Category: notes

A further response to Dalibor Roháč: Why there is no libertarian case for the EU

About a year ago, I suggested that Mr. Petr Mach MEP write a response to Mr. Dalibor Roháč’s (then with the Cato Institute, now with the AEI) article arguing the case for the European Union. Mr. Mach did write such a response and Mr. Roháč responded again. I have immediately written this further response but somehow never got around to publishing it. Here it is, written as it was two years ago, with two minor updates:

—

Dalibor Roháč further argues his cause for the European Union (EU). His new piece concentrates mainly on three topics: trade protectionism, immigration protectionism, and Putin’s threat. Let me deal with them one by one.

Yes, Mr. Roháč is right when he calls out Marine Le Pen or Viktor Orbán as socialists and protectionists. And yes, there are many other left-leaning Euroskeptic parties and personalities. But all Europhile parties are left-leaning in the sense that they love the overregulated single market, the customs union, the price caps in some industries and ludicrous anti-trust policies in others, the subsidy bonanza and the like. Continue reading “A further response to Dalibor Roháč: Why there is no libertarian case for the EU”

Jak udržet různé voliče – inspirujme se hokejem

Četl jsem kdysi zajímavý článek (ale zaboha ho nemůžu najít) o tom, že sport sledují jak “nerdi”, tak “pivaři” nebo rodiny s dětmi. Je jasné, že nerdi a pivaři potřebují něco jiného, aby byli uspokojeni a dali příště peníze za lístek, popř. sledovali přenos v televizi i s reklamou.

Vezměme si za příklad hokej. Pivaři si zajdou na hokej zafandit, zaskákat si s kamarádama, pojíst klobásu s hořticí™ a popít pivko. Nerdi ale celý zápas sledují všechny statistiky, klobása ani pivko je moc nezajímá, vulgární fandění je přímo odpuzuje. Ale ty statistiky!

Hokejová liga musí dělat všechno proto, aby si udržela oba druhy fanoušků. Čím víc se blíží jednomu táboru, tím méně fanoušků z druhého tábora ji bude sledovat. Obtížné je to pro komentátory v televizi, protože (aspoň zatím) nemohou dělat jeden přenos pro pivaře a jeden pro nerdy. Musí to dokázat dobře vybalancovat. Aby nenudili pivaře statistikami a aby neznechutili nerdy bulvárním klevetěním a prostým fanouškovstvím. Continue reading “Jak udržet různé voliče – inspirujme se hokejem”

Pár postřehů k nárůstu minimální mzdy

Vláda navýšila českou minimální mzdu na baťovských (kocourkovských?) 9900 Kč s účinností od ledna. Minimální mzda přitom škodí lidem, shodne se téměř 80 % ekonomů.

Zákon poptávky je totiž neúprosný. Když zdraží chleba, nakupují ho lidé méně. Když zdraží oběd v restauraci, chodí lidé méně do restaurace na oběd. Když zdraží železo, nakupují firmy méně železa. Když zdraží pracovní síla, nakupují firmy méně pracovní síly.

Žádný člověk při smyslech nemůže popřít, že zákon poptávky platí. Přesto se najdou někteří mudrlanti, kteří tvrdí, že zrovna pracovní síla je výjimka a je to s ní naopak. Dokonce existují studie, které jako by tuto kuriózní myšlenku potvrzovaly. Continue reading “Pár postřehů k nárůstu minimální mzdy”

To neděláš dobře, Jaromíre, že obhajuješ vlajku Konfederace

Amazon a eBay se rozhodli stáhnout ze svých webů vlajku americké Konfederace. (Ona to ve skutečnosti vlajka Konfederace vůbec není a nikdy nebyla, je to bitevní vlajka armády Severní Virginie, ale to není pro účely článku podstatné, protože dnes je všeobecně brána za symbol Konfederace.)

