Občas šlápneš do Bruselu
Vim, že na to čekáte netrpělivě už tři měsíce, ale teprve dneska jsem to zjistil. :)
Na maratónu v Xiamenu jsem se umístil na krásném 992. místě z 10363 závodníků, kteří závod dokončili. Kolik se jich zúčastnilo, to netuším.
Všechno si můžete prohlídnout v přehledný tabulce (xlsx).
Začal jsem zpracovávat video, co jsem natočil v Číně. Celkem má něco málo přes 59 minut a zhruba 13,5 GB. Nejdřív jsem ustříhnul rozhovory, protože ty nepotřebovaly dál nijak editovat. Tady se na ně můžete podívat.
Nejdřív moji couchhosti ze Šanghaje.
Sedmnáct dní xMas Tripu uteklo jako Kajínek. Navštívil jsem další tři provincie, v pořadí pátou až sedmou z celkem osmi, který celkem obsahuje celej muj půlrok za Velkým čínským firewallem.
I ubytování bylo po celou dobu vynikající. V Guangzhou jsem dokonce měl v hostelu na pokoji sprchu a záchod, takže jsem nemusel řešit problémy jako Miloš Zeman na zahraniční cestě do USA, kdy tento odmítl bydlet s Janem Kavanem, přestože dopředu avizoval, že chce pokoj s hajzlem.
V Guangzhou bylo po celou dobu nádherný počásko, kolem 23 stupňů. Na prosinec to vůbec neni špatný. Jestli fakt existuje globální oteplování, tak ať je v Čechách v zimě tolik stupňů. Prosím jich! Continue reading “xMas Trip — zhodnocení”
Kupoval jsem letenky na webu Elong.net a mám tam nastaveno, že den před odletem mi maj poslat smsku. V neděli mi žádná nepřišla, což mi připadalo krajně podzřelý. Ale nějak jsem to neřešil — říkal jsem si, že asi nějaká chyba.
V pondělí ráno jsem ale vlez na GMail a koukám, že smska mi přijde až za měsíc. Místo na 3. ledna jsem si letenku koupil až na 3. února. Letět jsem měl za osm hodin. Tak koukám zas na Elong, jestli dneska něco letí a co to stojí. Letí, takže volám na jejich linku a doufám, že zrušení letenky nepřinde moc draho.
Milá a ochotná paní s čistym britskym přízvukem mi říká, že bohužel dneska neletí moje aerolinky, takže mi tu rezervaci nemůže vyměnit, ale že může koupit novou letenku a tamtu zrušit s poplatkem 5 %, což je 62 yuanů. No tak, co se dá dělat, viď. O den pozdějc jsem moh letět o 400 yuanů levnějc, ale už jsem to tu nechtěl prodlužovat. Navíc u Olivie v pokoji je fakt zima jak v prdeli, jak říkáme my Němci (arschkalt). Continue reading “Xiamen, den sedmý — málem skoro odjezdový”
Maratón začínal v 8 ráno, to znamenalo vstávat aspoň tři hodiny předem, protože dvě hodiny před během se nesmí jíst. Protože jsem se ale těsně před šestou musel dopravit k Leonovi, nastavil jsem si budíka na 4:45. Děs. A to jsem ještě někdy ve čtvrt na tři musel jít na záchod kvůlivá svýmu průjmu, co jsem chytil včera. Continue reading “Xiamen, den šestý — malasong”
Xiamen má jenom 2,5 miliónu obyvatel, a tak nemá metro. Můžete po něm cestovat autobusem nebo na kole. Kolo jsem neměl a čínský autobusy nemám rád. Takže jsem se rozhod strávit i čtvrtej den nedaleko svýho bydlení.
A tal jsem vyrazil na kopec, co se tyčí uprostřed města. Myslel jsem, že to bude snadný… jenže jsem zapomněl, že jsem v Číně, kde najít vchod na kopec je zatraceně těžký.
Tak jsem běhal kolem hory jak šílenec a ten vchod furt ne a ne najít. Pak jsem aspoň našel pěkný jezírko.
Před mapou ostrůvku
Když říkáte Číňanům, kam jedete, všichni vám odpoví totéž. Takže to začne bejt po chvilce docela otrava.
Rozhovor, vzor 1:
– Kam jedeš?
– Do Šanghaje.
– Na Expo?
Continue reading “Xiamen, den třetí — Gulangyu”
Na druhej den jsem neplánoval nic. Jenom se tak porozhlídnout po okolí, odpoledne jít vyzvednout startovní číslo na maratón a večer jsem měl sraz s couchsurferkou Caroline.
Tak jsem se šel projít k moři, protože po cestě z letiště mi ta scenérie připadala přímo fantastická. A taky že byla. Jedete si autem po dálnici, která stojí v moři a pozorujete ostrovy Fujianu, za kterými tušíte Taiwan, zatímco se v moři kymácí lodě a loďky.
Do Xiamenu jsem přiletěl v půl třetí. Protože jsem se v Haikou nestih oholit, rozhod jsem se vyzkoušet život Toma Hankse z filmu Terminál a pokusil se oholit na mezinárodním letišti v Xiamenu. Vzhledem k tomu, že na letištích teče jenom studená voda, to nebylo úplně ono, ale lepší než drátem do voka, jak se říká.
Měl jsem naplánovaný bydlení u hostitelky Olivie (čínskym jménem Shidan Luová). Ve zprávě mi popsala způsob, jak se dostanu z letiště autobusama, ale cestování čínskym autobusem nesnášim (a že mám proč, se potvrdilo v Hangzhou) a to ani nemusim takový bágly. A navíc nejsem závistivá socka, jak říká pan Mgr. profesionál, takže jsem si vzal taxíka, viď.
Před letištěm ale byla fronta na taxíky dlouhá jak cyp. Všechno to řídil regulovčík, takže fronta postupovala spořádaně a rychle — to jsem čuměl, ty kokos. Podle instrukcí hostitelky, která byla v práci až do večera, jsem se ozval jejímu kamarádovi Leonovi, kterej mě měl vyzvednout u univerzity. Že prej se tam sejdem v 16:10 a že má klobouk a kníra. Říkal jsem si, že Číňan v klóbrcu a s knírem musí teda mít fakt pecku a napjatě jsem očekával. Continue reading “Xiamen, den první”
