Občas šlápneš do Bruselu
Tento článek jsem chtěl napsat už celkem dlouho, původně jsem ho plánoval do Laissez Faire, ale doba je na něj zralá teď a tady.
Václav Klaus, velký ideový odpůrce Václava Havla, čas od času zmiňuje v čem všem se od sebe s Václavem Havlem lišili. I když je v těch výrocích jasná logika, publikum o tom nechce ani slyšet. Continue reading “Václav Havel se stane autoritou také u ideových protivníků”
iHned informuje o petici europoslanců k rukám štrasburského starosty. Europoslanci ve své petici píší: “Jednou měsíčně se stáváme ekonomickými ‘rukojmími’.” A dále pokračují: “Proto Vás žádáme, abyste proti těmto praktikám hotelů rozhodně zakročil. Nechceme sloužit jako ekonomický nástroj Štrasburku.”
Petice je zakončena neuvěřitelným odstavcem: “Evropský parlament přispívá bohatství města, ale to by nemělo zacházet tak daleko, že se kvůli naší přítomnosti zvednou ceny. My, kteří zůstáváme ve Štrasburku v průběhu plenárních zasedání, si tento minimální respekt zasloužíme.”
Podle použitého slovníku by si člověk myslel, že na příjezdu do Štrasburku hodí na poslance hoteliéři deku, sváží je a oberou je o všechen plat, co mají na účtech. Lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský dokonce píše, že hoteliéři jsou loupežníci a na Evropské unii si mastí kapsy. Continue reading “Europoslanci chtějí novelizovat zákon poptávky”
Ve čtvrtek kolem poledne jsme přišli o poslanecký klub v Evropském parlamentu (EP). Lotyšská poslankyně totiž podlehla nátlaku socialisty Schulze (předsedy parlamentu) a lidovce Webera (předsedy největšího poslaneckého klubu v EP) a odešla z našeho klubu Evropa svobody a přímé demokracie (EFDD).
Jak nám sama řekla, pánové Schulz a Weber na ni tlačili, aby odešla z našeho poslaneckého klubu, jinak ji nenechají zvolit hlavou parlamentní delegace do Kazachstánu. Věděli, že o tento post velmi stojí a ucítili příležitost, jak náš klub rozložit. Continue reading “Ztratili jsme poslanecký klub v Evropském parlamentu”
Here’s what Pavel Svoboda (EPP, chairman of JURI) had to say today morning when he was on Czech radio against Petr Mach:
It is good news for those who want a united Europe. Bad news for Putin and other people who want a Europe that fights within.
Small voices should not have the same opportunity of qualified speaking so that it looks like they stand for or represent the same part of citizens as the bigger groups. That is entirely logical.
It will, in fact, mean that the group won’t have the qualified privilege to comment on proposals in the European Parliament, it won’t have the secretariat and various aides and above all it won’t bother those who, in spite of the difference in their opinions, want to constructively build a unifying Europe. Continue reading “Hilarious EPP stuff on Czech radio”
Nejsme jako politici, makáme. Podpoříme každou dobrou myšlenku. Nejsme vpravo ani vlevo, jsme vpředu. V komunální politice nejde o politiku, ale o řešení problémů.
Podobných bezobsažných frází slýcháme z úst politiků spoustu každý den. Zatímco 90. léta byla érou nevinnosti, kdy strany i jejich představitelé věřili tomu, že mají před voliče předstupovat s jasnou ideologií a jasným programem, v poslední době se k sobě strany přiblížily natolik, že se podobají jako vejce vejci. Některé strany pak zrušily programy docela:
“Let us have an American foreign policy that reflects American character The modesty of true strength. The humility of real greatness.”
—
“I’m not so sure the role of the United States is to go around the world and say, ‘This is the way it’s got to be.’ […] I think one way for us to end up being viewed as ‘the ugly American’ is for us to go around the world saying, ‘We do it this way; so should you.'”
—
“Somalia started off as a humanitarian mission and changed into a nation-building mission. And that’s where the mission went wrong. The mission was changed. And as a result, our nation paid a price. And so I don’t think our troops ought to be used for what’s called ‘nation building.’ I think what we need to do is to convince the people who live in the lands [themselves] to build the nations. Maybe I’m missing something here ? we’re going to have kind of a ‘nation-building corps’ from America?”
