Stojim na zastávce před kampusem a čekám na autobus. Spolu se mnou čeká taky spousta Číňanů. Čekám už docela dlouho, protože nevim, kdy ten muj autobus jede.
Je teprve půl devátý ráno, státní svátek, takže autobusy přijížděj víceméně prázdný a nabíraj davy žluťáků. Co tu tak stojim, skoro sto procent čekajících už se obměnilo. Mezi dalšími přicházejícími je holka, která mě pozoruje. Docela pěkná. Číňanka, of koz. Projde kolem mě, řekne “Hello.”, na to samozřejmě zdvořile odpovim, takže čekám nějakou hlubší interakci, ale Číňanka projde kolem, sedne si na lavičku a pustí si muziku. Nezbejvá než zavrtět hlavou a říct si: Čína.
Čekám teda dál na autobus a koukám po vejrech.
Najednou ta samá Číňanka stojí přede mnou a vede se mnou typickej čínskej seznamovací rozhovor. Jestli jsem student na jejich univerzitě, jaký je moje zaměření, odkud jsem, na jak tu jsem dlouho, jestli kouřim a co piju…
Ukazuje se, že kromě toho, že je hezká, je i sympatická. Studuje na naší univerzitě právo, takže jsem nejdřív chtěl říct, že bude nová Ally McBealová nebo tak něco, ale pak jsem si to rozmyslel, protože bych se vsadil, že by nevěděla, kdo to je. Přestože říká, že anglicky mluví so-so, ve skutečnosti mluví hodně dobře. Říkám, že čekám na autobus do RT-Martu; netuší, kde to je, ale říká mi, že jede na brigádu do Nokie, a ukazuje mi firemní tričko. :)
Číňani (hlavně Číňanky) nikdy dlouho neváhaj, aby se člověka zeptali na jeho telefonní číslo, obvykle stačí tak dvě věty… ale tahle je jiná, mluví se mnou už dobrejch pět minut… najednou řekne, že přijel její autobus, takže čau a díky za ty ryby — nastoupí a odjede.
Nezbejvá než zavrtět hlavou a říct si: Čína.
