Občas šlápneš do Bruselu
Ve dnech, kdy většina Déčáků mizí nadobro kdesi v útrobách velkoměsta i měst menších, přichází držitel čestného déčáckého titulu se svou rapsodií. Berte tento článek jako moje rozloučení s Déčáky, jaké jsme je znali — tedy při hodině poslušně sedící ve své lavici, o přestávce řvoucí na všechny světové strany, odpoledne sportující, večer kamarádské a charakterní a v noci si každý déčácký fanda mohl najít toho svého vyvoleného podle svého vkusu.
Přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych nebyl odjel do Spolkové republiky Německo. Kolik věcí by bylo stejných? Kolik jiných? To dnes těžko někdo řekne. Zkusme se nad tím zamyslet a představit si to. Některé věci jsou nabíledni, jiné jsou čirou spekulací. Tak pojďme na to. Continue reading “Kdyby”
Ráno jsme brzo vysmrděli a šli jsme na metro. Protože je Máchys takovej zevl a neumí si ani koupit lístek do metra kartou, musel si vyžebrat prachy. Takhle po ránu to metro ani moc často nejezdí, takže jsme na něj museli chvilku čekat. Na Green Line Coach Station jsme se Slovákama vyfasovali ten nejhorší autobus.
Nalezli jsme do autobusu a začalo pěkně po anglicku chcát. Po chvilce jízdy jsme přijeli do města, co se zove Dover. A tam byly k vidění bílé útesy doverské. Včera jsem něco sliboval, a teď svůj slip splním. Na poslední hodině angličtiny jsem se totiž dozvěděl, proč se Anglii říká Albion. Údajně je to proto, že když Džúlius Sízár viděl ty bílý šutry, tak dal te zémi jméno bílá země — Albion. Continue reading “Mind the gap — All good things must come to an end”
Dnes se nestalo vůbec nic zajímavého. Máchys, kterej se šel večer odreagovat, tvrdí, že vítězka Hardmana se posléze líbala s každym v baru. Dotázán, proč se s ní sám nelíbal, odpověděl Máchys, že je to děvka a to že se mu nelíbí. Nevim, nevim, děvky podle mě vypadaj jinak.
Jinak se toho dnešní den moc nestalo. S Milanem jsme se odhodlali vyzkoušet údajně pomalé londýnské metro. Odhodlali jsme se jet na Highbury, kde jsme už onehdá byli (nezapomeňte na spaní za keřem). Jenže tentokráte jsme nejeli na Highbury spát, ale podívat se na stadiony Arsenalu. Máchys tvrdí, že Highbury je chudinská čtvrť, ale že by se angličtí chudáci poznali podle bavoráků v kůži, to se mi nechce věřit. Continue reading “Mind the gap; díl sedmý — Days 11 & 12”
Vypadá to, že budu muset založit novou rubriku, protože jestli to půjde dál tempem, co hodina, to perla, tak bude tento stav neudržitelný.
– Vy jste tam neměli bavit se, ale mluvit (s někým o někom — pozn. red.)
– Jakej je v tom rozdíl?
– Já nevim, jestli víš, jak se řekne bavit se
– Já hlavně nevim, jakej je v tom rozdíl
– Bavit se je bavit se a mluvit je mluvit, podívej se do učebnice, jak se řekne bavit se
Koncem sedmdesátých let natočil Miloš Forman filmovou adaptaci muzikálu Vlasy. Nejen nad tímto muzikálem, který se zabývá květinovou generací americké mládeže, bych se chtěl nyní trochu zamyslet.
Vlasy považuje spousta žen za svojí image, za svoje vyčlenění se z davu. Ve dvacátém století se k nim přidali i páni. Moje paní učitelka v první a druhé třídě základní školy vždy říkávala klukům, kteří měli dlouhé vlasy: „Dlouhé vlasy, krátký rozum.“ A čtěme taktéž v textu duchovním: „Cožpak vás sama příroda neučí, že pro muže jsou dlouhé vlasy hanbou, kdežto pro ženu ctí? Vlasy jsou jí totiž dány jako závoj. (1K 11,13-15)“ Continue reading “Dlouhé vlasy, krátký rozum”
Protože deadline pro odeslané přihlášky se nebezpečným způsobem blíží jako Žižka, začal jsem se o vysokou školu zajímat o něco intenzivněji. Zapnutí forsáže ale teprve očekávám. Tento článek navazuje na článek o tomtéž z 6. června.
Fakulta sociálních věd
Mediální a komunikační studia — Žurnalistika
Mediální a komunikační studia — Mediální studia (prozatímně vyřazeno pro nedostatek informací)
Mezinárodní teritoriální studia — Americká studia (prozatímně vyřazeno pro nedostatek informací)
Ekonomické teorie — Ekonomie (definitivně vyřazeno jako nevyhovující) Continue reading “Zužujeme výběr”
Existují různí učitelé. Shit happens! vám přináší autentický přepis dnešního rozhovoru.
– To budete umět z paměti. Jinak budu rozdávat pětky!
– Proč?
– No, musíte to umět!
– Takže jákdyž budu mluvit, tak předtim, než to řeknu, si mám celou tu tabulku odříkat a pak teprve mluvit, jo?
– Musíte to umět jako vyjmenovaný slova.
– Ty jsem taky nikdy neuměl :mrgreen:
Hádky s tímto kantorem jsou vždycky to nejlepší!
Ráno jsem vstal a jako každej den jsem si napustil do misky mixed cereals a nandal toho na tác tolik, že jsem to nemoh unést. Přišel jsem ke stolu a v TV jako vždy puštěná BBC. Co to nevidím, baví se tam o nějakejch teroristech. Než jsem pochopil, o co jde, dalo mi to zabrat, Hlavně proto, že jsem si nemoh vzpomenout, co znamená to slovo threat. Prostě muslimský klucí o sobě dali zase vědět. Continue reading “Mind the gap; díl šestý — Days 9 & 10”
Na začátku prázdnin jsem sepsal (a na začátku srpna odeslal) dopis řediteli Gymnázia Sokolov. Abych se přiznal, tak reakce na něj mě docela zaskočily. Čekal jsem celkem jednoznačnou podporu kolegů sportovců a celkem jednoznačnou nepodporu od vedení školy. Co čert nechtěl, bylo to jinak. Aspoň chytří lidé dostáli očekávání a dopis podpořili. Continue reading “Jak pokračoval příběh dopisu”