Tag: čína

Peking, den první

Do Pekingu jsem se rozhod vyrazit vlakem. Letadlo je totiž zhruba čtyřikrát dražší a časově to o moc líp nevychází. Zamluvil jsem si couchsurfing — bohužel se mi nepovedlo sehnat Číňany, takže aspoň Argentiňačka Paula –, koupil jsem si lístek na rychlovlak, koupil novej kufr, sbalil si pět švestek… nebo spíš 30 kilo švestek (Srsly, kdo to vymyslel, že se maj balit švestky a navíc v tak malym počtu? Proč ne třeba šest hrušek?) a moh jsem vyrazit.

Odlet z Pekingu byl plánovanej na 20. ledna večer a já tam přijel 17. večer, takže jsem si na hlavní město vyhradil tři dny. Docela málo, ale vzhledem k teplotě vzduchu to byla asi správná volba.

Těsně před Paulinym bejvákem jsem znejistěl, kam mám jít. Protože podle toho, co Paula napsala, jsem měl hledat číslo 6. Předpokládal jsem, že to má bejt číslo domu, ale když jsem po devítce uviděl dvojku, trochu mě to zmátlo. Zrovna mě ale potkali odcházející couchsurfeři a poslali mě na správný místo. Continue reading “Peking, den první”

xMas Trip — zhodnocení

Sedmnáct dní xMas Tripu uteklo jako Kajínek. Navštívil jsem další tři provincie, v pořadí pátou až sedmou z celkem osmi, který celkem obsahuje celej muj půlrok za Velkým čínským firewallem.

I ubytování bylo po celou dobu vynikající. V Guangzhou jsem dokonce měl v hostelu na pokoji sprchu a záchod, takže jsem nemusel řešit problémy jako Miloš Zeman na zahraniční cestě do USA, kdy tento odmítl bydlet s Janem Kavanem, přestože dopředu avizoval, že chce pokoj s hajzlem.

V Guangzhou bylo po celou dobu nádherný počásko, kolem 23 stupňů. Na prosinec to vůbec neni špatný. Jestli fakt existuje globální oteplování, tak ať je v Čechách v zimě tolik stupňů. Prosím jich! Continue reading “xMas Trip — zhodnocení”

Sbaleno, dvacet

Tak, všechno jsem sbalil a muj novej kufr leží hned vedle starýho. Starej se rozpad už na Florenci… uvidíme, kde se rozpadne tenhle. Nemám tušení, kolik moje zavazadla váží, ale jestli budu muset něco vyhodit, tak nemám tušení, co obětuju, protože všechny zbytný věci, co jsem měl, si ani neberu zpátky.

Kromě českýho pětipsa a čínskýho trojpsa neberu domů ani Lonely Planet, neberu modrý tričko, co jsem ztratil bůhvíkde, neberu kartu, co jsem nechal v bankomatu, neberu myše, co se mi rozbil, a neberu cyklotretry, který už jsou tak starý, že ty sucháče držely jedině po důrazný domluvě.

Zimní bundu a zimní boty budu mít na sobě, což taky něco ušetří, tak by to mohlo vyjít, přestože vezu až moc novjech věcí zpátky. Uvidíme ve čtvrtek večer na letišti.

Teď mě čeká ještě třídenní zastávka v Pekingu, kam se snad dopravim vlakem, a pak už přes Arábii do Vídně a domů.

Nejvíc se těšim na chleba a nejvíc mi bude chybět 糖葫芦. ;)

No a abyste mě nepomluvili, že na takovej rozlučkovej článek to neni vůbec emo, tak vám posílám písničku…

Jazykové okénko

Došlo mi, že spousta z vás možná neví jak ty názvy tady číst. Připravil jsem tedy stručný návod. A zároveň odvolávám, co jsem odvolal.

Takže Jinan se prej má správně číst /Ťinan/, ale kromě Markéty to nikdo neříká. Všichni, se kterejma jsem mluvil, to čtou jako něco mezi /Džinan/ a /Dzinan/. Co se v pinyinu přepisuje jako J by se logicky mělo číst jinak, než co se zapisuje jako ZH, ale protože jste teprve začátečníci, můžete to číst stejně. ;)

Moje provincie se jmenuje Shandong, což by se prej mělo správně číst Šan-tung, ale každej to vyslovuje zhruba tak, jak by to přečet Angličan, tzn. něco mezi /Šandong/ a /Šéndong/ — můžete říkat /Šandong/. (To g na konci se samozřejmě nečte.) Continue reading “Jazykové okénko”

Xiamen, den sedmý — málem skoro odjezdový

Kupoval jsem letenky na webu Elong.net a mám tam nastaveno, že den před odletem mi maj poslat smsku. V neděli mi žádná nepřišla, což mi připadalo krajně podzřelý. Ale nějak jsem to neřešil — říkal jsem si, že asi nějaká chyba.

