Čtete poslední díl. Předposlední je tady.

Samozřejmě, že jsem v minulym díle na něco zapomněl! Zapomněl jsem na kudly a lízátka.

Už si nepamatuju, co se stalo kterej den, ale aspoň něco z toho se stalo v sobotu. Zkrátka a dobře, vedle nás prodávali nože. Prodávala tam nějaká Slovenka. Jeden z vystavovaných nožů mě zaujal a ptám se: “Já mám nůž zhruba jako je tendle. V čem je tajidlencten lepší?” Slovenka na mě vytřeštila zraky a pravila: “No normální nůž!” A řekla to tónem vyliž mi. Fakt prodavač k pohledání 🙂 . Tak jsem se otočil a už mě choutky na nůž přešly.

No a pak jsem musel tlumočit konzervaci mezi Arminem a touhle Slovenkou. Ona tam ještě někde dealovala lízátka a Arminovi věnovala lízátko ve tvaru penisu. Tvrdil, že si s nim večer užije spoustu zábavy. Nevim, co tim myslel…

Tak myslím, že se můžeme přesunout do neděle. Ráno jsem přijel na výstaviště a jako každej den jsem zalez na záchod, abych si svou suchou kůži na obličeji namazal všemi mastmi.

A pak už do práce. Dnešek byl jenom do 17:00, poté bylo naplánováno balení (za příplatu). Bohužel jsme v poslední den veletrhu oslavili všekreténskej den (© Ailyn).

Skoro každej, kdo přišel, mě nasral. Což jsem samozřejmě jako profesionál 😎 nedával znát.

Začalo to ráno tim, že přišel Karel, což byl ten týpek z prvního dílu, se kterym jsem se domlouval, že tu brigádu beru. Choval se, jako by mu to tam všechno patřilo. Takový lidi mi dokážou pěkně nas… hnout žlučí. Sebral nám VIP karty, jednu ukrad i holce od naproti a zas se vypařil.

To mi připomíná…

Měl jsem VIP kartu, kterou jsem při všech svých průchodech sem a tam z/do pavilónu potřeboval toliko jednou a to, když jsem šel pro zmrzlináře.

V sobotu si jí ode mě přivlastnila Magdaléna a víc jsme jich neměli. Co myslíte, že se stalo? Když jsem šel v neděli do práce, jali se mě lustrovat, jestli mám vstupenku. Myslim, že by v parlamentu měli novelizovat zákon schválnosti, protože tohle mě fakt nakrklo. Ale pořadatel se nechal ukecat, že tam pracuju a pustil mě 🙂

No, tak tedy zpět do víru dění. Nebo do výru? 🙂

Přišel jeden týpek. A vyzkoušel si snad deset různejch bot, než se mi konečně podařilo jedny mu vnutit. Ale tohle nebyl kretén. Jenom trpí na vysokej nárt. Jako já, takže jsem mu rozuměl 🙂

Kolem poledne se znova přiřítil Karel s nějakym svym parťákem. Proti tomuhle typanovi byl Karel gentleman anglickýho střihu. Bože, to byl KOKOT. Nemoh jsem ho vystát. Něco takovýho jsem nejed. IQ měl asi 50, německy neuměl ani slovo, ale všechny zprcal a choval se jak ředitel Evropy. A navíc tam u nás byl asi hodinu. Vzal jsem si pro jistotu do ruky tyč na sundávání předmětů ve vejšce a tak v pětiminutovejch intervalech jsem ho musel rozdejchávat. Tohle byl fakt — odpusťte — uberčůrák.

Zanedlouho po něm se přiřítil člověk a vyhrk: “Máte maskovanou helmu?” Musel jsem se v klidu nadechnout, abych nevyprsk smíchy a s laskavým výrazem dobrého vojáka Švejka jsem se zeptal: “Co tim myslíte?” — “No prostě, aby byla maskovaná.” — “Jako maskáčovej design?” — “No.” — “Tak to nemáme.” Jak rychle přišel, tak rychle byl pryč. A já jsem odrofloval přes celej paviljón.

Přes den se vystřídalo ještě pár blbců. A já si dal langoše. Ňaminky :mrgreen:

A pak přišel úplně výjimečnej moment. Vy si sice myslíte, že si z toho dělám prdel jako obvykle, ale tentokrát to myslim fakt vážně.

