Milé děti, dnes chodí Mikuláš, anjel a čmert. Tři chlápci. Aby to nebylo společenství gayů, berou si s sebou Mikuláš a čmert ženskou jako anjela. To asi vzali z angličtiny, kde se říká anjelům she. (Mimochodem, ten Anjel v Praze se jmenuje podle nějakýho baráku, co se jmenuje podle sochy.)
No a Mikuláš nosí dárky v ponožce. Ale pouze hodným ogarům a cérkám. Těm zlobivým nosí brambory, popř. uhlí. No a mně ho dnes nadělil požehnaně. Jak říkám, budu mít co dělat, abych to do Vánoc naházel do sklepa. Pak si pořádně zatopim a pozvu si k tomu Bursíka.
Teď jste určitě v šoku a ptáte se, jak mohlo tak milé a hodné dítko dostat tolik uhlí. Já vám to vysvětlím. Dal jsem si to uhlí jako dárek sám (ano, inspiroval jsem se u Mr. Beana), protože jsem celičký rok zlobil sám sebe. Ano, milé děti, je to tak!
Se čmertem jsem nicméně uzavřel smlouvu, že se příští rok polepším.
A kolik uhlí máte vy?