Tag: média

V pátek jsem zhlédl film Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street, v originále Sweeney Todd: The Demon Barber of Fleet Street. Říkám: Super zážitek.

Film nemá ani clé dvě hodiny, takže jsem to vydržel i já. (Něco jiného ale je vydržet dvě hodiny Sweeney Todda a něco jiného je vydržet dvě hodiny Václava Moravce — to druhé nelze.) Rozhodně to není film pro každého, neb je to muzikál, ale na druhé straně určitě zaujme i lidi kteří divadlo nesnáší (jako já).

Sweeney Todd je postava z anglické legendy z poloviny 19. století. Krátce: Holič jménem Benjamin Barker má krásnou ženu. Po tý ale slintá soudce Turpin, a tak odsoudí Barkera a ten musí odjet do vyhnanství. Poté se Barker vrátí coby Sweeney Todd (Johnny Depp), skamarádí se s paní Lovettovou (Helena Bonham Carterová) a chce se mstít. Continue reading “Ďábelský holič z Fleet Street”

Evropa 2 zabila pořad Vyndej to. Neznám důvody toho zabití, ale jako ředitel rádia bych něco takového nikdy nedovolil! Dva famózní moderátory Libora Boučka a Marka Gregera, u jejichž moderování jsem se fakt nasmál, vystřídali dva cápci, kterým nemůžu přijít na jméno, protože při poslechu napodobování stylu jejich předchůdců mám velmi intenzivní pocit trapnosti.

Vy parchanti!

Nejsem žádný filmový fanda, ale tenhle pořad prostě stojí za to. Každý čtvrtek zasednou ve studiu Tomáš Baldýnský aka Baldachýn, František Fuka aka Fuxoft se svými psy a moderátor Saša Michailidis a komentují filmové premiéry. Na závěr svého komentáře dají filmu palec nahoru, nebo palec dolů.

Oni by si ti dva — Baldachýn s Fuxoftem — vystačili zcela jistě sami. Pořad by byl sice zábavnější, ale zato méně o filmu. Moderátor je musí krotit. Důležité faktory pořadu jsou tyto: oba jsou velmi inteligentní a velmi vtipní. Pořad navíc není hodinová litanie, takže se opravdu skvěle bavíte. Continue reading “Odvážné palce”

Glen, co má díru v kytaře, a Markéta odněkud z Moravy vyhráli Oscara za nejlepší filmovou píseň. Čeští (aka blbí) novináři se z toho můžou pominout, jak kdyby to bylo Nagano. Mně je teda úplně fuk, jestli je Markéta Češka, Irka, Američanka nebo Côte-d’Ivoiřanka. Ano, fandil jsem jim.

A to z jednoho prostého důvodu. Ta písnička se mi prostě líbí. Tečka. Zrovna tak jsem totiž fandil Glenu Hansardovi, přestože to není Čech. Tohle prosté české hovádko nikdá nepochopí.

Před několika lety se v Lize mistrů potkala Sparta s Manchesterem. Komu myslíte, že jsem fandil? Samozřejmě že Manchesteru. Zavrhnout svůj tým jenom proto, že proti němu nastoupila partička namachrovaných amatérů z Čech? To jde?

Ta písnička se mi líbí jednak díky textu, jednak díky zpěvu a jednak díky tomu, jak je čistá (neelektrizovaná). Stejně se mi asi ale víc líbí Lies. Continue reading “Let’s have them kiss”

Původně jsem chtěl hlasovat pro Petru Němcovou, leč to mi nebylo umožněno, takže jsem hlasoval pro slečnu č. 8 — Hanu Svobodovou, což je ta vlevo. Nakonec se umístila na krásném druhém místě (ne jako v tom vtipu s Jelcinem).

Jako vítězku divácké soutěže jsem nicméně tipoval slečnu č. 5. (Ty fotky jsou tak hnusně vyhlazený, až mě to sere.)

Překvapil mě moderátor Kramár. Mluvil česky a říkal dobrý vtipy. V tomhle smyslu mě taky příjemně překvapila milá Andrea Kerestešová v tomto videu.

A teď jdem spát.

Autora knihy vůbec není třeba představovat. Při vyprávění příběhů se vám představí sám. Přiznávám, že to je na té knize také zajímavé. Je to kniha skutečných zážitků autora, kterého neznám osobně. Pokouším se domyslet, jak asi vypadá (v knize jsou občas jemné náznaky) a jaký asi je. Při autogramiádě uvidíme, nakolik jsem se spletl :) .

Autorem knihy totiž není TEN Radek John, se kterým jsem jel jednou v metru ze Smíchova. TEN Radek John, publicista, znalec vína a skvělý spisovatel. Tohle je Radek John alias Noční pták. Na tomto blogu známý jako komentátor r1. Třeba to za pár let bude TEN Radek John, vědec a pisatel povídek. Uvidíme.

Na jeho blog jsem se dostal přes jednu komunitní věcičku (o které jsem se předevčírem zmiňoval). Jedním dechem jsem přečetl dva nejčerstvější zápisky. Okamžitě mě zaujaly zejména dvě věci. Skvělý vypravěčský styl a autorův přehled. Řekl jsem si, že na tenhle blog musím chodit. Tak tam tedy od těch dob chodím :) . Vypravěčský styl i autorův přehled vás budou provázet všemi blogovými zápisky. Continue reading “Radek John: Pět let (a jiná blognutí)”

Krausovic famílie má zjevně nějakou Klaus-trofobii. Michael Kraus je v týmu chlubílka Švajnera, bratr Jan Kraus zase do svého pořadu vytrvale zve celou protiklausovskou frontu. V posledních čtyřech vydáních jeho pořadu byli hlavními hosty Švajner osobně, Havel a dnes Tabery, přední lhář a nactiutrhač Respektu.

Tato setkání třetího druhu se vyznačují tím, že jindy jízlivý moderátor poslušně panáčkuje a pokládá otázky typu: “Jak se jmenuje řeka Vltava, která protéká Prahou?”

Vzhledem ke Krausově inteligenci a moderátorským dovednostem to působí více než trapně.

Tak, milé fanynky, dnes si představíme vítěze hlavních kateogrií cen Leštěný prd 2007, v originále Holy Shit Awards 2007. Vyhlásíme několik boulevardních kategorií, abyste si přišly na své.

Pablo Picasso Trophy pro nejhezčí obrázek
získává Milano Martinez za svoji čmáranici Corn and clouds

Steven Spielberg Award pro nejlepší film
získává film Hvězdný prach (Stardust)

Toilet Paper Trophy pro nejlepší ztvárnění role ve filmu
získává Lindsay Lohan za Cady Heronovou ve filmu Protivný sprostý holky (Mean Girls)

Best Series Award pro nejlepší seriál
získává House a Gilmorova děvčata (Gilmore Girls) Continue reading “Leštěný prd 2007”

Upozornění: Tento článek není vhodný pro dívky, žáky z nedělní školy, praktikující katolíci apod. Neotvírejte to! Continue reading “Dnešní Song za trest”