Najednou přijela krásná holka na vozejku a zajímala se o chrániče krku. Tak jsem jí sdělil všechny svoje moudrosti o cenách a o tom, jak to funguje. Vyklubala se z ní hrozně sympatická holka, která před čtyřma rokama měla havárii a ochrnula. Přesto dál jezdí aspoň na čtyřkolce. A říkala, že kdyby před čtyřma rokama už dělali chrániče na krk, tak nemusela ochrnout…

Byla tam i se svym klukem, se kterym chodí dva roky. Ten chránič si koupila. Šéf jí dal největší slevu, co komu dal. Chránič za 6000 jí prodal za 4200 a ještě jí k tomu dal zadara rukavice za 720. Ta holka vypadala naprosto spokojeně, šťastná mladá holka. Prostě já jsem byl absolutně dojatej až do konce směny. Kdybych byl holka, tak vybrečim bouřku (jako Susannah).

Myslel jsem, že tenhle den už dokončim v poklidu. Před pátou se začalo uklízet. Armin sliboval, že ve čtyřech to půjde rucki-zucki a za hodinu a půl budem hotový. Hotový jsme za hodinu a půl byli, ale balení rozhodně hotový nebylo. To se protáhlo až do půl desátý. Víceméně jenom proto, že ta kreténská dvojka s nápisem STAFF nás nepustila s autem dovnitř.

Nejenom, že nás nepustili ke stánku, nepustili nás ani do dveří. Prostě čuráci. Snažil jsem se zjistit proč. Zjišťoval jsem to velice prostou otázkou “Proč?”, kterou jsem však vinou inteligenčního manka na straně příjemce otázky musel několikráte zopakovat. Odpovědi jsem se stejně nedočkal. Když jsem tedy asi popáté řekl “Proč?”, dozvěděl jsem se, že “TO je nařízený vod Incheby”. Když jsem se dále tázal proč, nedočkal jsem se žádné zpřesňující odpovědi. Po dalších asi třech pokusech jsem ale dostal odpověď, jejíž upřímnosti si velice cením. Odpověď pořadatele (?) totiž zněla: “Mám vstát?!” Mávnul jsem rukou a šel jsem dál skládat.

Dnes k tomu Pixy na svém Twitteru jako na zavolanou napsal: “Je jen málo tak odporných, nechutných věcí, jako lůza (cítící se být) na koni.”

Prostě já nechápu, k čemu tadyty týpci u dveří vlastně byli, ale chovali se jak kreténi. Je mi jasný, že pro tyhle nýmandy jsem byl celej tejden něco mezi kolaborantem a šikovnym Čechem, kterej ty Němce pořádně vokrade a vodře z kůže. Po tomhle incidentu jsem se definitivně zařadil do škatulky kolaborant. Co na tom, že pánové si pletou země. Zaslechl jsem totiž zdrcující kritiku své osoby. “Neměli bysme mu říkat Ivánek? Vypadá jako chcípáček, ale…” Dál už jsem bohužel neslyšel. Určitě to ale bylo moudro lepší než od vládce mouder Yaroushe.

Během skládání přiběhly dvě krásný dogy. Usoudil jsem, že to jsou asi hlídači objektu. Jedna se nechala i pohladit.

Nakonec jsme to do těch LKWček nějak narvaly, i když se zdálo, že věcí je víc než v úterý. Šéf mě vyplatil, já si koupil jedny rukavice a jel jsem domů.

Až k metru jsem šel i s Magdalénou, která mi vyprávěla, kterak jela na motorce s nějakym typanem. Auťák jim nedal přednost, ona zrakvená na půl roku, řidič motorky zrakvenej úplně. Nic veselýho. Ještě se zjistilo, že omylem ukradla nůž (takovej ten s tou odlamovací čepelí, jak se tomu říká česky?). Donutil jsem jí ale, aby mi ho dala, protože ona ho na nic nepoužije.

Nased jsem do metra a jel směrem na Chodov. Tak skončila moje brigáda.

V neděli jsem pobyl na veletrhu od 9:45 do 21:30. Celkem to dělalo skoro 49 hodin práce. Vejplata byla velmi slušná. Byla to dřina, ale ta práce mě fakt bavila. S klucíma byla prča a vždycky, když jsem někomu něco prodal, měl jsem z toho hrozně dobrej pocit, že jsem tomu člověku vlastně udělal radost. Navíc jsem se lecčemus přiučil.

A to je asi tak všecko.