Apple udělal něco ještě blbějšího než Amazon a eBay a vyřadil z iTunes historické hry, kde se vlajka objevuje. Všechny tři společnosti na to sice mají svaté právo, ale my si o nich zase můžeme myslet, že je to hloupost a pokrytectví, protože vlajky Sovětského svazu a trička s Che Guevarou evidnentně nevadí.

Stejně tak je ale chybné vlajku Konfederace obhajovat, nechat si ji vlát na zahradě, dávat si ji jako profilovou fotku na FB atd.

Proč? Protože Konfederované státy americké (CSA) byly založeny kvůli otroctví. Viz např. ústavu CSA:

“No […] law denying or impairing the right of property in negro slaves shall be passed.” Continue reading “To neděláš dobře, Jaromíre, že obhajuješ vlajku Konfederace”

Drobný poznatek z cest: kontextuální znalost

Nebojte, pořád mám v plánu dopsat zápisky z loňský cesty do Číny, jednou to přijde. Zápis ze Šanghaje už mám (už čtyři měsíce) skoro hotovej třeba. Takže dočkejte času jako Konfucius klasu.

Dneska jsem si ale vybavil takovou drobnou historku. Seděl jsem v letadle z Dubaje do Pekingu a přemítal jsem, co jsem si vlastně zapamatoval z čínštiny. Samozřejmě jsem si pamatoval objednávku od McDonalda, ale nemoh jsem si vzpomenout skoro na nic jinýho. Ať jsem přemejšlel, jak jsem přemejšlel, prostě jsem si nevybavil žádnej základní pojem.

No, co se dá dělat. Slovník mám v mobilu, tak to snad nějak pujde.

Přistáli jsme přijeli do hotelu a jdem na večeři. Našli jsme v okolí nějakou vhodnou putyku, co nebyla moc vystrašující, a usadili se vevnitř. A najednou jsem si vzpomněl skoro na celou svoji znalost čínštiny. Ta teda nikdy nebyla nijak ohromující, ale dalo se s tim většinou někde aspoň objednat jídlo.

Najednou jsem věděl, jak se řekne těch pár jídel, co jsem si kdysi objednával furt dokola, jak si říct o placení a další a další věci. Byl jsem z toho dost překvapenej, pozitivně samozřejmě.

Když jsem pak zhruba půl roku potom letěl do Ameriky, stala se mi podobná věc. V Bruselu sice mluvim anglicky, ale z nějakýho důvodu jsem měl pocit, jako by tam bylo zarezlý nějaký koleso a musel jsem vyvíjet značný úsilí, abych složil větu.

Ale přistál jsem ve Washingtonu a najednou se mi mluvilo s takovou lehkostí, že jsem se divil, jak je to možný. Přísahal bych, že i muj přízvuk se hned sám od sebe zlepšil. Hned jsem si u toho vzpoměnl na tu historku s čínštinou.

Určitě to znáte i z jinejch situací. Nemůžete si např. vzpomenout na PIN, ale pak přijdete k bankomatu a suverénně ho napíšete. A přimělo mě to k přemejšlení nad tim, kolik zajímavejch věcí nám takhle asi uteče, protože je nevnímáme ve správnym kontextu, a tak nás ani nenapadne, co by nás napadnout mohlo – a třeba bysme už dávno mohli mít vynálezy, co budeme mít až za dvacet let…

No nic, to byla jenom taková nedělní chvilka pro food for thought.

Jak nejlíp pohřbít dobrou myšlenku? Ať ji nařídí EU!

Evropská unie se chystá prosadit kvóty na přerozdělení uprchlíků stůj, co stůj. Což je to nejhorší, čeho se mohli uprchlíci dočkat. Evropská unie tím totiž proti sobě unikátně poštvala libertariány, konzervativce i socialisty.

U socialistů odpor k uprchlíkům nepřekvapuje. Sice jsou to mnohem chudší a potřebnější lidé než voliči socialistů, ale volič socialistů chce “rovnost” jedině, když to znamená že on sám dostane něco zadarmo díky tomu, že stát někoho jiného okrade.

