This is morning. That’s when I spend the most time thinking ’bout what I’ve given up…

Na několik pokračování jsem napsal poměrně rozsáhlý článek o uplynulém roce. Jenže pak jsem zjistil, že je psaný až moc ad hominem, a protože si myslím, že k osobní komunikaci slouží jiné prostředky než články na blogu, zůstane tenhle článek v šuplíku (jako mnoho jeho kamarádů od léta).

Tenhle článek bude jenom taková demo-verse.

Rok břečťanu by se taky mohl jmenovat rok dvojčat. Do letoška jsem vlastně žádná jiná dvojčata neznal, a od chvíle, kdy jsem poznal tato, bylo o zábavu postaráno 🙂 . Myslím, že to byla právě dvojčata, kdo ovlivnil můj rok 2009 nejvíce.

Sometimes it feels like it was yesterday. Sometimes it feels like someone else’s memory. (Lucas, 5:1)

Rok 2009 měl svoje velké plusy, měl svoje velké minusy a určitě nezůstane zapomenut. Jestliže jsem loni psal, že můj první den (ve skutečnosti jsem myslel druhý) na brigádě byl nejhorším dnem mého života, tak v letošním roce se našlo hned několik dní, které ho hravě překonají. 😕 Budiž zaznamenáni tři vítězové, totiž 15. květen, 30. červen a 8. červenec.

Na druhé straně se našlo hned několik dní, na které vzpomínám velmi rád.

22. dubna a moje první návštěva Brna v životě. Skvělé počasí, skvělá atmosféra, skvělá průvodkyně. Přátelé, ruku na srdce, kdo z vás to má? 🙂 Festivalové dny se Třemi Sestrami™ jsou taktéž nezapomenutelné. Kupodivu nejradši asi vzpomínám na 10. červen, z něhož se dochoval jediný zápis, který jsem myslel v tom nejlepším smyslu.

Jak vidíte, nějak se to podivně semlelo. Snové dny se střídaly s nočními můrami až příliš rychle, někdy dokonce během jednoho dne 🙂 .

A pak už to šlo tak nějak z kopce… FUBAR, jak říká americká armáda.

Ever wonder how long it takes to change your life? What measure of time is enough to be life-altering? Is it four years, like high school? One year? An eight-week walking tour? Can your life change in a month, or a week, or a single day? We’re always in a hurry to grow up, to go places, to get ahead… but when you’re young, one hour can change everything. (Lucas, 4:13)

Samozřejmě nesmím opomenout svůj první start na maratónu. Radím vám dobře — nikdy nic tak šíleného nezkoušejte. Taky nelze nepřipomenout moji politickou činnost ve Straně svobodných občanů (mimochodem zdravím do Ostravy 😉 ). Možná bych měl zmínit spoustu dalších věcí, ale nechci aby mi tenhle článek moc nabobtnal, má to být spíš taková emo-glosa 🙂

Přímo se nabízí ta klišoidní otázka — kdybych věděl, jak to dopadne, zachoval bych se stejně? Co se seznámení s dvojčaty týče, tak říkám, že rozhodně a bezpochyby ano. To lepší za to zcela jednoznačně stálo. Co se jednotlivostí týče, tak tam bych něco poopravil.

Tak jako fotbalistu, který nelituje, že nastoupil do zápasu, ale pokažená penalta ho může budit ze sna celý život, tak i mě budí zhruba čtyři věci ze sna. Neříkám si sice, že jsem to měl kopnout doleva nahoru místo doprava po zemi, ale říkám si: Kruci, vždyť jsem to udělat chtěl, tak proč jsem to neudělal? Ale to už je holt pozdě bycha honiti…

Jedno jediné zhodnocení tenhle rok nemá. Laskavý čtenář nechť si udělá zhodnocení sám.

Že se ptáte, proč se to jmenuje rok břečťanu? A proč se ten film jmenuje Andaluský pes?