Dolomitenmann

Dolomitenmann

Jestli vám název připomíná Dolomitenmanna, tak vám ho připomíná správně.

Dolomitenmann, nejdrsnější štafetový závod světa, je závod v běhu do kopce, paraglidingu (s popobíháním) z kopce, sjezdu na kajaku a MTB do kopce a z kopce. Každou z těchto disciplín má na starosti jeden člen týmu.

Velká Kunratická, která se konala už po 75.(!), není závod v běhu, jak říkají organizátoři, nýbrž v plavání, horolezectví a lyžování. Ale já měl za to, že jdu běhat.

Přihlásil jsem se poměrně brzo. Pak se mi tam ani moc nechtělo. S postupem času jsem se ale začal poněkud zvráceně těšit.

Malý exkurs pro mimopražské a pražské, co pouze sedí celé dny na koleji: Bydlím v Kunraticích, což je hned vedle Chodova, což je ta čtvrť, jak je ten hodně velkej krám. Hned za mým domem začíná les, jenž se zove Kunratický. A právě v něm se běží Velká Kunratická.

On je ten les docela velký a stezky v něm propletené (už jsem v něm zabloudil), ale závod naštěstí startoval hned pod mým barákem. Konec exkursu.

Tento víkend byl poměrně crazy, k tomu se snad dostanu v dalším článku. Před závodem jsem nedodržel životosprávu, když jsem šel spát až někdy ve tři, protože mě Milan votravoval se svym plakátem. Start kategorie byl napsán na 9:50, takže jsme byli s Petrem a Kenli domluveni, že vyrazíme v 9:20.

Vyrazili jsme o trochu později a přišli jsme skoro přesně v 9:50. Což nevadilo, protože jsme věděli, že startovat budeme později. Tento závod se totiž nestartuje ani masovým startem ani ve vlnách, ani letmým startem. Startuje se ve dvojicích v desetisekundových rozestupech. Došli jsme si pro čip a číslo… Já měl startovat až ve 12:07 a Petr ve 12:44. Tak jsme se sebrali a šli jsme se ke mně domů nasnídat.

Kolem půl dvanácté jsme znovu slezli k mlýnu. Chtěl jsem se rozběhat nebo tak něco, ale bylo tam tolik lidí, že to nepřichzelo v úvahu. Představuju si, že takhle nějak to vypadá v Japonsku.

A taky jsem neměl svoje vystajlovaný zimní oblečky. Myslel jsem, že mi bude zima, ale ten den (neděle) byl fakt nádhernej a zima nepřicházela v úvahu.

Po malém protažení jsem se postavil na start, kde se ke mně do dvojice přihlásil maník, kterej vypadal docela běžecky a říkal, že se chce dostat pod 14 minut. Pak mi vyprávěl, jak mu jednou hned ten první brod vcucnul botu.

Kruci! To se běží potokem?!

Závod je odstartován. Probíhám první bahenní lázní, o níž se později jeden závodník skvěle vyjádřil: “Kdopak to tady rozťapkal? Kterej kretén?!”

Průběh potokem, kde jsem dával pozor, abych nešlápnul do bahna a nezanechal tam svojí bílou zářivou botku. (Po závodě už byla hnědá.) Potom přišel první výběh do zabahněnýho krpálu, potom první “lyžování” po bahně dolů a to už jsem pomalu přestal vnímat.

Pak přišlo ještě několik brodů, horolezecké vložky, kde ve stoupání asi 200 % (ano, to jde) je zaprvý bahno a zadruhý ostrý šutráky. Naštěstí po stranách je zábradlí z horolezeckého lana, kterého se dá držet.

V těchto chvílích jsem taky pochopil, proč spousta lidí běží v kopačkách tzv. hadrácích.

No. Zhruba v půlce závodu se začne běžet po stezkách po rovince. Jenže já už neměl sil. Měl jsem tep na maximu a běžel jsem jak šnek. Pak přišlo poslední seběhnutí do cíle po uzounké cestičce, kde se nedá předbíhat a kde jeden šnek zablokuje cestu deseti lidem.

Poté, co mě takhle jeden frajer celou cestu dolů zdržoval, jsem si aspoň zasprintoval v těch posledních sto metrech do cíle. Tepovka v cíli 197 (o 17 víc, než je můj max. 🙂 ).

Můj čas byl nakonec 17:03. Po mně se na trať vydal i Petr. Ten zaběhl za 18:20. Jeho zápis je zde. Honza Sokol, kterýho jsem bohužel nepotkal, měl čas 12:56 a skončil na 17. místě. Jeho zápis je zde.

Po závodě jsem měl zcela zasrané boty a nohy mě bolely ještě ve středu. Výsledky na webu byly v neděli večer a dá se v nich i vyhledávat podle jména, což je fajn.

To neni fér. Petr má na ktfoto sedm fotek a já jenom jednu ze svýho finiše 🙁 .

Byl to absolutně úchylnej závod. Jak se na konec sezóny sluší a patří. Příště běžim zas. To už budu mít lepší čas, protože se neunavim v první půlce a v druhý protáhnu krok.

PS: Název Velká Kunratická připomíná taky název Velká Pardubická. Docela to sedí.