové banky Justin Lin, čínská technologická zaostalost znamená, že Čína může růst díky “imitaci, importu a/nebo integraci existujících technologií a odvětví”. V této fázi nemusí čínská ekonomika vynalézat — musí pouze stavět. Výsledkem je, že si Čína užívá období zrychleného růstu, protože dohání západ — proces, kterému ekonomové říkají konvergence.

A to, co platí pro Čínu a zbytek světa, platí také pro čínské provincie navzájem.

Za posledních deset let vzrostly průměrné platy ve vnitrozemských provincích 3,2krát, zatímco v pobřežních provincích pouze 2,6krát.

Graf ukazující závislost počátečního HDP na hlavu a jeho růstu v poslední dekádě. Regresní přímka vysvětluje přes 50 % celkové variability.

Dále volné citace:

Co z toho plyne? Že se čínský růst hned tak nezastaví. Kdyby měl růst HDP spadnout třeba na čtyři procenta, musely by na tom být vnitrozemské provincie mnohem hůř než přímořské před deseti lety. Ale proč by na tom měl být Hubei dnes hůře než Guangdong před deseti lety?

Instituce ve vnitrozemských provinciích jsou horší než v pobřežních. Ale neexistuje důvod, proč by se nemohly změnit. Růst by si naopak mohl vynutit změnu institucí.

Obavy ze sociálních nepokojů jsou přehnané. Vnitrozemský růst je 11 %, pobřežní sice jenom 7 %, ale tamní obyvatelé už jsou zase docela bohatí.

Čína rychle poroste ještě určitě další dekádu. Anhui, Hubei nebo Sečuán jsou stále velmi chudé provincie a mají spoustu prostoru pro dohánění. Pokud vnitrozemské provincie v příští dekádě napodobí minulou dekádu těch přímořských, měla by Čína růst průměrným tempem 7,7 % ročně minimálně.

700 miliónů lidí ve vnitřních provinciích se v příštím desetiletí zdvojnásobí příjmy. To znamená, že ta slavna města duchů mohou být zanedlouho okupována rostoucí čínskou střední třídou.

Ty všechny silnice, o kterých se má za to, že jsou znakem přeinvestovanosti, mohou za pár let dobře posloužit svému účelu. Nedávné video z pekingského metra nám připomíná, kolik dalších investic je ještě potřeba. Čína může do své kapitálové zásoby “dorůst”.

Takže když Paul Krugman neohroženě prohlašuje, že Čína zažije náhlý propad růst, měli bychom se ptát: Která Čína? Protože ekonomické podmínky se tak hodně liší mezi provinciemi, mluvit o jednotném čínském rozvoji zatemňuje regionální struktury růstu. Tyto struktury vedou k jinému porozumění ekonomických dat a mnohem světlejšímu výhledu pro čínskou ekonomiku. I když růst musí v rozvojových zemích nakonec zpomalit, pohled na vnitrozemí ukazuje, že ty mini-země, kterým říkáme čínské provincie, mají před sebou ještě dlouho cestu.

Totéž jsem se snažil říct ve svojí knize Kompletní slepice, kterou velmi doporučuji ke koupi.

První díl o tom, kdo bohatne v Číně je k přečtení zde ». Spousta statistik a odkazů je tam ještě v komentářích!

PS: Yichuan studuje na Michiganský univerzitě, tak jsem měl strach, aby tohoto bystrého hocha náhodou nepokazil Švejnar. Ale ukázalo se, že kývač Švejnar, že už přesídlil vyzkoumávat globální vládu na Columbii.