Tag: recenze

Život evropského mandarína

Derka Jana Eppinka jsem znal v podstatě jenom z tohoto jeho proslovu. Pamatuju si taky, že se tu a tam směje Farageovým vtipům, a tuším, že se o něm pozitivně vyjadřoval Dan Hannan na blogu. Když jsem se dozvěděl, že v češtině vyšla jeho kniha Život evropského mandarína, určitě jsem si ji hodlal přečíst. Očekával jsem další zdrcující kritiku bruselských institucí.

Když jsem vzal knihu do ruky a na začátku přečetl nejapné předmluvy Edvarda Kožušníka a Jana Zahradila, dost mě to od čtení odradilo. Bohužel mě to neodradilo úplně, což mělo, protože ty předmluvy jsou dostatečným varováním před obsahem knihy. Continue reading “Život evropského mandarína”

Signál a šum: Proč tak mnoho předpovědí selže — ale některé ne

Statistik a zároveň skvělý vypravěč. Nezaujatý analytik. Fanoušek baseballu a pokeru s nejlepšími politickými předpověďmi. Geek a gay prezentující starou školu novinařiny — obsahově vynikající a nemanipulující reportáže. Signál a šum Nata Silvera je kniha plná takových paradoxů, ze kterých máte pocit, že vám snad exploduje hlava. Tím nevětším paradoxem je však shrnutí celé knihy: Napínavá a zajímavá kniha o statistice!

Znal jsem Nata Silvera jako autora blogu FiveThirtyEight.com. Číst si jeho politické komentáře a předpovědi bylo jako napít se doušku čisté vody. Mezi všemi novinářskými manipulacemi a neinformovanými žvásty tady byl někdo, kdo se tvářil, že ho politika vlastně ani tolik nezajímá, a zcela nezaujatě psal o šancích jednotlivých kandidátů. (Tak silné tvrzení si jakožto příznivec toho obvykle nejopomíjenějšího kandidáta dovolím napsat, přestože Ron Paul Trolls samozřejmě nemají rádi ani Nata Silvera, který ho podle nich taktéž záměrně opomíjel.)

Výsledky Nata Silvera hovoří jednoznačně o jeho excelenci. V roce 2008 předpověděl správně výsledek prezidentských voleb ve 49 státech z 50 (v jednom se netrefil procento), v roce 2012 ve všech. Obdobnou úspěšnost má i u senátorských a guvernérských voleb a také u primárek, což je ze všeho nejtěžší. Continue reading “Signál a šum: Proč tak mnoho předpovědí selže — ale některé ne”

Nigel Farage: Flying Free

Když jsme na gymplu měli při různých angličtinářských a esejistických příležitostech jmenovat lidi, se kterými bychom chtěli jít na večeři, které obdivujeme, kteří nás inspirují atp., ustálila se mi trojice Lance Armstrong, Václav Klaus a Jaromír Jágr. Z gymnázia už jsem nějaký ten pátek pryč a jsem rád, že jsem od těchto inspirujících osobností s výrokem o mladické hlouposti nemusel znechuceně odstoupit. Všechny tři se mi také (z různé vzdálenosti) poštěstilo vidět naživo.

Prakticky hned po gymplu jsem díky tomuto videu zaregistroval existenci Nigela Farage:

Continue reading “Nigel Farage: Flying Free”

Éra nevinnosti + Fenomén Klaus

Pokud jste homo politicus a zajímají vás devadesátá léta české politiky, přichystal pro vás brněnský politolog Lubomír Kopeček, dvě velmi zajímavé knihy.

Tou první (aspoň já jsem četl tuhle jako první) je Éra nevinnosti, což je jakási kronika české politiky od revoluce po pád druhé Klausovy vlády. Tou druhou je pak pokus o popsání a analýzu Klausovy politiky s názvem Fenomén Klaus — i tato kniha je řazena chronologicky.

Pokud vás zajímají 90. léta aspoň zčásti tolik jako mě, pak můžu Éru nevinnosti jedině doporučit. Myslel jsem si, že toho vím o té době docela dost, ale ukázalo, že kniha je plná faktů, o kterých jsem doposud neměl ani tušení nebo jsem je už pozapomněl. Continue reading “Éra nevinnosti + Fenomén Klaus”

Ekonomické nepravidelníky

Ekonomické nepravidelníky vycházely na Neviditelném psu od 8. srpna 2006 (Adam Smith) do 16. prosince 2009 (Murray Rothbard). V době začátků seriálu jsem byl ještě stále dítko gymnáziem povinné, a mrzí mě, že jsem ho neznal. Musel jsem se to všechno doučit při šprtání na smrtící zkoušku z ekonomických doktrín na naší fakultě. (Koukám, že seriál skončil zrovna před tím, než jsem na tu zkoušku šel já. To je mi náhodička.)

Seriál byl zkompletován do knihy, která vyšla na konci minulého roku. Autorem je Modrý pták — pod touto přezdívkou vystupoval na Neviditelném psu a jakožto zavedená značka je uveden i jako autor knihy.

—

Kniha nás provede dějinami ekonomického myšlení od Adama Smithe po nedávnou minulost, kterou reprezentují např. škola veřejné volby, Robert Mundell nebo Murray Rothbard. Autor je velký liberál, což se nebojí dávat v každé kapitole důrazně najevo — ne ale hejtrovským způsobem jako to dělá již zmíněný Murray Rothbard ve svojí knize. Continue reading “Ekonomické nepravidelníky”

Nová ústava Pavla Kohouta

Pavel Kohout (ten ekonom), kterého si velmi vážím a hrozně rád čtu jeho postřehy, dorazil na sraz libertariánů. Kajícně se přiznal k tomu, že je levičák, ale zodpovědně vám říkám, že to není pravda. Podařilo se mi uzavřít barterový obchod, kdy jsem za jeden svůj výtisk Kompletní slepice získal jeden výtisk jeho nové knihy Úsvit.

Pokud by však Úsvit chtěl číst někdo z vás, tak pravidlo zní jasně: Nejdřív Slepice, potom Kohout!

—

Takže až dočtete tu Kompletní slepici, nákup knihy Pavla Kohouta vřele doporučuji. Sice má trochu twilightový název, ale nenechte se zmást — o dramatické pasáže v této není nouze, není to žádná slaďárna a syžet je přehledný a netrpí epickou rozkecaností. Continue reading “Nová ústava Pavla Kohouta”