—
“If we’re an arrogant nation, they’ll resent us. If we’re a humble nation, but strong, they’ll welcome us. Our nation stands alone right now in the world in terms of power and that’s why we’ve got to be humble. [We should be] proud and confident in our values, but humble in how we treat nations that are figuring out how to chart their own course.”
–George W. Bush, the non-interventionist presidential candidate
(quoted in Ron Paul: The Revolution)
Lenka mi předala výzvu. Tož díky. Prej že deset knížek, který mě nejvíc ovlivnily/oslovily/zasáhly. To bych se na to mrknul.
Beletrii prakticky nečtu, takže to neni, že bych se snažil vypadat bůhvíjak inteligentně, ale beletrie mě moc neba. Ani ostatních knížek zase moc nečtu, čtu spíš články z webu (i hodně dlouhý — thx, Kindle!) a papery. Ale když už to má bejt o knížkách, tak teda knížky: Continue reading “Knižní výzva”
Jak to vlastně vypadá, když Petr Mach přijede do Bruselu? Čtěte tuto reportage a dozvíte se.
Jak možná víte a možná ne, shodou okolností byl předseda muflonů Petr Mach zvolen jako europosel do Brusele. Shodou ještě divnějších okolností jsem opustil pozici kecala v CSC a stal se euroasistentem nově zvoleného europoslance.
Petr Mach jakožto předseda strany nechce v Bruselu trávit víc času, než je nezbytně nutné. Na rozdíl od předsedy AfD Bernda Luckeho, který prý do Bruselu přestěhoval sebe i s celou rodinou.
První týden v měsíci zasedají výbory. Petr Mach je členem výboru pro ústavní záležitosti. Den s europoslancem tedy začíná ráno v devět zasedáním výboru. V labyrintu, jakým je budova evropského parlamentu se snažím najít místnost, kde má výbor svoje zasedání. Po chvilce bloudění, během něhož jsem potkal Pavla Teličku, jak spěchá na zasedání svého dopravního a turistického výboru, jsem našel správnou místnost a usadil se. Continue reading “Jeden den s europoslancem v Bruselu”
Další den jsme měli na plánu trip na Velkou čínskou zeď do Badalingu. Snažil jsem se ještě večer sehnat jízdní řád vlaku, což se mi moc nedařilo, ale nakonec jsem to díky Jialin vyřídil.
Vstáváme a Šárka naházela do kufru tolik věcí, že jsem musel použít všechny tricky, co jsem znal – samozřejmě včetně přejetí parním válcem –, aby se mi povedlo kufr zavřít. Co mi bylo platný, že jsem svuj vlastní kufr balil na lehko, aby se mi dobře přenášel. Vážil sice pod deset kilo, ale já musil tahat kufr dvakrát těžší. Continue reading “Čína II: Peking, den třetí – taxíkem na Zeď”
Plán zněl jasně: Koupit lístky na zejtra do Šanghaje a jet se podívat na Velkou čínskou zeď.
Jialin nám doporučila, že na hlavnim nádraží v Pekingu bude jedno okýnko, kde bude obsluha mluvit anglicky. Metrem jsme teda dojeli na to hlavní nádraží a co tam nevidíme — obrovský fronty jenom na vstup do nádraží. Těžko říct, co je to vůbec za fronty (podle mě to byla fronta do odbavovací části nádraží, kam vás pustí jenom s platnou jízdenkou, ale jistej jsem si nebyl) a jestli tam teda máme stát.
Rozhlíželi jsme se, ale pořád jsme nikde neviděli nápis Ticket Office ani nic podobnýho. Tak jsem navrhnul jít se zeptat do KFC, že tam je aspoň minimální šance, že někdo ze zaměstnanců bude umět anglicky. Složitym způsobem jsme to nakonec vyřídili, zaměstnankyně nás poslala 200 metrů pryč a tam to fakt bylo. A skutečně avizovali, že u přepážky č. 18 jsou “English services”. Continue reading “Čína II: Peking, den druhý”