Tag: čína

Šanghaj, den pátý

V pátek jsem se probudil u couchhostů a přemejšlel jsem, kam vyrazim. Vypadalo to na park divý zvěře, ale trochu mě odrazovalo jednak, že to bylo daleko (přes celý město), a jednak, že se tam kromě metra muselo ještě autobusem.

Moje hostitelka Linda (paní Wangová) k snídani donesla prej shandongský jídlo. Byla to taková podivná čínská tortilla, ve který byla zabalená zelenina a nějaký maso. A bylo to celkem dobrý. Dál jsem dostal kafe a müsli s teplym mlíkem.

Linda chtěla pustit českej film, jenomže jsem na disku žádnej neměl kromě Bobulí (ani nevim, kde se mi to na disku bere), všechno ostatní mám na externim HDD v Jinanu. Tak jsem jí pustil Posledního císaře s českym dabingem. :) Pak chtěla pustit českou muziku, což jsem splnil puštěním Kryštofa, Kryla, Nohavici, Olympiku a Žlutýho psa. Continue reading “Šanghaj, den pátý”

Šanghaj, den čtvrtý

Dneska to asi vezmu stručně.

Vstával jsem v pět ráno, protože v noci k nám na pokoj do hostelu přišel chlápek, kterej naprosto příšerně chrápal. Chrápal tak nahlas, že se dokonce třásla postel a vzbudil všechny ostatní lidi. Dlouho jsem se ho snažil vzbudit svojí vuvuzelovou aplikací na telefonu (to by vzbudilo i mrtvýho), ale on nic. Tak jsem do něj třikrát kopnul, a to se teda nakonec probudil.

Tak mu povídám: “Dude, you need to wake up.” – “Why?” – “None of us can sleep, you’re snoring so loudly.” – “Wow.” Přetočil se, usnul a chrápal dál až do deseti. My ostatní jsme teda vstali a v šest ráno jsme vyrazili do dne. Continue reading “Šanghaj, den čtvrtý”

Šanghaj, den třetí

Dneska jsem měl na programu návštěvu zahrady Yuyuan a Pudong. Někdo ale zatáh závěsy, takže jsem vstal až v deset ráno. Než jsem dopsal článek a přečet statusy na Facebooku, bylo dvanáct a vyrazil jsem. Metrem, protože mě to pobíhání už přestalo bavit.

Dojel jsem na stanici Yuyuan Garden a dal se po směrovkách. Vůbec jsem nevěděl, co tam vlastně mám najít. Našel jsem pěkný staročínský baráky a spoustu lidí. Pak najednou jsem našel vstup do zahrady. 40 yuanů. Přede mnou ve frontě stály Němky, což byla neblahá předzvěst.

Celá ta zahrada je plná bělochů a obzvlášť Němců. Kam jsem se hnul, tam byla slyšet němčina. Ne že bych měl něco proti Němcům, ale nepřijel jsem do Číny proto, abych tady zakopával o Němce. Těch mám dost doma, no ni?

V zahradě mi začal foťák ukazovat, že mu dochází baterka. Ajaj. :-/ Moc jsem těm fotkám teda nedal, protože jsem se snažil fotit rychle. Navíc světelný podmínky byly naprd, takže ty fotky stojej vesměs za hovno. Zahrada je to pěkná, ale imho nic extrovního. Continue reading “Šanghaj, den třetí”

Šanghaj, den druhý

Z hostelu jsem vyrazil v deset ráno. Plán zněl jasně: Dojít k Bundu. Na recepci jsem nechal notebook a říkal jsem si, že se vrátim tak kolem druhý hodiny.

Snídani obstaraly banány a kafe u McDonalda. Tři decky za 8 yuanů. Nekupto.

Ovšem, kdo by to byl řekl, že západní ulice vede na západ a ne na východ? Ještě mi furt bylo divný, proč je jeden barák kreslenej na druhý straně mapy. Že jdu na druhou stranu mě samozřejmě nenapadlo, říkal jsem si, že tu budo asi dva podobný baráky.

OMG. Že jsem na druhym konci, jsem zjistil, až když jsem došel na konec Nanjinský třídy, což je bulvár táhnoucí se celym centrem. Využil jsem příležitosti a důkladně jsem prolez chrám Jing’an. Chrám je to sice pěknej, ale služby návštěvníkům jsou naprosto tragický. Připomnělo mi to to nejhorší z výletů po ČR… akorát tam nedělali smažák. Continue reading “Šanghaj, den druhý”

Šanghaj, den první

To bylo tak.

1. října se v Čínské lidové republice slaví Státní svátek. Tim se myslí založení lidové republiky v roce 1949. Vyvěsí se prapory, připomene se věčně živý předseda Mao, ale nijak se to nepřehání. Žádnou spartakiádu jsem neviděl. Připadá mi, že režim už to tady zabalil a nechce zbytečně dráždit lidi. Ale třeba to ve větších městech vypadá jinak, co já vim.

Po prvnim říjnu ale následujou tejdenní prázdniny (i na vysoký škole). To znamená, že v našem kampusu je totální mrtvo, nesvítí se tam, hospoda je zavřená a autobusy jedoucí od kampusu jsou prázdný. I zbytek města je poloprázdnej, všichni se rozutekli za příbuznejma do všech možnejch končin. Něco jako Brno o víkendu. (Prej.)

