Nedávno jsem se dozvěděl z úvodníku v Daily Telegraph něco, co jsem nevěděl. Vypadá to, že titul, který George Orwell původně zamýšlel pro 1984, svoji dystopickou klasiku, zněl Poslední Evropan. V těchto dnech zpozoroval šéfredaktor tohoto listu, že posledním Evropanem je Václav Klaus, ten statečný, nedůtklivý, tvrdohlavý prezident České republiky. On jediný reprezentuje evropské hodnoty — vládu práva, osobní svobodu, zastupitelskou vládu — proti systému, který znehodnocuje svobodu a opovrhuje demokracií. Podpis jeho jediného zbývá, aby Lisabonská smlouva vstoupila v platnost. Continue reading “Václav Klaus: poslední Evropan”
Tag: jinýma očima
Valentine Special: Stadia rozpadu vztahu
(stages of relationship decay)
soc. psychol. rozlišuje čtyři stadia:
a) stadium intrapsychické — jeden z partnerů dojde k názoru, že jeho nespokojenost se vztahem je natolik velká, že jej nelze zachránit, a rozhodne se vztah ukončit
b) stadium dyadické — účastní se ho oba členové páru, jeden partner sdělí druhému své rozhodnutí vztah ukončit
c) stadium sociální — pár oznámí okolí, že jejich vztah končí nebo skončil
d) stadium úpravy hrobu — oba bývalí partneři se zotavují z rozchodu a vytvářejí si vlastní verzi toho, co se stalo
(opsáno z psychologického slovníku)
no dobře, uznávám, že je to trochu ironický :)
Štěstí, že neumim rusky
Zápisník Josefa Chuchmy, MF Dnes 01. 12. 2007
U příležitosti zítřejších voleb do ruského parlamentu doporučuji těm, kteří nějak vládnou ruštinou, dát si lekci nejen z tohoto jazyka, ale i z jednoho ze způsobů soudobého ruského uvažování na internetových stránkách listu Gazeta.ru, konkrétně v sekci sportu, a ještě konkrétněji nad článkem Budeme si pamatovat surový podzim. Continue reading “Štěstí, že neumim rusky”
Vox populi, vox bovum
Hlas lidu, hlas dobytka.
Dnešní Kemelův komix se trefil přesně do černého.
Miroslav Kemel kreslí každý den komix do MF. Situaci dokáže perfektně glosovat. Nevzpomínám si na vtip (i když i takový by se určitě našel), se kterým bych vyloženě nesouhlasil.
Má vlastní stránky www.kemel.cz. Doporučuji třeba ještě tenhle vtip.
Zase jednou o regulacích
Autor: PAVEL PÁRAL, MF Dnes
Je to jako ze špatného snu. „Ta houska nemůže přece stát dvě koruny. Kdo kdy viděl tak nestydaté zisky pekařů!“ praví poslanec a Sněmovna odhlasuje snížení cen housek na šedesát haléřů. Že se něco takového u nás nemůže stát? U nás ne, alespoň zatím, ale v Bruselu docela snadno. A taky se to stalo, poslanci odhlasovali, kolik maximálně smí stát volání z dovolené, aniž se nějak příliš zabývali absurditou svého konání. Kdo by také váhal nad „nemravnými zisky telekomunikačních společností“, když je možné předvést, že ti europoslanci jsou zde evropskému lidu ku prospěchu. Continue reading “Zase jednou o regulacích”
Co si ten Bém vlastně myslí?

První purkmistr na Monte V Erestu
Autor: MARTIN VOPĚNKA, MF Dnes
On si klidně vyleze na Mount Everest! Měl k tomu mandát od voličů? A není to rafinovaný tah, jak oslabit Topolánkovu vládu?
Bém také mohl spekulovat, že na Mount Everest nevyleze, a tím oslabí celou ODS. Anebo na něj vyleze, a tím v ODS způsobí rozkol. A co jeho prázdná kancelář na pražské radnici? Jeden radní už se nechal slyšet, že měl za posledních osm let nanejvýš týden dovolené. Co takhle zaměstnat toho radního v nonstop pokladně na hlavním nádraží? Ani prezident se netváří nadšeně. Kam se teď hrabe se svým forhendem! Continue reading “Co si ten Bém vlastně myslí?”
