Občas šlápneš do Bruselu
Toto není fake!
Začalo to tímto upozorněním na záchodě.
Na první pohled to vypadá prasácky, ale uměl jsem si představit, že to mohlo být jednání v krajní nouzi, pokud někdo přiběhl na záchod, potřebu už měl za zatáčkou a oba záchody byly obsazeny. V takovém případě mi připadalo vykonat potřebu do pisoáru jako nejlepší volba. Ale nic jsem samozřejmě nevěděl. Pouze jsem si to vyfotil jako kuriozitu a zapomněl jsem na to. Continue reading “Říkal si L. H.”
Včera se z nějakého důvodu nemohl na přednášku Socioekonomické geografie dostavit doc. Wokoun, a tak za sebe poslal náhradu Ing. Pěluchu. Tohoto pána máme na cvičení stejného předmětu, a protože já jsem v hodinách šprťáckej aktivista, myslím, že si mě pamatuje :cool:
Já jsem ale nestačil zírat. Na té přednášce to byl jiný člověk. Měl sako, v ruce dálkové ovládání a působil — ne sice úplně, ale přesto značně — jinak než na cvičeních. Nejvíc jsem se ale podivoval jiné věci. Na cvičeních pan inženýr strašně často říká jako kdyby. Prostě říká jako kdyby nějakou větu a najednou to tam jako kdyby foukne. Nevím, jak ostatní, ale mě tahle parazitní slova vždycky vyruší. No a na té přednášce to neřekl ani jednou. Jak říkám, jiný člověk. Continue reading “Zamyšlení nad lidmi, jejich (pří)zvuky a jejich vystupováním”
Milý deníčku, tak jsme se zase něco dozvěděli. Máme idiotský pohled. A kdo to o nás tentokrát mluví? Někdo, kdo nedá dohromady jednu českou větu. Víš, deníčku, občas nemůžeš za to, jaký jsou lidi blbci. Jsou účeloví a to samé si myslí i o druhých.
Nesuď mne, dokud ses neprošel míli v mých mokasínách.
~ indiánské přísloví
Úplně živě jsem si představil několik lidí, kteří si po přečtení titulku řekli, že jsem konečně došel poznání a přiznal jsem se. Ne, tak to není. Tohoto poznání jsem (zatím) ušetřen. Ale chtěl bych vám předat několik myšlenek.
Už dlouho, předlouho jsem chtěl napsat něco na tohle téma. Ale nějak jsem neměl ten správný švih, chuť a odhodlání, moderně by se asi řeklo drive. Leč dnes se stalo něco, co mě jednak naštvalo a jednak to rozhodlo o tom, že tato věc již nesnese odkladu. Teď se vám všem odsud pomstím, haha!
Paráda! Už třetí odstavec a zatím se plácám jenom v obecných kydech. Tedy přesně v tom, co zanedlouho odsoudím jako největší úpadek lidstva. Inu, uvelebte se do křesla, dejte si kafe (kdo kafe nepije, má smůlu a nemůže číst dál, stejně tak ten, kdo nemá křeslo, to je jasný) a pojďme do toho. Continue reading “Nechci být namyšlený panák”
Mezi výukou a přednáškou CEPu jsem měl hodinovou mezeru. Tak jsem si řekl, že zkusím štěstí u proklatě dobrého kuřete na Václaváku, kde robotují kamarádi. Většinou je tam ale fronta, takže je to naprd.
Přišel jsem z Opletalovy ulice a jdu po přechodu. Přede mnou vymaštěné hovado (aka feťák) s dredama, kšiltovkou, cigaretou a psem, tedy typický volič levice, a před přechodem stojí taxík. Feťák si přímo před ním zul botu a zase si jí začal obouvat. Taxík na něj troubil a dával mu najevo, aby vysmrděl, že hodlá pokračovat v jízdě. Mezitím jsem se dostal na druhou stranu silnice. Continue reading “Incident na Václaváku”
Profesor Singer
Seminář CEPu: S. Fred Singer, Professor of Environmental Sciences, University of Virginia: Global Warming: Man-Made or Natural?; přednášku uvedl prof. Václav Klaus.