A tak jsem se rozhod, že vycestuju z Jinanu pryč. Volba padla na město měst — Šanghaj, což je se skoro 20 miliónama žluťáků největší město na světě (aglomerace nepočítaje). A protože na cestování vlakem (obzvlášť čínskym) já nemám nervy, zakoupil jsem sobě letenku. Continue reading “Šanghaj, den první”

Dívka ze zastávky

Stojim na zastávce před kampusem a čekám na autobus. Spolu se mnou čeká taky spousta Číňanů. Čekám už docela dlouho, protože nevim, kdy ten muj autobus jede.

Je teprve půl devátý ráno, státní svátek, takže autobusy přijížděj víceméně prázdný a nabíraj davy žluťáků. Co tu tak stojim, skoro sto procent čekajících už se obměnilo. Mezi dalšími přicházejícími je holka, která mě pozoruje. Docela pěkná. Číňanka, of koz. Projde kolem mě, řekne “Hello.”, na to samozřejmě zdvořile odpovim, takže čekám nějakou hlubší interakci, ale Číňanka projde kolem, sedne si na lavičku a pustí si muziku. Nezbejvá než zavrtět hlavou a říct si: Čína.

Čekám teda dál na autobus a koukám po vejrech.

Najednou ta samá Číňanka stojí přede mnou a vede se mnou typickej čínskej seznamovací rozhovor. Jestli jsem student na jejich univerzitě, jaký je moje zaměření, odkud jsem, na jak tu jsem dlouho, jestli kouřim a co piju…

Ukazuje se, že kromě toho, že je hezká, je i sympatická. Studuje na naší univerzitě právo, takže jsem nejdřív chtěl říct, že bude nová Ally McBealová nebo tak něco, ale pak jsem si to rozmyslel, protože bych se vsadil, že by nevěděla, kdo to je. Přestože říká, že anglicky mluví so-so, ve skutečnosti mluví hodně dobře. Říkám, že čekám na autobus do RT-Martu; netuší, kde to je, ale říká mi, že jede na brigádu do Nokie, a ukazuje mi firemní tričko. :)

Číňani (hlavně Číňanky) nikdy dlouho neváhaj, aby se člověka zeptali na jeho telefonní číslo, obvykle stačí tak dvě věty… ale tahle je jiná, mluví se mnou už dobrejch pět minut… najednou řekne, že přijel její autobus, takže čau a díky za ty ryby — nastoupí a odjede.

Nezbejvá než zavrtět hlavou a říct si: Čína.

Životní prostředí, addendum

Dodatek k článku Čína: edice životní prostředí.

Dneska mi můj učitel čínštiny vyprávěl, že rád leze po horách. A že před pěti lety tady v Jinanu bylo mnohem horší znečištění než dneska, že tu nebyla modrá obloha prakticky nikdy.

To by ovšem znamenalo, že už jsme v klesající části Kuznetsovy křivky! A tedy že slušné životní prostředí tu bude co nevidět… a s tim taky přijde pěkný horko.

Za pět let?

Den měsíce

Včera jsme měli v Číně státní svátek. Z nějakýho záhadnýho důvodu se mu říká svátek poloviny podzimu, přestože oslavuje podzimní rovnodennost, což jak známo v Evropě označuje samotný začátek podzimu.

Při týhle příležitosti jsou třídenní prázdniny (na vejšce!), takže tenhle tejden jsem byl ve škole jenom v pondělí. A Číňani to berou fakt vážně. Sjížděj se rodiny a slaví. Náš správce hotelu si sem přivez celkem dost příbuznejch včetně dvou čínskejch prcků.

Základní povinnost při tomto svátku je koukat na měsíc a obdivovat ho. Číňani navíc, když maj radost, tak odpalujou ohňostroje. Asi jako Rich Texan, postavička ze Simpsonů, kterej když má radost, tak kolem sebe střílí z pistole. Takže tady jsou ohňostroje a dělobuchy na denním pořádku. Oslavuje se tim svatba, narozky, státní svátek… mám pocit že i ohňostroj se tady oslavuje ohňostrojem. Takže včera tu byla taky spousta ohňostrojů.

Neodmyslitelnou součástí tohodle svátku jsou taky měsíční koláče. Má to bejt nějaká delikatesa, ale mně to teda nepřipadá nějak extra. Číňani se nevzájem obdarovávaj těmahle koláčema (prej jsou dost drahý), každej jich dostane víc než může sníst, takže je prej nikdo nejí a některý firmy je prej vykupujou zpátky a prodávaj zase za rok. Markets in everything. :)

Dneska jdeme pozorovat východ slunce na Tai Shan. Stay tuned!

Čína: edice životní prostředí

Protože vím, že můj blog čtou kromě pravicových extrémistů (čímž myslím nejenom spolužáky z VŠE) taky zeleně angažovaní občané (čímž myslím nejenom spolužáky z gymplu). Tento článek bych jim tedy chtěl věnovat.

V poslední době jsem se dozvěděl, že tenhle blog k mýmu překvapení čtou taky lidi, kteří si přímo říkaj o to, abych jim tady věnoval nějakej laskavej humor, ale to si necháme jako překvápko až někdy na příště. ;)

Takže k dnešnímu tématu. Věrní čtenáři už mají teoretický základ, takže dneska přejdeme i k praktické aplikaci. Zejména se vám dnes bude hodit Kuznetsova křivka. Continue reading “Čína: edice životní prostředí”