Martin Pánek

Čtete můj osobní profil, pro zobrazení politického klikněte sem » Můj pracovní životopis najdete zde ».

Udělám si takový pravidlo, že u mě na návštěvě nesmí nikdo dělat žádnou šaškárnu. Jak si někdo zkusí udělat nějakou šaškárnu, nebude tam smět zůstat.
~ Holden Caulfield, Kdo chytá v žitě

Ahoj, vítejte na návštěvě.

Tenhle blog vedu už přes sedm let. Dost se za tu dobu proměnil, stejně jako moje názory. Jedno však zůstalo. Název Shit happens! (tedy česky občas šlápneš do hovna) jednak jako ideální přístup k problémům a jednak jako reference na nejlepší film na světě, kterým je samozřejmě Forrest Gump.

Vyrostl jsem v Sokolově, kde jsem bydlel až do svých dvaceti. Pak jsem se přemístil do Prahy. Kolem svých osmnácti jsem jeden rok žil v bavorském Amberku, během magisterského studia jsem strávil půl roku v Číně a poslední půlrok v Cato Institutu, předním libertariánském think-tanku.

Jak můžete velmi snadno zjistit, jsem pravičák, konkrétně klasický liberál. Když jsem bral rozum, v mých názorech mě kromě rodiny asi nejvíce ovlivnil Václav Klaus. Literatura, kterou jsem přečetl na univerzitě, už moje názory pouze dále precizovala. Pokud chcete znát rychlý přehled mých názorů na kontroverzní témata, máte tady článek Aby bylo jasno. Jsem také zakládajícím členem Strany svobodných občanů a mám tu čest být členem republikového výboru této strany.

Pokud chcete komentovat, ujistěte se, že znáte pravidla, která jsem si nastavil. Zejména pak pravidlo o šaškárnách, které je na začátku tohoto článku.

Pokud mě chcete kontaktovat jinak než v komentářích, můžete na e-mailu mmister (ryba) gmail (dot) com, na icq 296-329-195 nebo na facebook.com/mmister.

Jsem autorem nebo spoluautorem následujících webů:
Bikeři — spoluzakladatel a po dlouhou dobu zástupce šéfredaktora
Le Tour — tvůrce a autor
Bastiat.cz — tvůrce
Euroseptik — tvůrce a překladatel
LiveSTRONG.cz — přisírka

Kromě všech těch uncool věcí jako politika nebo ekonomie patří k mým zálibám hokej, fotbal nebo cyklistika — ale ta je asi taky uncool, že jo? :)

Jsem autorem knihy Kompletní slepice: šikmé pohledy z cest. Právě chystám druhou knihu.

Formální vzdělání:
2010–2013: Vysoká škola ekonomická v Praze, Národohospodářská fakulta, Ing.
2007–2010: Vysoká škola ekonomická v Praze, Národohospodářská fakulta, Bc.
2004–2005: Max-Reger-Gymnasium Amberg
2002–2007: Gymnázium Sokolov, maturita: čeština, matematika, angličtina, němčina
1993–2002: ZŠ Švabinského 1702 Sokolov, 1998–2002: matematická třída

Já

Kolej švehlovka aneb nemohu vám nabídnout nic kromě hnusu, špíny a nedostatku

Předem se omlouvám za to, že jsem pouze v němém úžasu sledoval, co všechno je ještě v roce 2006 možné a svůj foťák jsem nechal zahálet na dně baťohu. Vyzývám schopné blogery, aby svou kolej zdokumentovali a následně blogu Shit happens! své fotografie poskytli, protože jinak bych tam musel znovu jít osobně, a to bych velice nerad.

Investigativně se mi podařilo zaslechnout informaci, že existuje i pěknější část oné koleje, ale to nic nemění na tom, že ta stará si zaslouží pouze to, aby na ní nikdo nebydlel. Continue reading “Kolej švehlovka aneb nemohu vám nabídnout nic kromě hnusu, špíny a nedostatku”

Atletika 06 (okres)

AtletikaDéčáci ze školy už odešli, a tak jejich čest musím zachraňovat jenom já, poslední Déčák (inspirováno posledním mohykánem a posledním skautem). Svou účastí na závodě 1500 m v rámci SSL atletického klání jsem nastoupil pátou reprezentační sezónu za staré GymSo. Během svého německého pobytu jsem totiž podvodně startoval na republikovém finále Junior Marathonu. Vyrovnal jsem se tak počtem reprezentačních sezón Radkovi, který v kvartě podvodně startoval na bajkovém závodě. Continue reading “Atletika 06 (okres)”

Kruci, to mě nenapadlo

Mám tak rád sázky a tahle situace k tomu přímo vybízela. Čtěte články Miroslava Macka.