U konzervativců odpor k uprchlíkům naopak překvapuje. Pomoc bližnímu v nouzi je konzervativní hodnota. Konzervativci neodmítají veškeré státní přerozdělování, ale odmítají pomoci imigrantům jak skrze státní mechanismus, tak skrze volnou (tržní) imigraci. Zřejmě jsou ochotni pomáhat pouze lidem, kteří vypadají jako oni. Continue reading “Jak nejlíp pohřbít dobrou myšlenku? Ať ji nařídí EU!”

Google není pouhý třídič odkazů

Europoslanec Tomáš Zdechovský ve svém článku Opravdu hraje Google fair play? píše: “[Jde] především o ochranu spotřebitelů. […] Pokud např. zadáte do Googlu nějakou adresu, objeví se zde odkazy na Google Maps, což samozřejmě znevýhodňuje ostatní mapové servery.”

Rozumím tomu tak, že:

  1. Google Search má podle Tomáše Zdechovského sloužit pouze k vyhledávání odkazů na jiné stránky
  2. Spotřebitel je na tom hůře, pokud Google Search dělá něco jiného, např. odpovídá rovnou na dotaz, místo toho, aby odkázal na stránku, která na daný dotaz odpovídá

Funkci pouhého vyhledávání odkazů měly vyhledávače někdy v počátcích svojí existence. Dnes jsou to právě spíše odpovídače na dotazy. Jak Google správně poznal, může uživatelům nabízet odpovědi rovnou. Pro uživatele to pak znamená větší pohodlí. Continue reading “Google není pouhý třídič odkazů”

Co s tim barákem v Liberlandu?

Na Facebooku se rozhořela debata, jaký je vlastně právní stav domu v Liberlandu, a jestli je Vítek Jedlička agresor, nebo není.

Předpokládejme, že Vítek Jedlička právoplatně vyhlásil stát jménem Liberland a ostatními státy je uznán. Předpokládejme dále pro jednoduchost, že nemovité pozemky na území Liberlandu nikdo nevlastnil (nebo jím byl nelegitimní vlastník, kam až paměť sahá) a že jediným právoplatně vlastněným majetkem na liberlandském území je ten dům.

Co s tím? Může Vítek Jedlička vyhlásit svůj libertariánský stát na území, kde se nachází soukromý majetek, a neprovinit se tak libertarianismu?

Ano, může. Continue reading “Co s tim barákem v Liberlandu?”

Několik poznámek k několika poznámkám k Liberlandu

Dominik Stroukal napsal pro Mises.cz článek Několik nestrukturovaných poznámek k Liberlandu, ke kterému bych chtěl já přičinit několik poznámek.

Nevídaným stylem se uzavřel argument typu “tak si založ svůj vlastní stát”.
Zajímavé je, že spousta lidí to zase bere negativně. Přesně se vyjádřil na Twitteru @jindra_jan:


Continue reading “Několik poznámek k několika poznámkám k Liberlandu”

Běžný den v europarlamentu: 178 hlasování za půl hodiny

Možná to znáte z české Sněmovny – poslanci hlasují zmáčknutím tlačítka a po hlasování se seběhnou k tzv. sjetinám, kde kontrolují, zda hlasovali správně a zuřivě na sebe gestikulují. Pokud zjistí, že hlasovali jinak, než mysleli, zpochybní hlasování a hlasuje se znovu.

Tak takhle to v Evropském parlamentu vůbec neprobíhá. Plenární zasedání ve Štrasburku trvá jeden týden v měsíci od pondělí 17:00 do čtvrtka 14:00 s tím, že v úterý, ve středu a ve čtvrtek se kolem poledne poslanci na půlhodinku sejdou na hlasovací maratón.

Nedalo mi to, a tak jsem ve středu 11. března hlasování spočítal. Ve voting listu, což je něco jako europoslancovo přikázání, jsem napočítal 178 separátních hlasování. Jak lze vidět na videu níže, poslanci je všechna zvládli za 37 minut. To je efektivita, co? Continue reading “Běžný den v europarlamentu: 178 hlasování za půl hodiny”