Další den jsem se rozhod šetřit nohy, který začaly pobolívat, a vypravil jsem se k chrámu Svobodných zednářů, jak po mně žádaly Reformy.cz. Hned před barákem, když jsem jednou chtěl vyzkoušet místní metrobus, mě začal otravovat černoch s nějakou metromincí, o který tvrdil, že je to stejný jako dolar. Když jsem ho odmáv, tak začal mít plnou hubu keců jako you don’t trust a black man, racism a discriminate against blacks. Stejná svoloč jak cikáni.

Něco málo k tomu chrámu. Barák je to obrovskej, takže jsem ho poctivě odfotil, všechny sochy, nápisy i oka. Vyfotil jsem i bustu Jiřího Washingtona, na níž se pravilo: George Washington — Svobodný zednář a první prezident. Vítek Jedlička do něj bude házet šipky. 🙂

Pak jsem se zašel podívat do knihovny, že bych si případně něco koupil. Něco jsem nenašel, takže jsem si to ani nekoupil. Dlužno ještě podotknout, že jsem se pohyboval v oblasti Dupont Circle, která je podle tohodle webu centrum všeho washingtonskýho gayství. Nic takovýho jsem ovšem nepozoroval. Zato tam u kašny seděla ženská a měla kolem sebe cedulky free advice. To by mě zajímalo, s čim radila…

Ještě jsem zaznamenal jeden úlovek. Někdy před tejdnem se mi totiž ztratil sprchovej gel. Nevim, jestli jsem ho nechal u Hughesů, nebo ho někdo omylem vzal v hostelu, prostě gel nikde. Chtěl jsem si koupit nějakej malej a levnej, ale nemoh jsem furt nic najít. Takže jsem si soudružsky každej večer přivlastnil nějakej z gelů v koupelně. Většina voněla dost žensky teda. :mrgreen: Malej gel jsem nenašel ani tady, ale aspoň byl levnej.

Měl jsem v plánu ještě navštívit ostrov Teddyho Roosevelta, takže jsem odjel do stanice metra Rosslyn, avšak vstup na ostrov se mi nepodařilo najít. A protože už jsem neměl náladu na hledání a ptaní se, zamířil jsem domů. Nejvíc času jsem asi strávil dneska v metru, protože nedělní režim washingtonskýho metra má neuvěřitelný rozestupy mezi vlakama.

Další den už následoval muj check-out z hostelu. Na večer jsem měl domluvenej couchsurfing u nějaký Gretchen se štěnětem. Na internetu jsem si zjistil, jak se teda ve skutečnosti jde na ten ostrov. A vyrazil jsem s kompletní bagáží do téměř stostupňové Virginie.

Předtim jsem se ale zastavil na obědosnídani v Popeye’s (stejně jako včera). To je takovej kuřecodivnej mekáč, kterej se chlubí tim, že to tam chutná líp než v KFC. Tahle pobočka v naší negerský oblasti ale vypadala dost nehostinně. Přepážka celá zasklená jak někde na poště a obsluha příjemná jak ostnatej drát v prdeli. Ale za sedm dolarů se tam člověk celkem nacpe. Jako pití jsem si dvakrát dal jahodovou Fantu. Proč u nás vlastně přestali prodávat ty Fanty s příchutěma? To to nikdo nekupuje stejně jako Dr. Peppera a Mountain Dew? 🙁

Ostrov Teddyho Roosevelta, kde se nachází zároveň i jeho památník, je parádní místo. Strávil bych tam klidně celej den, je tam svatej klid a krásná příroda. Turisti to místo neznaj, občas tam proběhne nějakej místní běžec.

Fotky řeknou nejvíc.

Ještě mi zbejval čas a říkal jsem si, že by byla škoda, kdybych se nezajel podívat na Pentagon. Tam jsem chtěl původně jít z Arlingtonu, ale to bych nesměl promoknout na kost.

Tak chodim kolem Pentagonu a fotim. Přijdu do památníku obětem 11. září a zařve na mě chlap, že nemám fotit Pentagon. OK, šéfe. Vyfotil jsem si to o pár kroků dál, když na mě neviděl. Jdu zpátky do metra, udělám ještě pár fotek a jeden (asi) zaměstnanec mi říká: “Když tě uvidí, že děláš fotky, vezmou ti foťák.” Takže jsem se před každou fotkou pořádně rozhlíd.

No a poslední dvě fotky jsem udělal přímo před policejní budkou, který jsem si vůbec nevšim… Takže samozřejmě vylez policajt a ať mu ukážu foťák. Kurwadrátdopíče, tomiposer! Jestli mi ten foťák vezme, tak jsem budu jednak v prdeli a jednak pořádně nasranej. Úplně jsem se klepal.

Obzvlášť proto, že jedna z fotek, kterou jsem pořídil, byla s cedulí, která zakazovala focení. Takže moje obhajoba, že jsem to nevěděl, tim trochu ztrácela na lesku. 😕 Policajt byl ale nějakej sympaťák, jenom mi nařídil vymazat tři fotky, ukázal mi ty cedule, že se tu fotit nesmí (kterejch jsem si fakt vůbec nevšim, jenom tý jedný, co jsem vyfotil) — a že jich tam je! Řek mi, že ostatní policajti si hříšníky berou někam do kanclu, ale že jemu stačí tohle. Ty vole, kdyby zjistili, že před 10 dnama už jsem měl incident s policií, tak mě snad pošlou na Guantanámo.

A tak to teda je. Země svobodných a domov statečných, jak se zpívá v hymně. Myslel jsem, že vojenský baráky se nesmí fotit jenom v Sovětskym svazu. DMNC!

Fotky jsem samozřejmě obnovil Recuvou. 🙂

S Gretchen jsem se potkal v sedm večer u ní doma. Je to příjemná holka, vystudovala územní plánování a pracuje v neziskovce, která — jak jsem pochopil — kecá do toho, co se kde postaví. Možná je to jenom poradní orgán, ale jestli ne, tak prostě postdemokracie hadr.

Štěně je šestiměsíční fenka Freddie, celkem vychovaná a hrozně mazlivá. Šli jsme jí vyvenčit a spolu s tim nakoupit jídlo, který jsem musel zaplatit, protože Gretchen si zapomněla peněženku. Paní domácí ukuchtila salát, dala mi ještě pale ale (takový divný pivo) a zmrzku a šli jsme spát, protože prej ranní venčení je v 5:30. To potěš teda.