Cetrum pro ekonomiku a politiku (CEP) uspořádalo v Autoklubu na Opletalově ulici přednášku váženého profesora Singera z University of Columbia. Tento pán je největší váha z odborníků, kteří zpochybňují globální oteplování způsoené lidským faktorem. Jeho přednášku uvedl pan prezident. Continue reading “Global Warming: Man-Made or Natural?”
Vždyť je tu tak pěkně…
Sice mi galerie nefunguje úplně přesně tak, jak má, ale přesto jsem tam nahrál fotky ze svých prvních pražských týdnů. Poselstvím této galerie je Praha, to není jenom most a hrad. Kdo nadává na turisty na Staromáku, na feťáky na Václaváku, na špínu na Wilsoňáku, na zloděje nebo na semafor u koleje, má pravdu. Spíš polopravdu, nebo ještě lépe promilopravdu.
Ta místa taková jsou a každému soudnému jedinci (možná kromě těch, co mají zisk z turismu) to musí vadit. A jako návštěvník Prahy jsem žádnou jinou Prahu neznal. Jenom Muzeum, Můstek, Florenc, Dejvickou, Zličín, Černý Most, Staroměstskou a Hradčanskou. Když přijedete do Prahy poprvé, obvykle vás to nadchne (to jsou ty první dojmy = imprese). I podruhé, potřetí, počtvrté, podesáté. Ale potřicáté už ne. Už jste tahle zákoutí viděli ze všech stran a už to prostě není ono. Zapomenout na pražské krásy a dojít pak k pocitu, že Praha je město davů a špíny, je celkem snadné a ubránit se tomu dá jen stěží. (To jsou druhé dojmy.) Continue reading “Druhé první pražské imprese”
Al Bundy bez bundy
To bylo tak. Stojím ve frontě do Menzy Italská a je mi vedro jako vždycky. Chci si dát mikinu do tašky a přemýšlím, jak se mi tam vejde, když už je v tašce bunda. Otevřu tašku — a bunda tam není. Ha! Problém vyřešen a mikina se tam v pohodě vejde. Ale abych se přiznal, v tu chvíli mě ani tak nezajímal tenhle problém jako to, kde xakru je ta bunda?
Dal jsem si oběd a horkej čaj (tohle jediný pití je zadarmo, to by mě čert vzal!) a pořád jsem dumal nad ztrátou třídní knihy a bundy. Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím větší to byla záhada. Podle původní verze měla být v bundě sluchátka, ale ta se našla v tašce. Nedokázal jsem si představit, že bych si nevzal vlastní bundu, kterou jsem položil vedle sebe na křeslo, nedokázal jsem si ani představit to, že bych jí zapomněl v učebně (kde?). Docela jsem začínal věřit tomu, že jsem bundu ani neměl. Continue reading “Dobrý člověk ještě žije”
V plném proudu byla ta doposud nejzajímavější přednáška. Její název byl ekonomická propedeutika, což znamená úvod do ekonomie, akorát to zní chytře. Přednášel nám Ing. David Lipka a na konkrétních číslech nám na powerpointové prezentaci dokládal, jak jsou liberální trhy a globalizace fajnová věc. Najednou všechno zhaslo. Continue reading “Odpálili jsme trafo”
Home Alone 2 Poster
To bylo tak. V neděli po formulích jsem se rozhodl, že dojedu na kole na Karlštejn. Už v sobotu jsem si opatřil plán Prahy, teď jsem si nahrál do mobilu mapu turistických tras v okolí Praha-Karlštejn a vyrazil jsem.
Na cestě z Radotínských vrchů jsem definitivně přišel o košík na flašku, a tak jsem flašku musel vézt celou cestu na zádech a košík v brašně. (Včera jsem si koupil nový a lepší v Tescu za 99 Kč.) Kromě toho mi moc nebrzdí brzdy, takže jsem radši jel pomalu. Jsou tam takový velký šutry a prudkej kopec. V jednom místě, jsem se pěkně natáh a ještě líp jsem se odřel :) . No ale nejhorší bylo, že na rozcestí jsem neviděl značku. Tak jsem se vydal doleva (blbě) a přijel jsem do Radotína. V Radotíně jsem uviděl dopravní značku ukazující kudyma na Karlštejn, tak jsem se tam vydal. Byla to dost blbá jízda, samý kopce, navíc dost hustej provoz. Continue reading “Sám doma: Ztracen v Praze”