Category: notes

Po dlouhé době mě učitel přivedl do němého úžasu.

Kroutit hlavou nad něčím, co učitelé vymyslí, to je poměrně běžný stav. Ale někdy vymyslí takovou perlu, že člověk nenachází slov. Slyšte dnešní příběh.
Continue reading “O neschopnosti”

Běžec utáhne tkaničku na pravé botě a vyráží. “Hromský svět!” zakleje, když se za ním zabouchly dveře. Jako vždy zapomněl na odpadky. Nezbylo mu, než dveře otevřít, vzít odpadkový koš, dveře zavřít a doufat, že je to všechno. Před domem svými chlívy obšťastnil popelnici a dal se na cestu.

Pár set metrů, do první zatáčky, se běží po chodníku, takže si člověk musí dávat setsakramentskýho Johanna Sebastiana, aby nezašlápl všecky tyhle srnčí pinči, pražský krysaříci, čivavy, perský kocouři a další miláčci, co se mrouskají na ulici.

Ale ani pak není o zábavu nouze, přátelé. Pak přijde sešup k potoku. Pokud si dá náš běžec pozor, aby snad náhodou nezakopl a neskutálel se, seběhne zdárně až do údolí. Continue reading “Běžcovy nesnáze (odporně sexistický článek)”

Už věřím tomu, že lidi klidně spustí soubor s názvem “Virus — neklikat.doc.exe”.

Včera, jak známo, byl 1. duben, alias Apríl. Přestože vás jsem se snažil pouze pobavit článkem o jméně nebohého dítěte Paris Hiltonové, cyklisty jsem se snažil nachytat. Dokonce jsem byl v této věci zaúkolován šéfem webu Radovanem (tuto informaci si zapamatujme). Continue reading “To je zas nadělení”

Chtěl jsem vymyslet na apríla něco hodně absurdního a aspoň trochu vtipného. Ale pak jsem zjistil, že absurdnější než Paris Hiltonová nebudu. Ta vymyslela, že se během své túry po světě pokusí počít dítě. So far so good.

Jenže ona ho chce pojmenovat podle místa početí. Počítám, že ať to bude jakékoliv město, bude to v hotelu Hilton (Počítám, že tam může bydlet kdykoliv se jí zachce. Aspoň kdyby muj děda měl hotel, tak já bych to tak určitě měl :) ).

Copak kdyby se harant jmenoval Praha (Prague?), ale řeknu vám, chudák dítě, jestli by se mělo jmenovat třeba Hrdlořezy. Nebo Sv. Jan pod Skalou. Ouagadougou. Nebudeme tak trapní a nebudeme nebohému dítku přát, aby se jmenovalo Karl-Marx-Stadt nebo třeba Bad Alexandersbad.

Zato by se ale mohlo jmenovat třeba, třebaaa… takhle. Nebo snad takhle?

Má být zavedeno školné 30 tisíc ročně. Většina lidí z toho má hrůzu. A já říkám, že to je moc málo a přichází to moc pozdě. Nějaké školné už dávno mělo být zavedeno. 30 tisíc se mi zdá akorát, pokud by tato částka měla být placena ihned. Pro variantu s odloženým školným (platíte, až když máte odpovídající plat) se mi naopak zdá směšně malá.

Radek odjel do Poreče, takže ho můžu v klidu pomlouvat :mrgreen: . Předevčírem napsal článek o školném. Na článku mě nejvíc udivila skutečnost, že by se zdráhal dávat 15 tisíc za semestr na něčem, o čem jsme si až dosud měli myslet, že to je nejlepší škola pod sluncem. Ale ty komentáře, to jsou fakt perly. Socanům se opět udělal názor a protože na něj přece mají právo, tak ho tam prezentují stylem, kdy zmotali, co mohli (jako vždy). Continue reading “Schulgeld”

Miloš Čermák na svém blogu denně přináší zajímavá témata a pohledy. Dnes tedy o středníku.

Najít si ve svých textech středník je nemožné. Když si nechám na blogu vyhledat středník, najde mi to mrkající smajlíky a HTML značky. Prolétl jsem očima několik posledních článků a středník nenašel žádný.

Středník zpravidla nepoužívám. Je to hnus. Někdy mívám nutkání napsat ho, ale radši se pak rozhodnu jinak; nejčastěji asi pro tečku. Středník nejčastěji používám v sešitech. V matematice pro oddělení souřadnic, prvků množin, složek vektorů atd. Ve všech sešitech pro oddělování věcí, v nichž už se píšou čárky. Typickým příkladem jsou desetinná čísla nebo výčet typu: muž, který má zelenou botu; žena, která má červenou botu; chlapec, který nemá botu žádnou. Kdybych tam psal jenom čárky, bylo by to nepřehledné.

Jako stylistický prvek středník nepoužívám; mám jiné úchylky. Hlavně pomlčku a strašně nemám rád, když si jí někdo (99 % lidí) plete se spojovníkem. Není lepšího příkladu než Pomlčková válka, ve které šlo o spojovník.

Za tímto článek nedělám tečku, ale středník.

Už si jí nikdy neumeju…

Před několika dny jsem sem napsal článek, ve kterém jsem vás navnadil na tři žhavá témata. To jsem si zase naběhl! Netušil jsem, že se mi web nakonec podaří zprovoznit tak rychle a doufal jsem, že se na to hezky v smrádku a teploučku zapomene. Teď budu muset chtě nechtě svým slib(p)ům dostát.

Tohoto článku přece jenom využiju k něčemu, co odkládám ostudně dlouho. Jak jste si (možná) všimli, tento blog prošel redesignem. Proč k tomu došlo? Ten starý design byl sice okoukaný, ale já si ho fakt oblíbil. Nicméně už poněkud zastaral, co se technických věcí týče. Continue reading “To jsem si zas naběh”