V pondělí ráno jsem ale vlez na GMail a koukám, že smska mi přijde až za měsíc. Místo na 3. ledna jsem si letenku koupil až na 3. února. Letět jsem měl za osm hodin. Tak koukám zas na Elong, jestli dneska něco letí a co to stojí. Letí, takže volám na jejich linku a doufám, že zrušení letenky nepřinde moc draho.

Milá a ochotná paní s čistym britskym přízvukem mi říká, že bohužel dneska neletí moje aerolinky, takže mi tu rezervaci nemůže vyměnit, ale že může koupit novou letenku a tamtu zrušit s poplatkem 5 %, což je 62 yuanů. No tak, co se dá dělat, viď. O den pozdějc jsem moh letět o 400 yuanů levnějc, ale už jsem to tu nechtěl prodlužovat. Navíc u Olivie v pokoji je fakt zima jak v prdeli, jak říkáme my Němci (arschkalt). Continue reading “Xiamen, den sedmý — málem skoro odjezdový”

Xiamen, den šestý — malasong

Maratón začínal v 8 ráno, to znamenalo vstávat aspoň tři hodiny předem, protože dvě hodiny před během se nesmí jíst. Protože jsem se ale těsně před šestou musel dopravit k Leonovi, nastavil jsem si budíka na 4:45. Děs. A to jsem ještě někdy ve čtvrt na tři musel jít na záchod kvůlivá svýmu průjmu, co jsem chytil včera. Continue reading “Xiamen, den šestý — malasong”

Xiamen, den čtvrtý, Silvestr a den pátý

Xiamen má jenom 2,5 miliónu obyvatel, a tak nemá metro. Můžete po něm cestovat autobusem nebo na kole. Kolo jsem neměl a čínský autobusy nemám rád. Takže jsem se rozhod strávit i čtvrtej den nedaleko svýho bydlení.

A tal jsem vyrazil na kopec, co se tyčí uprostřed města. Myslel jsem, že to bude snadný… jenže jsem zapomněl, že jsem v Číně, kde najít vchod na kopec je zatraceně těžký.

Tak jsem běhal kolem hory jak šílenec a ten vchod furt ne a ne najít. Pak jsem aspoň našel pěkný jezírko.


Continue reading “Xiamen, den čtvrtý, Silvestr a den pátý”

Xiamen, den druhý

Na druhej den jsem neplánoval nic. Jenom se tak porozhlídnout po okolí, odpoledne jít vyzvednout startovní číslo na maratón a večer jsem měl sraz s couchsurferkou Caroline.

Tak jsem se šel projít k moři, protože po cestě z letiště mi ta scenérie připadala přímo fantastická. A taky že byla. Jedete si autem po dálnici, která stojí v moři a pozorujete ostrovy Fujianu, za kterými tušíte Taiwan, zatímco se v moři kymácí lodě a loďky.


Continue reading “Xiamen, den druhý”

Xiamen, den první

Do Xiamenu jsem přiletěl v půl třetí. Protože jsem se v Haikou nestih oholit, rozhod jsem se vyzkoušet život Toma Hankse z filmu Terminál a pokusil se oholit na mezinárodním letišti v Xiamenu. Vzhledem k tomu, že na letištích teče jenom studená voda, to nebylo úplně ono, ale lepší než drátem do voka, jak se říká.

Měl jsem naplánovaný bydlení u hostitelky Olivie (čínskym jménem Shidan Luová). Ve zprávě mi popsala způsob, jak se dostanu z letiště autobusama, ale cestování čínskym autobusem nesnášim (a že mám proč, se potvrdilo v Hangzhou) a to ani nemusim takový bágly. A navíc nejsem závistivá socka, jak říká pan Mgr. profesionál, takže jsem si vzal taxíka, viď.

Před letištěm ale byla fronta na taxíky dlouhá jak cyp. Všechno to řídil regulovčík, takže fronta postupovala spořádaně a rychle — to jsem čuměl, ty kokos. Podle instrukcí hostitelky, která byla v práci až do večera, jsem se ozval jejímu kamarádovi Leonovi, kterej mě měl vyzvednout u univerzity. Že prej se tam sejdem v 16:10 a že má klobouk a kníra. Říkal jsem si, že Číňan v klóbrcu a s knírem musí teda mít fakt pecku a napjatě jsem očekával. Continue reading “Xiamen, den první”