Hlasy padlých

Newsweek, obálka
Válka v Iráku slovy mrtvých Američanů. Speciální vydání Newsweeku 2. dubna 2007. Překlad.
Kterýkoliv den, co jsem tady, by mohl být den, kdy zemřu.
~ Výňatek z dopisu, Travis Youngblood, 26, 1979-2005
Na podzim 2002 Kongres schválil útok na Irák. Zatímco debata ve Spojených národech vřela, vojsko se připravovalo na válku.
Armádní specialista národní gardy Michael G. Mihalakis
2. listopadu 2002, Ford Leonard Wood, MO., (základní trénink)
Už sám sebe ani nepoznám. Mám úplně oholenou hlavu, armádní uniformu a nemám žádný tuk. V těch velmi málo sekundách, kdy se koukám do zrcadla každé ráno, když se holím, se snažím vzpomenout si, kdo jsem býval. Každý voják prochází tou samou změnou. Je jedno, kdo jsi. Královna maturitního plesu, fotbalová hvězda ze střední, učenec, idiot nebo cokoliv. Jakmile se dostaneš sem, staneš se kopií osoby, která je vedle tebe. Zní to jako peklo, a abych řekl pravdu, je to peklo. Ale miluju každou minutu. Učím se tolik bezva věcí. Continue reading “Hlasy padlých”
Z pamětí staré igelitky
Politické paměti staré igelitky jsou bohaté. Mohla by vydat stejně zajímavou knihu jako Zeman. Však s ním byla už v Bambergu, vzpomínáte?
Ale popořádku. Všimli jsme si jí už dávno, když posloužila dobrodincům Pepovi z Hongkongu, zesnulému Bácsovi a orientálci Singhovi. Byly to nesmělé začátky. Stará igelitka povalila tehdy vládu, ale neusnula na vavřínech. Dnes slouží na nejvyšších místech trvale a nosí sem tam ohromné obnosy. Polkla milion, který dal strýc Grossovi. Rathova pobočnice ji měla na miliony, které lákala za poradu s Rathem. Ministr financí a pokladník ČSSD Svoboda v ní odnesl kus továrny na kočárky. Vloni si v ní chtěl odnést pět v českých, které se válely na stole u lesa, ředitel Paroubkova úřadu. Před časem v ní bylo třicet milionů, které pak přeskočily do krabice pod postel Srby, vražedníka z ministerstva zahraničí. Continue reading “Z pamětí staré igelitky”
Pět žen v Kaddáfího moci čeká na smrt. Nelze mlčet
Ve světě se dějí obrovské věci: v Iráku je všechno najednou jinak, Turecko vykopli od vrat Unie, Vánoce jsou na krku a Američané budou stavět základnu na Měsíci.
Ale to, co si zaslouží plnou pozornost, je pět žen, jejichž jména by vám neřekla vůbec nic. Jsou to Bulharky. Kdyby to byly Američanky nebo Němky, půlka světa by kvůli nim byla na nohou.
Jde jim o život. Continue reading “Pět žen v Kaddáfího moci čeká na smrt. Nelze mlčet”
Pochybné kladivo na řidiče
České silnice jsou peklo a řidiči nenapravitelní ďáblové. Je na ně potřeba velké kladivo. To je všeobecná nálada. A tak je bodový systém, jehož návrh bude projednávat Senát (zítra už začíná platit — pozn. red.), přes řadu kontroverzních ustanovení obecně spíše vítán než zatracován.
Diskutuje se hlavně o jednotlivostech a (ne)přiměřenosti trestných bodů v řadě hypotetických případů. Sám návrh je zaměřen pouze represivně a zcela ignoruje jiná řešení, která vedou k podobným výsledkům. Jiný přístup nejen sníží společenské náklady, ale též spravedlivěji určí, kdo vše zaplatí. Bohužel předkládaný návrh jde opačným směrem a navíc popírá tržní principy pojištění. Trestání provinilců návratem do autoškoly je logický nesmysl, avšak to v našem právním (ne)pořádku není nic neobvyklého. Continue reading “Pochybné kladivo na řidiče”