Čtenář glos J. W. mi zaslal záviděníhodný mail:
Když si všechna naše “nezávislá” media otírala boty o prezidentovo rozhodnutí vyznamenat Petra Hájka a pan Jan Kraus ho pomlouval v rádiu jako lumpa ještě v době, kdy už bylo všechno jasné, využil jsem situace a vsadil jsem se se svojí jinak pravděpodobně nedosažitelnou kamarádkou o společnou večeři, že všechno je jinak. Výhra byla jistá, já sám znám tři Petry Hájky osobně a podle telefonního seznamu je jich jen v našem nevelkém městě osm. Teď jsem uzavřel s kamarádkou další sázku o to, že se nikdo prezidentovi neomluví, ani ti nejhorší pomlouvači. V sázce je společný víkend s velice, velice příjemnou a sladkou prémií. A výhra je také jistá. Pravděpodobnost omluvy v procentech je totiž přibližně stejná, jako počet českých královen krásy na počet žen v celé naší populaci.

PS: Zajímalo by mě, co má Kraus pořád proti Klausovi…

Hledá se premiér č. 8: Vladimír Dlouhý?

Vladimír DlouhýKlaus, Tošovský, Zeman, Špidla, Gross, Paroubek, Topolánek… Kdo chce, může si do seznamu premérů ještě dopsat tzv. noční premiéry Luxe a Kohouta (vtip). Náš stát existuje téměř 14 let, průměrná délka trvání úřadu premiéra je dva roky. V první republice se vlády střídaly stejně rychle. I v Itálii kdysi vlády padaly jak zralé hrušky. Jenže mně se to nelíbí. Rekordmanem je prozatím Václav Klaus, který byl premiérem přesně pět let (nepočítám jeho půlroční předsednictví české vlády tehdy ještě ve federaci). I to se mi zdá docela málo. Margaret Thatcher nebo Helmut Kohl se na té sesli ohřáli o trochu déle. 12, resp. 16 let. Continue reading “Hledá se premiér č. 8: Vladimír Dlouhý?”

Kolektivní blbost 2.0 beta

Cesta sítí z bodu A do bodu BDGX už se několikrát jasně vymezil proti odpornému buzzwordu Web 2.0, aka hnusu fialovému. Web 2.0 nic není. To jenom pár pomatenců v čele s Patrickem Zandlem se zamilovalo do něčeho, co neexistuje. Webem 2.0 se nazývají moderní weby, které mj. staví na komunitě a také na tom, že jsou dělány JavaScriptem, takže se vám část stránky změní, aniž by se celá musela načítat. Takže můj blog je ve skutečnosti 2.0 ažaž :).

1. věř sám sobě a nenech se strhnout davem
2. názor drtivé většiny může být chybný
3. kompromis pak musí být z principu chybný vždy

Obvod trojúhelníkuK tomuto jeho článku prakticky nemám víc co dodat. Snad jenom, že při výrazu kolektivní inteligence, se mi orosily půlky. Kolektivní inteligence má velmi neslavnou historii (např. výsledky svobodných voleb 42 % pro NSDAP, 40 % pro KSČ, 32 % pro Paroubka atd. atd.), takže na jejím základě bych rozhodně nic nestavěl.

Ještě odkážu na Pixyho článek, který web 2.0 kritizuje typicky po pixyovsku.

Když ale mezi ně přijdete s makovou buchtou v ruce – nedejbože s tím, že hamburgery vůbec nejíte – tak si moc neužijete. Akorát si užijete neustálých dotazů, jakýže kečup má ta tvoje buchta a jestli v ní máš stejně křupavé okurčičky jako ostatní.

Pokud by přesto někdo last.fm chtěl vyzkoušet, pak vězte, že pluginy neexistují jenom pro MacOS, pro Windows samozřejmě ano.

Já a moje déčácká rapsodie

Ve dnech, kdy většina Déčáků mizí nadobro kdesi v útrobách velkoměsta i měst menších, přichází držitel čestného déčáckého titulu se svou rapsodií. Berte tento článek jako moje rozloučení s Déčáky, jaké jsme je znali — tedy při hodině poslušně sedící ve své lavici, o přestávce řvoucí na všechny světové strany, odpoledne sportující, večer kamarádské a charakterní a v noci si každý déčácký fanda mohl najít toho svého vyvoleného podle svého vkusu.

Skok Déčáků

Continue reading “Já a moje déčácká rapsodie”

Kdyby

Přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych nebyl odjel do Spolkové republiky Německo. Kolik věcí by bylo stejných? Kolik jiných? To dnes těžko někdo řekne. Zkusme se nad tím zamyslet a představit si to. Některé věci jsou nabíledni, jiné jsou čirou spekulací. Tak pojďme na to. Continue reading “Kdyby”